Nejde jen o dojem

Vládnoucímu Spolu může jednota i uškodit

Eurovolby jsou až za devět měsíců, ale všech pět vládních stran už má svého kandidáta na eurokomisaře. Přitom dlouhodobě vznášejí nárok na výběr kandidáta Starostové a premiér tuto opci podpořil. Lidovecké zpochybňování slibu, vzniklého v rámci tvorby koaliční dohody, asi nikoho nepřekvapí – prý nebyl písemný. Ať si však navrhuje eurokomisaře kdokoli, dotyčného musí schválit vládní většina. A o tom, jaká bude v pětikoalici nálada po eurovolbách, se teprve rozhodne. Ono to může dopadnout jako se společnou eurokandidátkou koalice Spolu – jedná o ní ministr Stanjura s představiteli topky a lidovců, avšak v ODS má tohle řešení podporu jen a dá se říci výhradně jen u premiéra Fialy. Ostatní poukazují na názorovou nekompatibilitu v evropských otázkách.

Lze se samozřejmě posmívat optice „jednotné kandidátky Národní fronty“, otázka však není vůbec triviální. Voličům může imponovat i to, že strany Spolu si vymyslí, pochopitelně bezzubý a alibistický, jednotný program. Jiný, tedy výrazný a jednoznačný, společně dohromady dát nemohou, zvlášť při představě, že se „osekají extrémy“. Znamenalo by to, že by na společné kandidátce nebyli pánové Vondra ani Niedermayer, na jejichž názorovou nekompatibilitu se poukazuje nejčastěji?

Rozhodne se pochopitelně v ODS. Argumenty mohou vršit oba tábory, ale verdikt o eurovolbách poznamená politiku těchto stran nadlouho. Vítězství fialovské „národně frontovní“vize by znamenalo v dlouhodobější perspektivě nejen sloučení s prakticky neexistující TOP 09 a též nějakou stabilní dohodu s lidovci. Proměnilo by i samu ODS ve stranu bez jasných ideových hranic, vždyť postoje některých politiků TOP 09 se shodují s progresivistickým viděním světa. A není náhodou strana všech myslitelných názorů podvodem na voličích? Nepřiblížilo by to ODS v rozplizlosti k ANO?

Ideje a jasné hranice toho, co strana chce a prosazuje, nejsou v módě, ale další partaj, která si vlastně nemyslí nic a na ničem nebazíruje, nepotřebujeme.