Věc velmocí a věc naše
Místo velké smiřovací konference, kterou navrhoval president Roosevelt, schází se v Mnichově porada čtyř velmocí. Tento rozdíl je docela logický důsledek tvrdých skutečností, před nimiž jedna část světa ještě dnes v šílené pošetilosti zavírá oči. Jak spor dnes stojí, nejde už dávno o právo a křivdu nějaké domněle utlačené národní větve. Tento konflikt sám je jen záminkou a pláštěm k jiným zámyslům a cílům, jejichž smysl není právo, nýbrž moc, ne spravedlnost, nýbrž převaha, ne pokoj a mír, nýbrž bojovné dobyvatelství.
V těchto dnech uveřejnil nacistický štyrskohradecký deník úvahu o československém problému. Vysvětloval v ní alpským Němcům, kteří nedovedou pochopit, že se jde pro sudetské kraje až k válečným přípravám, proč to vše je: československé hranice jsou nejslabší místo německé branné síly, pevnosti na Rýně nemají cenu, dokud je říše otevřena na východ. Je třeba ovládati československý prostor, a to se může stát jen tím, bude-li Německo držeti východní svahy českých a moravských hor – a tyto svahy, to je právě sudetoněmecké území.
Tato mluva je jasná. Ani slovíčko o bezpráví a křivdě utlačených bratří, neboť to jsou právě jen záminky; skutečný důvod je vojensko-mocenský, získat lepší posice, zvýšit válečnou sílu Německa. Otázka může být jen jediná: Proti komu se posiluje Německo zabráním československých horských hradeb? Bezprostředně proti Rusku to není, neboť od něho je ještě odděleno řadou nárazníkových států. Zbývá jen ta druhá, ta věčná, ta trvalá fronta porýnská. Československé hory rozhodují o Maginotově linii, síla nebo slabost Československa rozhodují o počtu německých armád, které budou uvolněny pro západní frontu.
Tak se pod věčným, falešným a lživým mluvením o právu sebeurčení skrývá přímý a jasný vojenský cíl a ohromné stoupnutí německé útočné síly v Porýní. To jest opravdu otázka mocenská a velmocenská. Tisíckráte jsme demokracii západu upozorňovali na to, jaké nebezpečí je v tom, jestliže připustí politickou a hospodářskou nadvládu Němců ve střední a jihovýchodní Evropě. Jsou státníci, kteří se domnívají, že toto nebezpečí bude možno paralysovati nějakými hospodářskými a finančními plány. Proti všemu takovému lhaní do vlastní i do cizí kapsy stavíme jednu jedinou část všech těch problémů, do nichž se na západě pořád ještě nechtí podívat otevřenýma očima: vojenský význam našich hor. Jejich hřebeny určují strategii celé Evropy a rozhodují o rovnováze nebo převaze mocenských sil.
Proto pravíme, že je logicky správné, jestliže se čtyři velmoci střední a západní Evropy chtějí dorozumět o problému Sudet. Jestliže při tom budou mluviti jenom o právech obyvatelstva, bude německá diplomatická strategie slaviti největší triumf, neboť se jí podaří vyhrát vojensko-mocenský zápas na nejmazanější a nejlacinější způsob. Pak ovšem, až toto vše se provede a upevní, bude teprve tak řečená světová válka dokonale připravena pro Německo a Anglie s Francií budou za strašných ztrát a obětí odvraceti zánik západu.
Uprostřed přívalu lží a nadávek a tváří v tvář zradě, rebelii a přepadům hranic dali jsme světu vše, co je v silách a možnostech zdravého, čestného národa. Nemůžeme mu dát, k čemu nemá právo žádný z nás: suverenitu tohoto státu.
EDUARD BASS
LN 30. 9. 1938