Evropu přitahuje protekcionismus

Pokud se EU vydá cestou protekcionismu, udělá to stejně jako USA ze strachu, že čínská konkurence podlomí evropskou stabilitu.

Komentátor deníku Financial Times Gideon Rachman píše o nové vlně evropského a amerického protekcionismu vůči Číně. Na úvod vzpomíná, co říkal bývalý americký prezident George W. Bush: „S Čínou budeme obchodovat svobodně a čas bude na naší straně.“To bylo před vstupem Číny do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001. Dnes, o jednu generaci později, už všichni chápou, že čas přál naopak Číně.

Bush (a tehdy skoro všichni) věřil, že s tím, jak se bude Čína hlouběji integrovat s globální ekonomikou, bude se nutně stávat otevřenější a demokratičtější. Jenže pod Si Ťin-pchingem se Čína stala více uzavřenou, autoritářskou a nepřátelskou. A ekonomický růst také pomohl zemi vyzbrojit.

Dnes se v USA věří, že pouštět Čínu do WTO byla chyba. Přispělo to také k deindustrializaci Ameriky, což prý zase zrodilo Donalda Trumpa. Co když ale globalizace místo podpory demokracie v Číně podlomila demokracii v Americe, ptá se Rachman. Obavy o demokracii jsou podle něj důvodem, proč Biden dělá průmyslovou politiku. Ponechal v platnosti Trumpova cla a přišel s dotacemi na reindustrializaci s cílem, aby se USA staly technologickým lídrem.

Vítej, Evropo!

Leckoho v Evropě by ještě před rokem americká otočka k protekcionismu rozlítila doběla. Minulý týden ale EU oznámila, že bude vyšetřovat Čínu a její dotace na podporu výroby elektroaut. Evropa se tedy chce vydat cestou protekcionismu jako USA. Zatím americké clo na čínská auta činí 27,5 procenta, v Evropě jen deset procent. Pokud ale EU rozhodne, že Čína neférově dotuje vývoz elektromobilů, evropská cla mohou vzrůst na úroveň těch amerických.

Čína označila evropské vyšetřování za „nahý protekcionismus“. Ale mnozí vlivní Američané pro to mají pochopení. Třeba Jennifer Harrisová, která má v Bílém domě na starosti „průmyslovou politiku“, tweetovala v reakci na rozhodnutí EU: „Vítej, Evropo! Jsme rádi, že jste už tady.“

Pokud se tedy Evropa vydá po americké cestě směrem k protekcionismu, udělá to z podobných důvodů jako USA. Z obavy, že přílišná čínská konkurence podlomí evropskou průmyslovou základnu i sociální a politickou stabilitu.

Automobilový průmysl je nejdůležitější výrobní sektor v Evropě, především v Německu, které je zase jádrem evropské ekonomiky. A výroba aut je zase jedna z mála oblastí, kde má Evropa technologické lídry. Tři ze čtyř největších automobilek světa – Volkswagen, Stellantis a Mercedes-Benz – sídlí v EU.

Evropský náskok se však rychle krátí. Letos se Čína stane největším světovým vývozcem aut, daří se především ve výrobě elektroaut. Tato výhoda se těžko setřese, protože Čína dominuje výrobě baterií a má zásoby vzácných minerálů.

Tradiční odpověď založená na víře ve svobodné trhy měla být: nechme evropské spotřebitele užívat si levných a spolehlivých čínských vozítek. A pokud mají být elektrická auta základem zelené tranzice, je to jen o důvod víc, proč čínská auta vítat.

Ale realita je mnohem komplikovanější: autoprůmysl poskytuje šest procent pracovních příležitostí v EU. A většinou jde o dobře placenou práci. Pokud odejde do Číny, bude to politicky a sociálně explozivní.

Lákavé ideologie

Podpora pro AfD v Německu roste, dnes už je to druhá nejpopulárnější strana. A dovede si někdo představit, kam by se tato podpora dostala, kdyby čínské BYD nahradily BMW na německých dálnicích?

Navíc Evropa stále potřebuje čínské vstupy – od baterií po minerály –, aby mohla vyrábět svoje elektrická auta pro domácí trh. Čína je dnes také největší trh pro auta na světě a největší trh pro Mercedes i VW. Ten teď v Číně vytváří polovinu zisků. Pokud Evropa přijde se cly na čínská elektrická auta, Peking jistě odpoví protiopatřením. Na druhou stranu evropské společnosti už dnes ztrácejí svůj tržní podíl v Číně, a tento vývoj navíc akceleruje.

To vše může způsobit, že se Evropa americkou cestou nevydá a hrozbu vysokých cel stáhne. Politický a sociální tlak na záchranu automobilového průmyslu ale poroste. A také podpora nacionalistických a populistických stran. Třeba přijde nějaký kompromis. Průmyslová politika a protekcionismus jsou ale zpátky v plné síle – tolik Rachman.

Protekcionismus je, byl a bude vždy halen do jakéhosi noblesního šatu typu ochrana demokracie a společenské koheze. Přece nebude někdo říkat, že je protekcionistou jen proto, že ho za to někdo platí, nebo že má zlé úmysly.

Důležitější je, že k dnešnímu protekcionismu se Západ propracoval v důsledku chybné, prakticky nedomyšlené, ideologické a apokalyptické zelené politiky. Pokud jsou tedy na vzestupu politické alternativy, tak je to zkrátka proto, že za chyby se v demokracii platí. A za ty zásadní chyby se platí zásadně.

„Pokud EU rozhodne, že Čína neférově dotuje vývoz elektromobilů, evropská cla mohou vzrůst na úroveň těch amerických“