Zmýlená platí

Prezident svým kandidátům v Senátu nepomáhá

Petr Pavel, zdá se, naplňuje představu politicky nezkušené hlavy státu, když na středečním plénu Senátu ve chvíli, kdy měli senátoři rozhodovat o jeho nominantovi Pavlu Simonovi, takříkajíc senátorům nadzvedl mandle. Konkrétně pronesl trochu uraženou řeč, ve které se vymezoval vůči podrobnému zkoumání kandidátů ze strany senátorů. Připojil se k soudcovské unii, která v zevrubném prověření kandidátů spatřuje ohrožení soudcovské nezávislosti. Tím, patrně nezáměrně, rozzlobil některé senátory. Tématem rozpravy se pak stala nejen soudcovská bohorovnost a špatné přijímání kritiky, ale též například problematika odškodňování za přehmaty soudců a státních zástupců.

Pokud bylo cílem Petra Pavla vnést do debaty nová témata, uspěl. Pokud si chtěl naklonit senátory, uklidnit situaci a pomoci Pavlu Simonovi, dosáhl pravého opaku. A že by měla hlava státu oporu v týmu, který má na Hradě k dispozici, se říci také nedá. Senátoři si stěžují na Tomáše Lebedu, takto ředitele vnitropolitického odboru prezidentské kanceláře, že se s nimi odmítá bavit. Jako politolog byl zvyklý politiky spíš zkoumat, ovšem v roli, ve které dnes působí, na ně nemůže pohlížet jako entomolog na hmyz.

I naprostí teoretici v prezidentské kanceláři by mohli Petru Pavlovi vysvětlit, že nelze tvrdit, že nemá žádné zájmy a že je při výběru kandidátů na ústavní soudce nestranný. Takový člověk se ještě nenarodil, aby neměl osobní sympatie či antipatie k lidem kolem sebe, zhusta neovlivněné rozumově.

Senátoři jistě vědí, v čem je postup prezidenta Pavla jiný, možná průhlednější než u jeho předchůdců, ale na druhé straně ani sebelépe vymyšlená kritéria výběru nemohou senátory vyřadit z rozhodovaní. Pokud prezident očekával, že se před jeho nominanty horní parlamentní komora skloní a bez ceknutí je schválí, přepočítal se. Každá diskuse nad dalším kandidátem bude jen o to peprnější, oč déle bude přetrvávat nepochopení celé procedury ze strany Hradu.