Zahájení přehlídky zhatil zloděj
Středeční zahajovací večer 31. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlo v Plzni, který patřil Euripidovým Trójankám, narušila krádež v hereckých šatnách dámské části hostujícího polského souboru Teatr Wybrzeźe z Gdaňsku. Úvodní představení se nedohrálo.
Během první části stopadesátiminutového představení pronikli do divadla neznámí pachatelé a ukradli herečkám platební karty, peníze, mobily, cennosti a doklady. To umělkyně zjistily během pauzy a na jejím konci před diváky předstoupil režisér inscenace Jan Klata a ředitel festivalu Jan Burian a oznámili, že za těchto okolností nemohou umělkyně odehrát druhou půlku.
Jak uvedl režisér, emočně náročné role vyžadují absolutní soustředění, což v takové situaci nebylo možné. Nehledě na to, že bylo třeba okamžitě zablokovat platební karty a také se postarat o náhradní doklady, aby herečky mohly odletět domů. Místo pokračování představení se tak konala diskuse o inscenaci s režisérem Klatou.
Ředitel festivalu Burian: Zpřísnili jsme opatření
Incident nepříjemně narušil zahájení festivalu. Plzeňský primátor Roman Zarzycký ještě v úvodní řeči při zahájení žertoval o datu třináctého září s tím, že to snad není zlé znamení a že doufá, že festival bude mít štěstí. „Osud“jeho přání nevyslyšel a nastala situace, která se za celou historii plzeňské přehlídky nepřihodila. Na místo se dostavila policie i pracovníci plzeňské kriminálky, kteří případ podle ředitele festivalu řešili až do šesté hodiny ranní, zajišťovali stopy a vytěžovali svědky. „Okamžitě jsme zpřísnili opatření týkající se vstupu do divadel, ve kterých bude festival pokračovat. Diváci, kteří přišli o druhou polovinu představení, mohou žádat o vrácení vstupného,“dodal Burian.
Nelidský úděl žen
V Trójankách Euripides výmluvně zobrazil osud národa porobeného ve válce na nelidském údělu žen, které se ocitly v postavení válečných zajatkyň. Tyto ženy nikdy nestrádaly, patřily k vládnoucím rodům a náhle zachránily sotva holé životy. Zvůle dobyvatelů však nekončí, pokračuje dalším vražděním nevinných.
Jde o naléhavé téma, neboť se přímo nabízí, aby katastrofa Tróje nebyla jen metaforou o možné zkáze lidstva, ale i konkrétním podobenstvím, které evokuje krutou skutečnost konce 20. století. Ostatně inscenace vznikla v Gdaňsku ještě před ruskou agresí na Ukrajině a po ní získala další aktuální akcent. Jan Klata přišel s efektním výtvarným řešením, jeviště zahrnul pískem, z něhož trčí torza lidských těl. Jakkoli písek zasypává zničené město, nedokáže zahladit stopy utrpení, je to netečný materiál, v němž se pouze otiskují stopy pokořených trójských žen v čele s královnou Hekabé.
Ryčná hudba a elektrická kytara, kterou ovládá Kassandra, zní pokaždé jako šlehnutí bičem a ženy jsou spojené v jedinou bytost dlouhým temným pláštěm. Z něj vystoupí, jen když jdou do otroctví, nebo na smrt (Andromaché, Polyxena). Klata sází na vypjatou expresi a vysoce emotivní psychofyzické herectví, význam slov a promluv už pro něj tolik důležitý není. Je to působivý obraz zkázy světa, ale bez druhé půlky nelze inscenaci posuzovat ani plně pochopit, takže je opravdu škoda, že ji nebylo možné dohrát. Tím spíš, že dramaturgie festivalu o ni usilovala již delší dobu a nyní se ji konečně podařilo přivézt. Nicméně Klata přislíbil, že s do Plzně přijede znovu.