Expremiér Fico touží po odplatě
Grigorij Mesežnikov. Je prý jasné, proč opozice v čele s Robertem Ficem nehovoří o korupci – její lidé jsou mezi obviněnými
Specifikem Slovenska je, že všechny krize posledních let, jako byla koronavirová pandemie či válka na Ukrajině, vedly ke zpochybnění společenského konsenzu o západní orientaci, který v zemi existoval, soudí politolog a
prezident bratislavského Inštitútu pre verejné otázky (IVO) Grigorij
Mesežnikov.
Slovensko čekají parlamentní volby. Proč je letošní kampaň tak vyhrocená?
LN
V těchto volbách nejde o nějaké běžné střídání vládních garnitur, které by se od sebe lišily v pohledu na řešení ekonomických či sociálních otázek. V těchto volbách jde o případnou změnu nastavení základních parametrů Slovenska jakožto demokratické země.
Takže zda bude příští vláda i nadále považovat za důležitý systém liberální demokracie, kvalitu právního státu či ochranu lidských práv. Anebo bude inklinovat k autoritativním modelům. Druhá neznámá se týká budoucí zahraničněpolitické orientace Slovenska. Teď čelíme v obou těchto oblastech riziku, že vyhrají síly, které mají problém jak s liberální demokracií, tak naší zahraniční politikou, jak se ustavila po roce 1989 a kterou stvrdil náš vstup do EU a NATO. Rovněž to jsou síly, které mají problém s tím, že se začaly po posledních volbách vyšetřovat nejrůznější korupční kauzy.
V minulosti, když byla na obzoru výměna vlády, nikdo nezpochybňoval stávající systém jako takový. Teď, s možným vítězstvím Smeru a jeho případnou koalicí se Slovenskou národní stranou nebo populistickým hnutím Republika, je tomu jinak. Právě proto je situace tak vyhrocená, protože v závislosti na výsledku voleb mohou nastat zásadní systémové změny.
LN Kde vidíte příčiny, že se to dostalo až do takové fáze?
Především je třeba připomenout, že volební preference ne úplně odrážejí rozložení názorů ve společnosti. Tam totiž stále ještě převažuje podpora pro dosavadní systém i zahraničněpolitickou orientaci. Problém je, že na straně prodemokratických a proevropských sil existuje značná rozdrobenost, řada těchto stran se v průzkumech pohybuje těsně nad prahem volitelnosti. Tím roste riziko, že jejich hlasy propadnou, a naopak o to silnější budou národně populistické autoritářské síly.
K současné náladě ve společnosti samozřejmě přispěly nebo přispívají i další vnější faktory, jako je covidová pandemie, ruská válka na Ukrajině, zdražování energií a vysoké ceny. To sice vidíme i jinde, ale slovenským specifikem je, že všechny tyto krize vedou ke zpochybňování základního společenského konsenzu, který tu dosud platil. Lidé jako Fico toho využili k fundamentální kritice vlády nejenom v těchto oblastech, ale i jiných, začali pracovat s nějakým elementárním rusofilstvím, které je příznačné pro část společnosti, a zároveň s protiukrajinskými sentimenty. Šikovně to spojovali s falešnými narativy o míru, protože co navrhují, by ve skutečnosti znamenalo vítězství Ruska a totální porážku Ukrajiny – a tohle všechno se promítlo to názorů veřejnosti.
LN Jaký podíl na tom má koalice, jež v minulých letech zemi vládla?
Faktem je, že vládní koalice, která tu byla od jara 2020 až do letošního května, vládla tak, že to nebyl příliš přesvědčivý výkon. Ukázalo se, že je nakonec strašně důležité, nejenom co nějaká vláda dělá, ale jak to vnímají lidé. Kabinet fungoval, ale byly tam zmatky, do toho se promítaly osobnostní rysy některých jejích členů, například Igora Matoviče. On byl původně premiérem, ale v praxi se ukázal jako naprosto neschopný účinkovat v takto exponované pozici, neměl smysl pro
zpětnou vazbu, nepřijímal kritiku. Pak ho sice nahradil Eduard Heger, ale Matovič ve vládě zůstal. To bylo vnímáno tak, že chaos bude pokračovat.
Část sympatizantů vlády se proto od ní odklonila a přidala se jinam, třeba pod křídla liberální strany Progresívne Slovensko (PS). Ale další část zklamaných momentálně neví, koho volit, a ti právě rozhodnou o výsledku voleb.
Mohli by samozřejmě hlasovat pro PS, které je podle průzkumů největším konkurentem Smeru, ale pak by mohla nastat situace, že by PS nemělo žádné vhodné koaliční partnery.
Je jich několik. Myslím, že hlavní skutečně bylo, že se Slovensko ocitlo na rozcestí, před rozhodnutím, zda budeme pokračovat s demokracií, nebo skončíme v ruské sféře vlivu, což zdůrazňují hlavně strany pravého středu.
Fico a jeho strana jsou pro ně silným soupeřem. Její předseda nemá argumentační převahu, ale má převahu, pokud jde o frekvenci svých sdělení. Nutí ostatní, aby reagovali, takže určuje politickou agendu.
Ano, teď vytáhl kartu migrace, ale moc se mu nedaří mobilizovat voliče, v průzkumech jeho strana dokonce trochu na dobré pozici. Dokonce se nějakou dobu zdálo, že může volby vyhrát.
