Obvoďáci jako za socíku
Podepsal jsem prohlášení, že souhlasím, aby v bytě s mou paní žil náš syn. Ruská byrokracie si to přála. A já s tím neměl problém. Jsem tu v Rusku, i po těch šestnácti letech, cizinec. Trvalé bydliště mám stále v České republice. I manželka musela souhlasit s mou přítomností. Ruské úřady zkrátka chtějí mít všechno pod kontrolou a s podepsanou bumážkou.
Na internetu jsem si vybral jeden ze vzorů souhlasu – „ubytovat“dítě u jednoho z rodičů není v Rusku asi zas tak neobvyklá věc, jak by se mohlo zdát – a odnesl jsem ho na úřad naší městské části. A voil`a, za týden Alex přestal být bezdomovečkem. Má na to papír. Je teď tuplovaný Moskvan narozením i adresou.
Glejt, který náš synek obdržel, mu dává řadu výhod. Pro nás rodiče je ale hlavní, že můžeme využívat služeb dětské polikliniky, kterou máme za barákem. Rok a půl jsme poslouchali neustálé chrochtání bagrů, lomoz vrtaček a všelijaký klepot. Poliklinika se renovovala a my jsme se modlili, aby to stihli, než se náš prcek narodí. Kupodivu pár týdnů před odjezdem do porodnice se jim to povedlo.
Naše naděje posílané kamsi nahoru s otevřením polikliniky přirozeně nemají nic společného. Blížily se volby a současný moskevský starosta Sergej Sobjanin se chtěl prezentovat jako dobrý hospodář. Ale i za to dík.
Když se k nám přišla Tamara Ivanovna podívat na Alexe, vzpomněl jsem si na své dětství a paní doktorku Kynclovou. V Rusku funguje systém ne nepodobný tomu za socialismu. Místo praktických lékařů tu jsou obvoďáci. Vybrat si svého pediatra nemůžeme. Koho nám systém přidělí, k tomu musíme chodit. Určující je adresa, nikoliv přání rodičů.
Rusko to nezbavilo problému, který trápí také Česko. Dokonce provládní média píší, že „zemi katastroficky chybí zdravotnický personál“. Ruské ministerstvo zdravotnictví spočítalo, že by státní zařízení potřebovala 26,5 tisíc lékařů a 50 tisíc sestřiček. Místo toho loni ze státních služeb odešlo bezmála 10 tisíc doktorů všech oborů, pediatrii nevyjímaje.
Ruským lékařům a středním zdravotnickým pracovníkům vadí nízké platy. Dříve je kompenzoval covidový bonus, po odeznění pandemie byl však zrušen. A tak ruští doktoři míří do soukromé sféry, z regionů do metropole, a někteří i na Ruskem okupovaná ukrajinská území, kde si přijdou na lepší peníze.
Veselá postarší paní si oblékla bílý plášť. Cestou do ložnice zběžně omrkla náš byt. Alex už ležel připravený na přebalováku. Důkladně ho prohlédla. Poslechla si jeho dech a tlukot srdce. Jediná vada na kráse našeho synáčka je jeho barva. Stále se nemůže zbavit svého žlutavého odstínu. Tamara Ivanovna prozkoumala jeho patičku a ujistila nás, že novorozenecká žloutenka je na ústupu.
„Příští kontrola bude v poliklinice. Uvidíte, jak to u nás prokouklo,“láká nás doktorka. Snad nám do té doby nezdrhne.