Co tě trápí, milé Slovensko?
Štěstí ale Ficovi přálo. Nová vláda pravého středu vedená protikorupčním aktivistou Igorem Matovičem, jež nastupovala s tím, že Slovensko osvobodí od Ficova dědictví, musela od prvního okamžiku řešit covidovou pandemii. U toho si však nepočínala příliš suverénně, některá její rozhodnutí budila rozpaky. A díky tomu Fico, jenž se vždycky vyznačoval velmi jemnými senzory, pokud jde o podchycení nálad občanů, chytil druhý dech. Ve věci covidu se postupně vyprofiloval na největšího odpůrce vlády. V případě Slovenska byla pravidla velmi přísná, zároveň ale vyvolávala mnoho otázek o jejich smysluplnosti. To platí zejména pro opakované masové testování obyvatelstva, které bylo povinné, či o zákazech opouštět domovský okres.
Fico trpělivě shromažďoval nespokojené občany jako pastýř ovečky a již na podzim 2020, v souvislosti s výročím 17. listopadu, se postavil do čela těch, kdo označovali protipandemickou politiku vlády za ohrožení svobody a demokracie v zemi. Tady si ověřil, jak velký potenciál pro něj jako politika tkví v mobilizaci ulice. Následně svolal ještě několik dalších veřejných shromáždění, na kteých vystupoval se stále radikálnější rétorikou: vyzýval k bojkotu povinného nošení roušek či dodržování povinných rozestupů. Kategoricky také odmítal úvahy o povinném očkování nebo o tom, že lidé, kteří si nechali píchnout vakcínu, by měli nějaké výhody oproti neočkovaným. Odsud byl už jen krok k tvrzením, že vakcíny proti covidu-19 jsou hlavně výhodné pro farmaceutický průmysl, který na pandemii bezostyšně vydělává. Podobné názory, jež se do té doby objevovaly leda na protisystémových a dezinformačních webech, najednou získaly v osobě slovenského expremiéra svého nejznámějšího hlasatele.
Podle novináře Petra Bárdyho tak někdejší trojnásobný slovenský premiér během let okolo covidu zcela vyměnil své voliče. Ti, kdo byli přesvědčenými sociálními demokraty, se se Smerem rozešli. Místo nich začala mít strana stále silnější podporu u občanů inklinujících k národovecké a populistické pravici. Bárdy se domnívá, že nikdo neví, zda Fico skutečně věří tomu, co hlásá. Podle něj jde totiž v jeho případě o cynického pragmatika a technokrata, který by klidně vládl i s mimozemšťany, pokud by přistáli na Zemi a nabídli mu politickou podporu. Jestliže Matovič byl podle šéfredaktora Aktuality.sk jako premiér nekompetentní, Fico je naopak všehoschopný.
Američany vyměnil za Rusy
V prosinci 2021 šéf Smeru svolal své příznivce k protestnímu autokorzu Bratislavou. Ačkoli pandemie v té době již odeznívala, v zemi stále ještě platila omezení ohledně shromažďování. V té době se už ale rýsovalo na obzoru nové téma, které ještě víc nechalo vyniknout Ficově novému radikalismu: kritika plánované obranné dohody Slovenska se Spojenými státy. Nikdo totiž nečekal, že bývalý premiér, jemuž se dostalo v listopadu 2013 velkého přijetí v Bílém domě u tehdejšího amerického prezidenta Baracka Obamy, by mohl klesnout na úroveň fašistů okolo Mariana Kotleby.
V rozhovorech s Obamou i jeho viceprezidentem Joem Bidenem vyzdvihoval Fico „strategické partnerství“USA a Slovenska a přitakával tvrzení, jak je prý „vzájemně výhodné“. A nyní měl v souvislosti s obrannou dohodou pro Američany pouze slova hany. Dokument údajně porušuje suverenitu země a je pro ni nevýhodný, tudíž Fico požadoval, aby o smlouvě rozhodli občané v referendu.
Nepřekvapuje proto, že když pak o několik týdnů později přepadlo Rusko Ukrajinu a rozpoutalo válku, Fico zpochybňoval výlučnou ruskou vinu. Hovořil tehdy mimo jiné o tom, že Rusko údajně nasadilo vojenskou sílu, aby reagovalo na ohrožení vlastních národních zájmů. Zároveň se také snažil relativizovat chování Ruska tvrzením, že vláda v Moskvě byla v předchozích letech dobrým žákem Američanů, když se od nich učila, jak prosazovat své cíle i za cenu porušování mezinárodního práva. A také si hned pospíšil s varováním slovenské vládě, že její kroky počítající s americkou přítomností na vojenských letištích Sliač a Kuchyňa přispějí k dalšímu zvyšování napětí.
