Jít naproti dobré náladě
Nemáme se špatně, ale dobré vize by Česko dokázaly nakopnout
Naše ekonomika nevzkvétá. Tři roky jsme to mohli svádět na pandemii, ve které se opatření střídalo s opatřením a panika s panikou. V roce 2023 už to ale obhajitelné není, navíc ve světle okolních zemí, kterým se podařilo na předpandemickou úroveň nejen vrátit, ale odrazit se a vyskočit vysoko nad ni. Proč se nám to nedaří a jak to napravit?
Mluví se o tom teď na všech frontách. Hospodářská komora hledá novou vizi pro Česko, Národní ekonomická rada vlády (NERV) sestavila skupinu hledající prorůstová opatření, ministr průmyslu a obchodu pověřil lidi ve svém resortu tím samým a o neutěšené situaci našeho hospodářského růstu mluví i sám premiér a samozřejmě opozice. Stalo se z toho téma. První otázkou tak musí být, zda je to téma oprávněné. A tam záleží na tom, s čím naši současnost porovnáme.
Blbá nálada
Česká ekonomika na tom není z historického ani mezinárodního kontextu špatně. Patříme mezi nejbohatší země na světě, máme rekordně nízkou nezaměstnanost, relativně udržitelné veřejné finance a jakkoliv se nám to nemusí zdát, tak oproti jiným zemím jsme relativně stabilní a bohatá ekonomika. Jistě, máme celou řadu problémů, ale jako na celek není na Českou republiku špatný pohled. Máme si na co stěžovat a vždycky budeme, ale stačí vyjet někam trochu dál za hranice a lidé nám záviděli a závidějí, jak to u nás zvládáme.
Na druhou stranu jsme nastartovali takové tempo zadlužování, že začala bít na poplach nejen Národní rozpočtová rada, ale i každý, kdo si dokázal alespoň trochu protáhnout současné tempo do budoucnosti. Za pět let narazíme na dluhovou brzdu, pokud nic neuděláme. A není to jen o zadlužování, narostlo množství domácností ohrožených chudobou, zaostávají některé regiony, do popředí se dere populismus a hlavně nevidíme příliš světla na konci současných problémů. Dříve jsme si říkali, že stačí přečkat pandemii a vše bude jako dřív. To už tak nevypadá.
Chudší Češi neměli na rozdávání dříve a nemají dnes, ale u zbytku populace vidíme zvláštní opatrnost.
Mají peníze, ale neutrácí je. Jistě, to se nám hodí v době vysoké inflace, ale ne každé utrácení musí být bezmyšlenkovitý konzum. Utrácet se dá třeba za vzdělání nebo jinak investovat. Děláme to ale méně, než by to na první pohled zvenku ekonomicky dávalo smysl. Jinými slovy jsme velmi opatrní. Možná vystrašení. Můžeme tomu říkat blbá nálada.
Už tady se začíná rýsovat první možný bod budoucího menu prorůstových návrhů. Spousta věcí u nás funguje, prošli jsme děsivým pandemickým obdobím, zvládli jsme relativně dobře energetickou krizi i nevídaně masovou migraci, a i když nic horšího než válka neexistuje, ze všech možných tehdejších prognóz se i v tom zmaru pohybujeme ekonomicky na jedné z těch optimističtějších. Zvládli jsme toho v posledních letech i přes řadu přešlapů opravdu hodně a možná si sami špatnou náladou škodíme.
Co radí učebnice
Nálada ostatních se ale z Úřadu vlády jen obtížně mění, proto vláda hledá opatření, kterými by se dal ekonomický růst nakopnout a trochu jít dobré náladě naproti. Čistě ekonomicky taková opatření mohou být v jedné ze tří kategorií. První jsou poptávková, která nakopávají růst a zaměstnanost, ale za cenu vyšší inflace. Druhá jsou pak nabídková, která růst naopak doprovází tlakem na nižší ceny. Poptávkové a nabídkové nápady nakonec doplňují ty úplně nejlepší a nejtrvalejší, které mění celý potenciál ekonomiky. A najít taková by měl být hlavní cíl každého, kdo to s námi myslí dobře i za hranici jednoho volebního období.
Co učebnice radí jako návod na růst nabídky a potenciálu ekonomiky? Nevymýšlejme kolo, kopírujme fungující v zahraničí. Konkrétně? Potřebujeme flexibilnější trh práce. Zjednodušit přísun kvalifikované pracovní síly ze zahraničí po vzoru Polska, osekání bariér, které brání lidem
ze zahraničí studovat na našich univerzitách, dostat na trh práce více zejména matek na rodičovské dovolené, práceschopných důchodců, anebo dokonce vězňů. Ale i drobnosti jako možnost sjednat či rozvázat pracovní smlouvu online. Vedle trhu práce je to kapitálový trh, kde se můžeme inspirovat Švédskem. Stavební řízení okopírujme z Dánska. Nevyhneme se ani vzdělávání a soudnictví.
Jsme v kleštích z obou stran a nezbývá nám než věřit, že systémem občas projdou náhodně i věci, které nás posunou dál
Posunout potenciál
Česká republika na tom není špatně. Máme štěstí, že žijeme zrovna teď a zrovna tady. Náš největší problém je, že všechno pořád ještě tak nějak funguje, takže nemáme důvod být hromadně extrémně naštvaní a vlastně se nám do změn ani moc nechce. Na druhou stranu ale vidíme, co všechno nefunguje, takže spokojení nejsme.
Jsme v kleštích z obou stran a nezbývá nám než věřit, že systémem občas projdou náhodně i věci, které nás posunou dál. Věci vyzkoušené někde jinde. Ideálně takové věci, které hned další vláda nezruší, které nezvyšují zbytečně inflaci, které se nezastaví jen u obecných floskulí a které posouvají potenciál naší ekonomiky dál. Zkráceně tomu někdo říká vize. A takové podobné vize nám chybí.