137 obětí ruské invaze v bronzu Sozanského
Atrium Armádního muzea na Žižkově se výstavou Jiřího Sozanského vrací k událostem starým pětapadesát let. Okupace tehdejšího Československa vojsky Varšavské smlouvy zůstane navždy symbolem agrese a ztráty svobody. Umělecky je ale zpracována poprvé.
EInvaze 68
xpozice osmi velkoformátových olejomaleb a monumentální plastiky malíře a sochaře Jiřího Sozanského je logicky pochmurná. První dojem je silně realistický, návštěvníka obklopí dusná atmosféra někdejších událostí. A to i přes obdiv k řemeslnému zpracování námětu a zdařilému převtělení pocitů autora do uměleckých vizí.
Intenzitu smíšených pocitů z obrovských temných děl umocňuje permanentní hudební kulisa. Jiří Sozanský k tomu podotkl, že mu v době okupace bylo 22 let a více než obrazové vzpomínky mu z té doby zůstaly v hlavě akustické vjemy, proto přizval ke spolupráci na expozici skladatele Michala Pavlíčka. Hlavním exponátem, o němž původně Sozanský neuvažoval, je téměř tunu vážící bronzová plastika se jmény 137 obětí ruské okupace. Její pětimetrové tělo, nalomené vraženým kusem vojenské munice, se bolestně sklání pod českou vlajkou. Spodek památníku tvoří část pásu sovětského tanku, umělec ji získal od zaměstnance slévárny HVH v Horní Kalné, kde skulpturu s příznačným názvem 137 odlili. „S autentickým materiálem mi pomohl technicky nejvybavenější muž slévárny, mimo jiné hledač kovů,“přiznal Sozanský. Munici poskytli policejní pyrotechnici v Milovicích, kde byla okupační armáda dvacet let dislokována.
Tanky v ulicích Prahy a otisky jejich pásů
Autor významných enviromentálních děl, mimo jiné Památníku obětem komunismu pro lágr Vojna u Příbrami, považuje práci na 137 za jiný typ tvorby. Konečná
podoba monumentu se vyvíjela několik měsíců, zvítězila až čtvrtá varianta.
„Volil jsem jednoduchou symboliku. Chtěl jsem se vyhnout jakémukoliv popisu a patosu. Za podstatné sdělení a hlavní důvod,
proč plastika vznikla, považuji uvedení jmen obětí z doby od 21. srpna do konce roku 1968. Uvědomil jsem si, že jména padlých jsou dávno zapomenuta, že nikomu nechybí ani jako symbol tragických událostí moderní historie. Vypovídá to něco o mentalitě společnosti,“upřesnil Sozanský svoje pohnutky, které vedly až k vytvoření tohoto památníku. Komunistický režim pravdu o obětech a osudech jejich rodin utajoval, fakta odkryl až výzkum
Prokopa Tomka a Ivo Pejčocha z Vojenského historického ústavu Praha. Výsledky bádání uveřejnili v publikacích Černá kniha sovětské okupace a Okupace 1968 a její oběti. Ty se staly Sozanskému vodítkem při zhotovování památníku, který ve společnosti tolik let po srpnových událostech stále chyběl.
Pro výstavu Invaze 68 plánoval Sozanský původně jen oleje, umělcem označované jako fragmentální obrazy reality. Těmi jsou pro něho především tanky v ulicích Prahy, otisky jejich pásů proto považuje za symbol invaze.
„K práci na olejomalbách jsem použil šablonu z pásu tanku T-54, na nichž okupační armáda do tehdejší ČSSR vtrhla. Vzorek na plátně je o něco menší než ve skutečnosti, což bylo nezbytné kvůli formátu díla,“uvedl Jiří Sozanský. Díla, reflektující invazi v roce 1968, budou v Armádním muzeu k vidění do konce roku. Pro plastiku 137 se v Praze hledá příhodné místo, kde by navždy připomínala jeden z nejtragičtějších momentů naší historie.