A aby toho nebylo málo, když pak v důsledku partnerské výpomoci v rámci NATO přišlo na slovenské území přechodně několik desítek vojáků německé armády, aby tam obsluhovali systém protivzdušné obrany Patriot, Fico o nich neváhal hovořit jako o příslušnících „novodobého wehrmachtu“.
Tím se bývalý premiér ocitl argumentačně na jedné lodi s dalšími proruskými populisty na Slovensku, jako jsou Miroslav Mazurek či Miroslav Suja, odpadlíci od fašisty Mariana Kotleby a hlavní tváře populistického hnutí Republika. Do této skupiny patří také šéf Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko, přičemž válka na Ukrajině mu dala znovu vyniknout. Již v dobách, kdy předsedal slovenskému parlamentu, býval častým hostem vojenské přehlídky v Moskvě při příležitosti oslav Dne vítězství. Jakožto protokolárně druhý nejvyšší ústavní činitel země Danko pravidelně zpochybňoval západní orientaci slovenské zahraniční politiky. A příznačné bylo i to, že v týž den, kdy tehdejší slovenský prezident Andrej Kiska hovořil ve Štrasburku před poslanci Evropského parlamentu, Andrej Danko vystoupil před poslanci ruské Státní dumy.
A proto jak se blíží termín slovenských voleb, přibývá otázek, co by se stalo, pokud by se příštím premiérem stal skutečně Fico. Poslední průzkumy veřejného mínění totiž naznačují, že šéf Smeru aspiruje na další volební vítězství své kariéry. Doufat v to, že by Fico pod tíhou svého staronového úřadu „zmoudřel“a vrátil se „na správnou cestu“, pravděpodobně nelze. Na to se on i další funkcionáři Smeru v posledních měsících profilovali příliš jednoznačně a teď z toho nemohou vycouvat, i kdyby chtěli sebevíc. Stačí si vzpomenout na slova Ľuboše Blahy, jednoho z Ficových místopředsedů na letošních oslavách výročí Slovenského národního povstání ve Zvoleně. Tam všem přítomným připomenul, že během druhé světové války přišlo osvobození z Východu, tedy z Ruska, zatímco válka a fašistický teror naopak ze Západu. Dal tak najevo, že úplně stejně se to má podle něj i s válkou na Ukrajině.
Co by tedy Fico udělal jako jednu z prvních věcí, pokud by sestavil vládu?
Změny podle Fica
Relativně jasné se to zdá být v oblasti zahraniční politiky. Tam dal již opakovaně najevo, že jím vedená vláda by okamžitě zastavila pomoc Ukrajině, zejména u dodávek zbraní. Pravděpodobně by se také snížilo vládní angažmá při péči o uprchlíky, kteří utekli před válkou.
O něco méně zřetelné jsou vyhlídky, pokud jde o možné změny v domácí politice. Pomstí se Ficovi lidé současnému vedení slovenské policie, jež v minulých letech vyšetřovalo případy korupce z prostředí Smeru, a odvolají jejího prezidenta Štefana Hamrana?
Zruší případná Ficova vláda speciální prokuraturu, která vyšetřovala nejzávažnější trestné činy včetně korupce a která leží Ficovi, Kaliňákovi i dalším tvářím Smeru dlouhodobě v žaludku? K tomu by přitom nepotřeboval ani ústavní většinu 90 poslanců, ale postačila by prostá většina 76 zákonodárců. Její likvidaci zmiňoval bývalý ministr vnitra Kaliňák už při legendární konspirační schůzce na myslivecké chatě z léta 2021, kde byl spolu s Ficem a podnikatelem blízkým Smeru Miroslavem Bödörem, majitelem jedné z největších bezpečnostních agentur v zemi.
O co tehdy šlo? V dobách, kdy byl dnešní kandidát Smeru Tibor Gašpar policejním prezidentem, dostával Bödör jeho prostřednictvím exkluzivní informace o dění v policii. Dělo se tak zejména ohledně vyšetřování konkrétních případů, které byly v jeho zájmu. Na zmíněné myslivecké chatě pak Fico nešetřil siláckými vyjádřeními, když prohlásil, že „pomsta musí mít míru, kvality i inteligenci“nebo že „po nich nezůstane ani mastný flek“.
Faktem totiž je, že pokud se v poledních třech letech dalo na Slovensku něco do pohybu, byl to právě boj proti korupci. U toho se ukázalo, že před vyšetřováním si nemůže být jistý prakticky nikdo, ani špičky bezpečnostních orgánů a justice. Policejní zátahy s krycími názvy jako „Očistec“, „Boží mlýny“či „Ezechiel 7“se odehrávaly často ve velkém stylu. V sítích vyšetřovatelů, jimž Matovičova vláda podle jeho vlastních slov „rozvázala ruce“, uvázli vysocí i nižší státní úředníci, soudci, státní zástupci i policisté. Stejně tak i podnikatelé nejrůznějšího ražení: od lokálních baronů až po velké hráče typu Jaroslava Haščáka, jednoho ze zakladatelů a spolumajitelů investiční společnosti Penta.
