Prezidentova hudební anabáze
Víceméně náhodou mne před televizní obrazovkou zastihl přenos předvčerejšího příjezdu Petra Pavla k sídlu německého prezidenta. Uvítání s procházkou po červeném koberci a nastoupenou čestnou jednotkou Spolkové obrany (což je snad správný překlad německého „Bundeswehr“) hudebně podpořila vojenská kapela, jež k mému překvapení (a studu, že jsem si souvislosti neuvědomil již dávno) zahrála obě naše hymny – míním tím tu současnou i tu historickou. Což asi potřebuje trochu zkonkrétnit.
Ta současná je samozřejmě píseň „Kde domov můj“, a i ta je trochu historická, neboť retrospektivně vzato to byla od r. 1990 hymna České republiky jako součásti Československé federativní republiky (ve všech jejích pomlčkových i nepomlčkových variantách), součást hymny Československé socialistické republiky, součást hymny Československé republiky, samostatně hymna Protektorátu Čechy a Morava (mj. se za velkého hajlování hrála a zpívala 3. července 1942 při masovém „slibu věrnosti Říši“na Václavském náměstí), součást hymny Česko-Slovenska (zhruba od mnichovské dohody do okupace) a součást hymny Československa od jeho vzniku. Stojí ještě za připomínku, že státní hymnou České republiky je pouze první sloka uvedené písně, a že tak do hymny nepatří ani její další části z pera J. K. Tyla („Znáte v kraji bohumilém … mezi Čechy domov můj!“), ani různé „zemské“přílepky velebící Moravu, Slezsko či dokonce Slovensko. (Jazykově nejpůvabnější z nich je přitom asi prvorepubliková verze moravské varianty, v jejíž třetí sloce se dokonce pěje o tom , jak „Bujará orlice pestrá / lva bílého věrná sestra / snášela s ním nehodu…“– její autor musel mít, či spíše být, skutečně mimořádné básnické střevo.)
Teď však k té historické hymně: u ní záleží na slovech – jež ovšem v úterním dopoledni nikdo nezpíval. Takže Frank-Walter Steinmeier si mohl v duchu přeříkávat „Einigkeit und Recht und Freiheit / sind des Glückes Unterpfand…“(„Jednota a právo a svoboda / jsou štěstí zárukou…“), tedy za nacistů zakázanou třetí sloku textu Augusta Hoffmanna von Fallersleben. (Připomeňme, že jeho první sloka začíná slovy „Deutschland, Deutschland über alles / über alles in der Welt“– „Jest Německo nade všecko / nade všecko ve světě“, která zase nejsou tolerována dnes, ač jimi autor v 19. století vyjadřoval touhu po sjednocení vlasti rozdrobené tehdy do malých států). Petr Pavel ale v duchu jistě slyšel „Zachovej nám, Hospodine / císaře a naši zem“– neboť melodie Josefa Haydna byla od r. 1797 osobní hymnou rakouských panovníků a od r. 1826 i hymnou státní až do r. 1918.
A protože dějiny jsou pozoruhodné, nestalo se panu prezidentovi za necelých 14 dnů jeho mandátu něco takového poprvé: již v Bratislavě si připomněl svá mladší léta kompletní československou hymnou a ve Varšavě mu po „Kde domov můj“zahráli melodii písně „Hej, Slované“. Inu, střední Evropa …