Není důležité jen vyhrát

Rusové budou volit prezidenta až v březnu, Kreml ale už teď nenechává nic náhodě

Snadcházejícími prezidentskými volbami je stále patrnější, že v Rusku roste nervozita. Může se to zdát paradoxem, protože asi jen stěží si někdo může myslet, že by cokoli mohlo Vladimira Putina ohrozit. Válka, kterou spustil v únoru 2022 proti Ukrajině, mu ještě dodala na již tak vysoké popularitě. Můžeme sice mluvit o tom, že v prostředí, kdy i ty nejnevinnější hlasy zpochybňující samotnou válku či Vladimira Putina jsou potlačeny ihned v zárodku, nemůže ani nějaká reálná opozice vyvstat, či spekulovat o číslech, která nám dodávají průzkumy veřejného mínění, ale faktem je, že si Putin zachovává vysokou popularitu. Pochopitelně, přispívá k tomu i narativ, podle kterého není v Rusku nikdo, kdo by ho mohl nahradit. Ostatně o tom mluvil i Dmitrij Peskov, Putinův mluvčí.

Tažení proti Navalnému

Součástí nervozity spojené s prezidentskými volbami je i zesílené tažení proti prakticky jakékoli zmínce o Alexeji Navalném. Toho ostatně Putin nikdy nenazval jménem, ani když byl ještě na svobodě. Vždy se o něm, pokud už se jinak nedalo, zmiňoval jako o „blogerovi“či jinými opisy.

Ne že by měl Navalnyj šanci v současném mocenském nastavení jakkoli Putina ohrozit, i kdyby byl na svobodě. Putin si ale až příliš dobře pamatuje volby moskevského starosty v roce 2013, kdy Navalnyj získal navzdory nejrůznějším obstrukcím a prakticky nemožnosti vést volební kampaň přes 27 procent hlasů. Putin pochopitelně nechce nic takového připustit, i proto je Alexej Navalnyj už přes 1000 dní ve vězení. A není ani náhodou, že mu státní moc podmínky jeho vězení stále zostřuje. V současné době je tak na samotce, a co je horší, musí denně poslouchat projevy Vladimira Putina.

Dokonce i jeho advokáti čelí perzekucím. Jeho čtvrtý obhájce tak byl nucen odjet ze země, protože mu hrozilo, podobně jako těm předchozím, obvinění z podpory extremismu. Té se měl dopustit tím, že předával Navalnému zprávy zvenku, a naopak přenášel zprávy od něj ven. Navalnému tak vyšetřovací výbor doporučil, aby si našel nového obhájce.

Ruku v ruce s tím jde i iniciativa ve Státní sumě zbavit advokáty, kteří opustí zemi, jejich statusu. Stát pak bude, ve chvíli, kdy si s vědomím jistého zatčení nikdo obhajovat Navalného netroufne, tvrdit, že Navalnyj je takový zločinec, že jej ani nikdo obhajovat nechce. Fakt, že jde o lež, respektive výsledek brutálního vydírání, si pochopitelně nikdo ani nedovolí zmínit.

Základem je přitom snaha jakkoli umlčet zmínky o Navalném, neumožnit, aby se opakovala situace kolem penzijní reformy, kterou Navalnyj, poněkud manipulativně, využil proti Putinovi. Argument, že zvýšení věku odchodu do důchodu na 65 let prakticky znamená, že se ruský muž, který průměrně umírá právě v 65, nemá šanci dožít důchodu, je pochopitelně manipulací. Ruští muži často umírají mladí, daleko přesnější je tak výpočet průměrné doby strávené v důchodu. Jenže i ve schopnosti manipulovat a využívat informace ve svůj prospěch je Navalného síla. Putina by tak neohrozil jako protikandidát, ale podobná strategie by mohla přeci jen způsobit, že by se víra v jediného vůdce mohla naleptat.

Jiným problémem je, že Vladimir Putin potřebuje pro volby i protikandidáta, který bude mít alespoň nějakou, byť nepatrnou, důvěryhodnost. Tradiční kandidát Vladimir Žirinovskij zemřel, komunista Gennadij Zjuganov sice pravděpodobně kandidovat bude, ale příliš vážně jej brát nelze. I proto prezidentská administrativa shání kandidáta, který by byl schopen získat alespoň k deseti procentům. Pochopitelně není problém nějaká taková čísla komukoliv připsat, ale i tak by vypadalo lépe, pokud by se objevil kandidát, pro kterého by mohla hlasovat ta část ruského elektorátu, která má skeptický vztah vůči Putinovi.

Podmínkou přitom podle všeho bude i věk kandidáta. Putinovi je přeci jen již 71 let, jeho protikandidát by tak neměl být výrazně mladší, aby vedle něj Putin nevypadal jako příliš starý. I proto v úvahu přicházel například bývalý šéf rádia Echo Moskvy Alexej Venědiktov. Ten by splňoval věkovou podmínku, dokonce i míru opozičnosti, jen je otázkou, jestli se mu bude chtít jít do akce, která znamená prakticky jistou politickou smrt.

Jak ukazuje případ šéfa politické strany Noví lidé Alexeje Něčajeva, ne vždy jsou ochotni to i jinak Kremlu zcela loajální lidé udělat. U představitele této strany je ještě problém v tom, že její aktivity volbami skončily, prakticky nevykazuje žádnou činnost. Viditelnost jejího kandidáta, ať by jím byl kdokoli, by byla otázkou.

Putinovi je přece jen již 71 let, jeho protikandidát by tak neměl být výrazně mladší, aby vedle něj Putin nevypadal jako příliš starý

Nejen válkou živ je kandidát

Ruské prezidentské volby proběhnou sice až v březnu, ale už nyní je vidět, že je Kreml ani v nejmenším nepodceňuje. Zjevně nehodlá žít jen z války proti Ukrajině či z dárků v podobě zvyšování mezd či důchodů, které ze strany Vladimira Putina nepochybně přijde. Ani nevsadí vše jen na falšování voleb, o kterém také nelze, i na základě zkušeností z minulosti, mít pochyby.

K celému komplexu takových opatření přibude i vhodný výběr protikandidátů, stejně jako likvidace těch nepohodlných. Nejde totiž jen o to, zda Vladimir Putin vyhraje (o tom, byť ještě ani nepodal kandidaturu, nikdo nepochybuje), ale i o to jak. A správný výsledek se neudělá sám.