Černé kruhy v obilí z Ukrajiny
Pro politiky bývá bližší košile úspěchu u vlastních voličů než kabát obrany sousední země
Vminulých dnech to vypadalo, že v Kremlu mohou otevírat lahve se šampaňským. Volodymyr Zelenskyj se během svého vystoupení na Valném shromáždění OSN v New Yorku tvrdě obořil na Polsko, Slovensko a Maďarsko kvůli jejich rozhodnutí pokračovat v zákazu dovozu obilovin z Ukrajiny bez ohledu na ukončení širšího embarga Evropské unie. Uvedené státy prý dle ukrajinského prezidenta rozehrávají „thriller s obilím“, a byť možná soudí, že ve vlastním zájmu, „ve skutečnosti pomáhají připravit scénu pro moskevského herce“.
Ostrá polská reakce na sebe nenechala dlouho čekat, jak z úst prezidenta Andrzeje Dudy, tak premiéra Mateusze Morawieckého, jenž dokonce oznámil konec případných nových dodávek polských zbraní na Ukrajinu, byť současné polské závazky podle něj zůstanou zachovány. A nevyloučil ani budoucí revizi stávající „stopky“.
Polsko každopádně patří k naprosto klíčovým ukrajinským spojencům, navíc jde o zemi s rozsáhlým zemědělským sektorem, v níž pomalu finišuje volební kampaň. A vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) čerpá hlasy především ve venkovských oblastech.
Zelenského newyorské výroky se tudíž mnohým jevily jako výraz ztráty soudnosti, jako hazardní podřezávání si větve, na níž ukrajinský prezident i obrana jeho země sedí. Zelenskyj za svůj styl nediplomatických emotivních vyjádření na adresu konkrétních západních státníků, kteří v jeho očích Ukrajinu podporovali pouze vlažně či vůbec ne, v minulosti mnohokrát čelil kritice. A i když tak možná ledacos vybojoval, nyní jeho „žalobný patos“evidentně působí kontraproduktivně.
Prozatímní pontonový most
Na scéně se naštěstí záhy objevil též litevský prezident Gitanas Nauséda, jenž ještě v New Yorku vystavěl mezi Varšavou a Kyjevem alespoň prozatímní pontonový most umožňující zákulisní diplomatické jednání. Ovšem mnohem znepokojivější než ukrajinsko-polská roztržka kvůli obilí jsou možné důvody Zelenského frustrace a hysterie. Na válečném poli se totiž Ukrajině příliš nedaří, respektive daří se jí daleko za očekáváními, byť příliš optimistickými a přehnanými.
Západ poskytl Ukrajině zbraně a pomohl s výcvikem vojáků. Poskytl jich hodně, ale zároveň málo. Dosud ani západní dodávky nestačily k rozsáhlému strategickému prolomení ruských obranných linií a do podzimních plískanic se něco podobného sotva podaří. Navíc, provádět ofenzivu bez patřičné vzdušné podpory je v zásadě na hraně šílenství. Ukrajinu k ní však donutil západní tlak: „Dali jsme vám zbraně, tak se ukažte.“Leč pokud se zatím nedostavily výsledky, které by Rusko přiměly k velkým ústupkům, může nyní řada západních politiků domácí veřejnosti snáze prezentovat jako rozumné řešení koncept dosažení míru za cenu značných ukrajinských územních ztrát.
Únava z války roste a přístup, který by před rokem významná část obyvatel západních států vnímala jako zradu statečně se bránící země, by nyní možná s úlevou odkývla. Dlouhou opotřebovávací válku na Západě prostě nikdo nechce. Výše uvedený scénář tudíž reálně hrozí, což Zelenskyj dobře ví. I proto asi ztrácí nervy.
Perspektivy vojenského průlomu ve prospěch Ukrajiny v nedávné době naznačily britsko-francouzské střely Storm Shadow/SCALP, schopné účinně zasahovat vzdálenější cíle. Jsou ale drahé a Ukrajina jich zatím obdržela relativně málo. Obecně roste tlak, aby se přidaly Německo a USA a poskytly analogické zbraňové systémy. Zatím tomu však bránila obava z další eskalace konfliktu, jenž by se pak mohl zcela vymknout kontrole.
Přístup, který by před rokem velká část obyvatel západních států vnímala jako zradu statečně se bránící země, by nyní možná s úlevou odkývla
Každý stát hájí hlavně své zájmy
Ukrajina je bohužel válkou vyčerpaná a notně poničená země, jež nedokáže vést bojové operace bez masivní západní vojenské i ekonomické pomoci. Rusko má naopak domácích zdrojů pořád dost a ekonomické dopady západních sankcí dovede, alespoň částečně, kompenzovat na jiných trzích. A daří se mu též obrovsky komplikovat pro Ukrajinu zcela zásadní obchod se zemědělskými produkty, přičemž Polsko je klíčové pro jejich export přes baltské přístavy.
Válka představuje multidimenzionální komplexní jev. A vítězí v ní zpravidla ten, kdo disponuje silnějším lidským, technickým i ekonomickým potenciálem. Ke statistickému výčtu počtu zbraní nebo třeba zásob ropy je ovšem nutné přidat jeden extrémně důležitý faktor: kolik ze svého potenciálu je každá z válčících stran schopna nebo ochotna obětovat či jinak řečeno vyždímat. Bohužel pro Ukrajinu, její potenciál je z významné části půjčený nebo darovaný, nikoliv její vlastní. A nejen pokračující polské embargo na ukrajinské obilí ukazuje, že každý stát hájí především své zájmy a že vidina neúspěchu ve volbách znamená nejhrozivější apokalypsu, která se v zorném poli jakéhokoliv politika může objevit.
Situace je vážná, nikoli však zoufalá. I Rusko totiž aktuálně postrádá schopnost vést nějakou rozsáhlou ofenzivní operaci. Nicméně problém spočívá v tom, že mu udržení již dobytého za jistých okolností postačí k vítězství.