ZTRACENO V JAZYCE
PA co snílek, jenž si myslel, že cestovatelé Zikmund a Hanzelka byli manželé – ten Zikmund a ta Hanzelka? Jazyk v rukou dítěte je střevíc klauna...
řipravuji pro jednu rozhlasovou stanici přehled knižních novinek. Každý titul se snažím posluchačům solidně přiblížit, avšak krátká stopáž pořadu nedovoluje zacházet do podrobností, a tak mi ve výpiscích z četby co chvíli zbude nějaký obvykle jazykový bonbonek.
Kupříkladu v srdceryvných denících básníka Romana Szpuka z protialkoholní léčebny mě zaujal výraz „plexisklový aktimel“. Jde o vtipné označení frťana rumu v plastovém kelímku, co se prodává v trafikách a tvarově připomíná probiotický jogurtový nápoj. V bedekru Radka Diestlera Praha beatová jsem zas objevil terminus „barová vydra“pro spiťara zarostlého do židličky u barpultu. Výstižné je i přejmenování pražského hudebního klubu Lávka z 90. let. Vzhledem k asociacím na tehdejší drogovou scénu se mu říkalo „klub Dávka“.
Knižní rozhovor salesiána Zdeňka Jančaříka Český bůh o naší víře i nevíře mi ozřejmil obrat „čtyřkolové křesťanství“. Praktikují ho prý našinci, co se dostanou do kostela jen párkrát za život, a to ještě na čtyřech kolech – jako děti v kočárku, coby svatebčané v kočáře a jako nebožtíci v pohřebním voze. Knihy o náboženství mě vždy překvapí množstvím titulatury v duchovní správě: koadjutor, exarcha, archimandrita, arcijáhen... Jako by boží tajemství potřebovalo rozbujelou armádu funkcionářů a svaté byrokracie.
Pravý vulkán výpisků způsobila nenápadná knížečka pro děti. Výtvarnice Dagmar Urbánková se už podruhé vypravila do světa dětských omylů, přeřeků, přeslechů a jiných „vymyšlenek“. Po svazku Už měkoně vyvádějí přichází tentokrát s titulem Případ pro psí játra čili pro psychiatra. Malá ukázka: „Když jsem byla dítě, myslela jsem si, že Karlův most je most Karla Gotta, že film Blízká setkání třetího druhu se jmenuje ‚Blýská se tkáň třetího druhu‘, že přechod pro chodce je soukromý přechod pana Prochodce, že v pořadu o čertíkovi Bertíkovi se v písni ‚naše staré kamarády nehodíme do smetí‘ zpívá ‚nehodíme do smrtí‘, že jako neumřou.“Tato sbírka omylů neboli syllabus errorum, jak říká papež, uvolní v čtenáři jemné vibrace, tudíž se mu začnou vybavovat podobné zádrhele z jeho dětství.
Píseň Batalion, kde slyšel „Víno máš a marky v tanku…“(původně markytánku), Krylovy Jeřabiny, kde „zástupce Protýl šlápl na běláska“, legendární Inženýrská od Plavců, v níž se dle dítěte pělo „promovaní inženýři, psí kus, kozí kus, desky zpívá“, báječná ženská s báječným chlapem, co popíjejí „šampón Évdypap“(Chateauneuf du Pape), anebo „falešná sombola“, nehodná žena z lidovky Okolo Súče, kde se zpívá „falešná som bola, falešná budu“. Pak to byl také Neruda s bájným netvorem („jak lvové bijem Omříže“), Mácha a jeho kulásec vulgo sameček od hrdličky („hrdliččin zval kulásce hlas“) či Erben, průkopník robotiky („Poledne v tom okamžení, táta přijde s roboty“). A co bláhový snílek, jenž si myslel, že cestovatelé Zikmund a Hanzelka byli manželé – ten Zikmund a ta Hanzelka?
Jazyk v rukou dítěte je střevíc klauna.