No a pak je pro řadu voličů důležitá rusko-ukrajinská válka. Kromě toho letos hrají daleko větší roli kulturně-etické otázky, takže práva sexuálních menšin, přístup k umělým potratům atd.
Tam ovšem probíhá dělicí linie napříč stranami. Určitým indikátorem, kam až se veřejná debata za poslední roky vychýlila, je nedávné prohlášení Konference biskupů Slovenska. Vyzvala občany, aby šli volit, ale zároveň na ně apelovala, aby nehlasovali pro strany, které jsou v kulturně-etických otázkách liberální. Považuji to za důležité proto, že před minulými volbami biskupové nic takového nevyhlásili, pouze nabádali k tomu, jít k volbám, zdůrazňovali důležitost potírání korupce a podpory demokracie. Takže to beru jako důkaz, kam se společnost za poslední roky posunula.
LN Řešil někdo problém vystěhovalectví, zejména mladých lidí, ze Slovenska?
Ano, je to téma. Dokonce známému fyzickému střetu Igora Matoviče s bývalým ministrem vnitra Robertem Kaliňákem předcházela Matovičova slova, že Smer je prý zodpovědný za odchod 200 tisíc Slováků do zahraničí, protože nedokázali najít doma uplatnění.
Odliv mozků tematizují středopravé strany i současná úřednická vláda. Zároveň ale všichni vědí, že to je hodně starý problém, který souvisí se systémem vzdělávání. Bohužel, je to téma, jež zajímá hlavně mladou generaci. Pro mě je velké zklamání, že starší voliči vůbec neuvažují, co by návrhy stran přinesly jejich dětem nebo vnoučatům. Zkrátka, nabídku stran posuzují podle toho, co přinese jim samotným. To je příznačné pro voliče opozičních stran. Pro ně je důležité, aby byli zdraví a stát za ně vše zařídil.
V roce 2020 dominovala před volbami otázka boje proti korupci. Jak to vypadá letos? Nemají občané, kteří
na to tehdy slyšeli, pocit, že se nic nestalo, a naopak ještě méně věří státu a jeho institucím?
Dnešní opozice o korupci přirozeně nehovoří, protože její politici patří k obviněným. Ale říkají, že je zapotřebí odstranit „policejní represe“. Myslím, že pokud by na to měl Fico po volbách sílu, zrušil by specializovaný soud i prokuraturu, jež se věnují nejzávažnější kriminalitě včetně korupce.
Boj proti korupci podle mého soudu výsledky přinesl, ukázalo se, že mechanismy právního státu od února 2020, kdy nastoupila Matovičova vláda, fungují. Navzdory tvrzením opozice justice nepostupovala selektivně. Měli jsme tu válku policistů, kdy se na Ficovu stranu postavily některé složky silových struktur, mezi nimi bohužel civilní kontrarozvědka SIS, část generální prokuratury a policejní inspekce. Před několika dny proběhl další velký zásah na vojenském zpravodajství, kde se rozkrádalo ve velkém, přičemž lidé, kterých se to týkalo, tam byli právě dosazeni Smerem.
LN V čem se liší expremiéři Robert Fico a Peter Pellegrini? Nebo to jsou dvě strany jedné mince?
Mají společnou historii, protože Pellegrini byl dlouho ve Smeru a velmi loajální vůči Ficovi, jinak by nebyl členem vlády a později ho nenásledoval na pozici premiéra. Hlavní rozdíl je, že Pellegrini by se rád etabloval jako tradiční sociální demokrat, už se sešel s německým kancléřem Olafem Scholzem a dává najevo, že by chtěl patřit k sociálnědemokratickému hnutí v Evropě. Pokud se ale podíváme do nitra Pellegriniho strany, uvidíme velkou náklonnost k Smeru. Takže, kdyby dostali od Fica nabídku jít do vlády, pravděpodobně by donutili Pellegriniho, aby s tím souhlasil – navzdory tomu, že oni dva se rozešli ve zlém. Pellegrini odešel od Fica, protože byl v jeho očích toxický, nechtěl s ním spojovat svou další kariéru.
LN Proč se právě na Slovensku tak daří spikleneckým teoriím?
To je součástí kognitivní výbavy značné části obyvatelstva a možná pro to jsou i nějaké historické předpoklady: představa, že Slovensko je malou zemí a beztak se o všem důležitém rozhoduje za jeho hranicemi. Mimochodem, kdysi jsme v IVO dělali průzkum, který ukázal, že značná část voličů Smeru je přesvědčena, že za Slovensko rozhoduje někdo jiný než vláda, ačkoli tehdy byl premiérem Fico.
Na vlivu konspiračních teorií se podepsala ruská dezinformační válka. Stejně tak ale platí, že se na šíření těchto názorů podílejí nejsilnější politické osobnosti země. Poskytují alternativním médiím, včetně těch nejradikálnějších, rozhovory a tím je legitimizují.
Tvrdí, že tato média jsou stejně důležitá jako jakákoli jiná. Slovensko je v tomto ohledu velmi zranitelné, i protože mělo v minulosti na klíčových pozicích otevřené sympatizanty Ruska, jako byl někdejší předseda Národní rady a šéf Slovenské národní strany Andrej Danko. Nyní je to místopředseda Smeru Ľuboš Blaha.