Jeden z nich, Marian Kočner, podnikatel s nejlepšími kontatky na Smer, stále čelí obvinění, že zadal vraždu novináře Kuciaka, která v podstatě spustila rozsáhlou očistu veřejného života na Slovensku. Nakonec skončili vyšetřovatelé speciální prokuratury až u vrcholných politiků strany Smer, tedy přímo u Roberta Fica a Roberta Kaliňáka, když jim oznámili, že proti nim vznášejí obvinění ze založení zločinecké skupiny. K tomu mělo dojít právě na tajné schůzce na myslivecké chatě. Zatímco Kaliňák kvůli tomu pobýval několik týdnů ve vazbě, Fica před odvedením v poutech ochránila jeho poslanecká imunita, resp. těsná většina v parlamentu, která ji expremiérovi odmítla zrušit. O zbytek se postaral kontroverzní generální prokurátor Maroš Žilinka s využitím paragrafu 363 trestního řádu. Jde o mimořádný opravný prostředek umožňující nejvyššímu žalobci zrušit právoplatné rozhodnutí v přípravném řízení. V případě Fica a Kaliňáka tak stopla generální prokuratura obvinění těsně předtím, než policie uzavřela jejich vyšetřování.
Tažení proti korupci se v posledních letech nezastavilo prakticky před ničím, včetně bezpečnostních složek, které by měly být za normálních okolností zdrojem stability a spolehlivosti. Není to ovšem tak dávno, co proběhly rozsáhlé zátahy i v sídlech klíčových bezpečnostních složek země, Slovenské informační služby (SIS) čili civilní kontrarozvědky a Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ). Jejich šéfové jsou podezřelí z korupce nebo ovlivňování vyšetřování. Oni sami jakékoli pochybení odmítají, naopak vidí v zásahu projev rivality ze strany ostatních policejních složek, případně důsledek politického zadání.
Fico dal opakovaně najevo, že jím vedená vláda by okamžitě zastavila pomoc Ukrajině. Patrně by se také snížilo vládní angažmá při péči o uprchlíky, kteří utekli před válkou.
Když na Slovensko přechodně přišlo několik desítek německých vojáků, Fico o nich mluvil jako o „wehrmachtu“. Tím se expremiér ocitl na jedné lodi s fašisty.
Sklenice z poloviny prázdná
Jaký z toho všeho plyne závěr ohledně stavu, v jakém se Slovensko nachází před volbami? Dá se říct, že záleží na tom, zda jste spíš pesimisté, nebo optimisté a jestli považujete pomyslnou sklenici z poloviny prázdnou, či plnou.
Z pohledu první skupiny platí, že vývoj posledních let odhalil na Slovensku nejen desítky případů korupce či zneužívání státu ve vlastní prospěch. Především ale zranitelnost a nefunkčnost jeho institucí, což se prokázalo hlavně během pandemie. V kombinaci s vládou, jež při řešení koronavirové krize často tápala a utápěla se vlastních konfliktech, to mělo na veřejnost zdrcující dopad. Jestliže se této skupině mohlo před třemi lety zdát, že hlavním problémem země je korupce, dnes je to pro ně nefunkční stát.
Optimisté sice nezávírají oči před aktuálními problémy, spíš se ale kloní k názoru, že očistný proces již přinesl první ovoce. Minimálně v tom smyslu, že i v případech korupčních kauz zafungovaly sebeobranné mechanismy právního státu, justice se ukázala být nestranná. A to navzdory tomu, že některé rozsudky byly pro část veřejnosti těžko přijatelné. To platí i pro osvobozující verdikty nad podnikatelem Kočnerem obžalovaným z objednání vraždy novináře Kuciaka.
Zmíněné dva úhly pohledu tak budou u řady voličů hrát roli při jejich volebním rozhodování. Mnozí budou postupovat takticky s cílem zabránit buď vítězství Smeru, nebo naopak levicově-liberálního Progresívneho Slovenska, které obsazovalo v průzkumech druhé místo.
Takto bude pravděpodobně postupovat i velká část voličů, kteří se pro hlasování registrovali ze zahraničí. Je jich téměř 73 tisíc, a nejvíc, takřka třetina, z Česka. Skutečnost, že navzdory všemu neztratili o Slovensko zájem a nezlomili nad ním hůl, dává přece jenom důvod k optimismu. I když jen opatrnému.