Násilníci se nemstí, hledají další oběť
Nevede zájmový kroužek sexuální predátor? Bude mé dítě na táboře v bezpečí? Neodnese si trauma na celý život? Na tyto otázky by mohl pomoci odpovědět registr delikventů. Jenže ten stále chybí.
Rodiče často čelí obavám, komu dítě v jeho volném čase svěřit. „Nebojte se ptát organizátorů, jaké mají mechanismy, aby nedošlo k obtěžování dětí. Zajímejte se, kdo se bude o děti starat. A také buďte v kontaktu s ostatními rodiči,“radí Michaela Studená z iniciativy Pod svícnem.
Jeden příklad za všechny z nedávné doby: Devětačtyřicetiletý muž organizoval kroužky a při tom sexuálně zneužil více než deset dětí. Většinou šlo o chlapce ve věku od devíti do 13 let.
Táborský soud za to Jana Bártu minulý týden nepravomocně poslal na osm let do vězení. Řada jeho obětí dodnes trpí posttraumatickou stresovou poruchou.
Trable s tábory a kroužky
Takovým případům by měl registr zamezit. Objevila by se v něm jména pachatelů těžkých zločinů proti dětem. Ti by pak nesměli s mládeží pracovat. Jenže příprava registru vázne. Ministerstvo spravedlnosti se dosud nedokázalo na jeho podobě shodnout se sněmovním podvýborem pro problematiku domácího a sexuálního násilí. Mnozí rodiče tak dál tápou, kam mají poslat děti na tábor nebo na kroužek.
Iniciativa Pod svícnem se na oběti domácího a sexualizovaného násilí specializuje. Její zakladatelka Studená uvádí, jak lze riziko, že dojde ke zneužívání dětí, snížit.
Nabízí ale i rady, jak postupovat, když má rodič podezření, že ke zneužívání došlo, a popisuje, jak k obětem přistupuje policie a veřejnost.
Registr sexuálních delikventů stále chybí. Podle čeho by měl rodič pro své děti vybírat
LN kroužky nebo tábory, aby eliminoval riziko, že dojde ke zneužití dítěte?
To je strašně složitá otázka. Důležité jsou reference. Ale zároveň
se nebát ptát organizátorů, jaké mají mechanismy, aby nedošlo k obtěžování dětí, zajímat se, kdo se bude o děti starat. A také být v kontaktu s ostatními rodiči.
LN Pokud má rodič podezření, že jeho dítě bylo zneužito, jak má postupovat?
Být otevřený, nezlehčovat to. A pokud neví, jak se k tomu postavit,
může si o tom promluvit s psychologem. Především musí ukázat, že tu pro dítě je a věří mu. Zároveň by měl situaci ohlásit příslušným orgánům činným v trestním řízení. Také je důležité ihned zajít k lékaři, který zkontroluje rozsah možných zranění. Ta pak mohou sloužit jako důkazy.
LN Dá se nějak zamezit tomu, aby se v kolektivu prozradilo, kdo to nahlásil? Tedy nějakým způsobem chránit oběť?
Vzhledem k tomu, že se to mohlo v daném kolektivu stát více dětem, je to složité. Trestní oznámení může být podáno anonymně, ale samozřejmě je pak těžší získat důkazy. Je tedy možné podat jej anonymně a v případě, že policie případ pro nedostatek důkazů odloží, ho pak podat klasicky.
V některých případech ale dochází ke zneužívání přímo v rodině. Dítě se pak bojí o tom říct rodičům. Kde může vyhledat pomoc?
LN
Může se ozvat anonymně nám do iniciativy Pod svícnem, případně funguje Linka bezpečí, Linka důvěry nebo školní psycholog.
Objevují se i případy, kdy na zneužívání dítě nevidí nic nenormálního. Zkrátka neví, co se děje. Jak tomu předejít?
LN
Pokud se násilí děje v rodině, dítě nemá porovnání a má pocit, že takto to chodí všude. Musíme proto děti neustále edukovat, musí se to vyučovat na školách. V současné době připravujeme spolu s produkčním týmem, advokátkou specializující se na sexualizované a domácí násilí Lucií Hrdou a Moderní sebeobranou edukativní materiály zaměřené primárně na děti. Svou účast přislíbila i zpěvačka Martina Pártlová.
LN Když ženy nahlašují znásilnění, mnohdy se potýkají s tím, že jim nejen jejich okolí, ale ani policie nevěří. Nedávno tuto debatu znovu rozvířil výrok policejního prezidenta Martina Vondráška, který řekl, že si ženy často oznámení o znásilnění vymýšlejí. Svá slova po ostré kritice mírnil. Jak je to u dětí, také se setkávají s nedůvěrou?
V poslední době zaznamenáváme spíše pozitivní zkušenosti a citlivý přístup ze strany policie. Bohužel to dříve nebylo zvykem. Nicméně doporučujeme od prvních minut spolupracovat s obhájcem a psychologem. Je to velmi citlivá a složitá situace, která může být velmi traumatizující.
U veřejnosti je to jak kdy. V některých rodinách je to tak silná situace, že si ji odmítají připustit a reakce mohou být nešťastné. Doporučujeme se poradit s psychologem a pokusit se být maximálně chápající, netlačit na dítě.
Chrání nějak stát svědky takového incidentu před případnou pomstou od násilníka?
LN
To je velmi těžká otázka. Někdy je zákaz přiblížení, někdy ne. Ale většinou se ten násilník dětem nemstí. Najde si prostě novou oběť.