O čem paní Evropa nemluvila
Když se jistý evropský státník připravoval na svůj nejdůležitější projev, zeptal se manželky, co má lidem říct. „Řekni všechno,“zněla odpověď. „No, tak z toho by byl velký průšvih,“reagoval. Nevíme, zda předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyenová položila stejnou otázku svému manželovi, když se chystala tento týden pronést každoroční projev ke stavu Evropské unie (EU), ale zjevně také nemohla říct všechno.
Nejvýše postavená a asi i nejlépe informovaná úřednice EU se zaměřila na ekonomiku, migraci, rozšíření EU, kritizovala Rusko a čínskou ekonomickou expanzi. Šlo o její poslední projev v současném mandátu před evropskými volbami, které se budou konat příští rok v červnu. Před projevem se spekulovalo o tom, zda šéfka EK řekne, jestli bude chtít zůstat ve funkci i po volbách. Jenže právě o tomto záměru nic neřekla, i když v projevu vyslala signály, z nichž se dalo vyčíst, že by ráda pokračovala. Hodlá například rozšířit pravomoci Evropského parlamentu, podpořit nápad většinového hlasování v Evropské radě či zahájit šetření subvenční politiky čínského státu vůči tamním výrobcům elektroaut, kterým unijní automobilky nejsou schopny cenově konkurovat. Podle informací médií právě tímto krokem proti Číně podmínil prezident Emmanuel Macron podporu jejího znovuzvolení.
Projev byl nesmírně optimistický a plný krásných slibů o světlé budoucnosti EU. „Díky tomuto parlamentu, členským státům a mému týmu komisařek a komisařů jsme naplnili více než 90 procent toho, co jsem si předsevzala,“řekla a dodala, že během 300 dnů do voleb budou chtít dodělat i těch zbývajících deset procent. Silným tématem byla i ekonomika, zejména udržení konkurenceschopnosti. Zjevně si při přípravě svého projevu šéfka EK neprostudovala globální žebříček pěti set podniků, který každý rok připravuje americký magazín Fortune. Letošní výsledky lze shrnout takto: USA a Čína vyhrávají, Evropa upadá. Dechberoucí přitom je dynamika pádu firem z někdejších finančních a průmyslových pilířů evropského hospodářství. Nejvíce pozic během jednoho roku ztratily britské, francouzské, italské a švýcarské koncerny, Němci a Nizozemci jsou na tom zhruba stejně jako loni. Tato krutá fakta žádají vypracování plánu na zastavení rychlého poklesu konkurenceschopnosti, nikoliv slova o tom, že jsme na tom dobře, ale stačí jen udržet současný stav.
Pohoda loni v únoru skončila
Vypadá to tak, že nejvyšší vedení EU zatím nechce voličům říct o změně, v níž se sedmadvacítka po válce na Ukrajině octla. Zatímco zárukou evropské prosperity posledních několika desítek let byly levné zdroje energií a surovin z Ruska a zajištění bezpečnosti ze strany USA prakticky zadarmo, od 24. února 2022 tato pohodová situace skončila. O tom, jak se s touto novou výzvou EU popere, jsme od Ursuly von der Leyenové neslyšeli nic konkrétního.
Zároveň podpořila vstup Ukrajiny, Moldavska, Gruzie a několika států západního Balkánu do EU, tedy zemí na periferii Unie, které si dobře pamatují, co před pár lety provedly západoevropské banky Řecku. Dokud hrozí, že vlivní hráči finančních trhů budou i nadále schopni zlomit vůli lidu jakékoli členské země na periferii EU, nemá cenu lamentovat nad tím, že Unie není jednotná. Plán, že stačí změnit dosavadní pravidla hlasování na Evropské radě a zase jednotná bude, je z hlediska vývoje Unie tragický.
Předsedkyně EK neztratila ani slovo o tom, kdo a proč zničil strategický podmořský plynovod Nord Stream, který ročně přepravoval desítky miliard kubíků zemního plynu z Ruska do západní Evropy. Mělo by to logiku, už i proto, že od výbuchů pod Baltem uplyne 26. září rok. Ale vidíme, že nejvyšší politický představitel EU, mimochodem bývalá ministryně obrany Německa, se vůbec nepozastavuje nad skandálem, že zničení jednoho z ekonomických pilířů Německa, ale i dalších států Unie, nebylo stále vyšetřeno. Přitom by o tom mluvit mohla, protože jak slyšíme z Bruselu, Ukrajina brzy definitivně porazí agresora, Putin zemře, jeho diktatura skončí a v Rusku zvítězí liberální demokracie. V tomto případě pro EU nebude nic výhodnějšího než zjistit, kdo stál za zničením Nord Streamu, systém plynovodů opravit, aby mohl ze svobodného Ruska proudit do Unie opět levný zemní plyn. Nebo ne?