Tři filmy během měsíce: Kurz táhne

Dokumenty o bývalém rakouském kancléři živí dohady o jeho možném návratu do politiky.

Brzy to budou dva roky, co musel Sebastian Kurz opustit úřad šéfa rakouské vlády a odejít z politiky. Nyní se oficiálně věnuje poradenské činnosti. Přesto však 37letý politik konzervativní Rakouské lidové strany (ÖVP), jenž byl svého času nejmladším kancléřem v dějinách země, nepřestává přitahovat pozornost.

V minulých dnech se dostaly do rakouských kin hned tři dokumentární filmy pojednávající o Kurzovi, poslední z nich měl premiéru ve čtvrtek na streamovací platformě Vimeo. Zájem režisérů o Kurze vyvolal řadu spekulací, zda náhodou nejde o začátek nějaké kampaně s cílem dostat exkancléře znovu do veřejného povědomí a připravit půdu pro jeho případný návrat do domácí politiky. Spekulace o comebacku živí i nedávná Kurzova setkání s řadou státníků během zahájení Mistrovství světa v lehké atletice v Budapešti.

Po svém odchodu z aktivní politiky začal Kurz pracovat pro amerického investora Petera Thiela, jenž kdysi patřil k zakladatelům platební služby PayPal a firmy pro datovou analýzu Palantir. Thiel, který původně pochází z Německa, se v minulosti netajil svými sympatiemi k Donaldu Trumpovi, případně politikům z libertariánského křídla amerických republikánů.

Soud kvůli křivé výpovědi

Důvody, proč se zrovna nyní objevily hned tři filmy o bývalém šéfovi rakouských lidovců, ale mohou být daleko prozaičtější. Ve středu 18. října by měl totiž Kurz stanout před soudem.

Čelí obžalobě, že kdysi jako kancléř podal před poslanci parlamentu křivé svědectví. Šlo o jeho výpověď v jedné z kauz, která nakonec také způsobila jeho pád. Týkala

se aktivit a manipulací Thomase Schmida, vysoce postaveného úředníka na ministerstvu financí. Ten se později stal šéfem státního holdingu ÖBAG, který sdružuje majetkové podíly státu v nejrůznějších firmách, a to díky výběrovému řízení, které sám sobě „ušil na míru“. Schmid tvrdí, že Kurz o jeho aktivitách věděl a schvaloval je, exkancléř to popírá.

První z filmů o Kurzovi se jmenuje Projekt Ballhausplatz a jeho název je odvozený od stejnojmenného náměstí v centru Vídně, kde sídlí úřad rakouského kancléře. Stejný název ovšem měl i strategický plán, jež měl vynést Kurze do čela vlády a který on spolu se svými nejbližšími spolupracovníky uváděl bod po bodu do praxe.

Dokument natočil režisér Kurt Langbein s cílem ukázat, jak se mohlo podařit skupině několika mladých mužů během tří let dobýt nejvyšší patra rakouské politiky: nejprve vedení lidovců, posléze i celé vlády. V dokumentu vystupují pouze lidé, kteří jsou vůči Kurzovi nesmírně kritičtí. Hovoří o něm jako o pravicovém populistovi, který vyrostl na odporu vůči ilegální migraci a cíleně prý pracoval s polopravdami, aby manipuloval veřejnost.

„Světový idol konzervativců“

Uplynulo jenom pár dní a o bývalém rakouském kancléři se objevil další dokument: Kurz. Film. Ten se do kin dostal dokonce ještě před Langbeinovým snímkem a obraz, který v něm o kancléři podává jeho autor Sascha Köllnreitner, je daleko příznivější. To vedlo k domněnkám, že na jeho financování se mohl podílet někdo z blízkého Kurzova okolí. Bývalý kancléř v něm i vystupuje. Hovoří o svém novém životě v roli zcestovalého podnikatele. A mezi řádky dává najevo, že obchodní schůzky v New Yorku nebo Tel Avivu považuje za daleko atraktivnější než řešení vnitropolitických problémů v Rakousku.

Ve čtvrtek pak byl uveden třetí snímek, jehož autorem je chorvatský režisér Jakov Sedlar: Sebastian Kurz – pravda. Sedlar už dříve neskrýval své sympatie vůči bývalému šéfovi rakouské vlády. Kurz je tak v jeho snímku prezentovaný jako „idol konzervativců na celém světě“.

Chorvatský tvůrce na sebe v minulosti upozornil mimo jiné dokumentem pojednávajícím o koncentračním táboře Jasenovac. V něm byly v období ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko, loutkového státu hitlerovského Německa, vězněni a zabíjeni Srbové, Židé, Romové a odpůrci tehdejší vlády. Sedlarovi bylo vyčítáno, že relativizoval zločiny, jež tam byly spáchány.