Deset Fialových let
Málo se přiznává, že se Fialovi podařil skoro zázrak – tedy zabránit zmizení ODS v suterénu dějin. Všechny strany v zemích bývalého sovětského bloku, které jako ODS nesly tíži transformace, postupně zahynuly.
Koncem ledna jsme kolektivně přehlédli jedno významné politické jubileum. Poměrně překvapivě, anžto se týká hlavní vládní strany a předsedy vlády zároveň: Petr Fiala oslavil 18. ledna plných deset let v čele Občanské demokratické strany. Přeskočil takové politické veličiny jako Miloš Zeman (osm let v čele ČSSD) či Josef Lux (osm let v čele KDU-ČSL), Karel Schwarzenberg (šest let v čele TOP 09). Pouze dva lidé mají zatím delší historický záznam v čele své partaje: Václav Klaus (jedenáct let v ODS) a Andrej Babiš (jedenáct let v ANO 2011). To výročí je úctyhodné i s ohledem na fakt, že Petr Fiala je ze zmíněných předsedů jasně nejmladší a hypoteticky má šance stát se českým rekordmanem. Ale asi jen hypoteticky, říká zlomyslný Chlívek.
Tedy, jisté šance má. Přinejmenším by se možná dalo vsadit na to, že přeskočí otce zakladatele Klause, k čemuž by Fialovi stačilo jen vydržet do voleb. A to by se podařit mělo, protože vládu „řídí“, jak vtipně říká politolog Jiří Pehe, jako jakousi volnou konfederaci. Premiér nechává všechna ministerstva jako pašalík k volnému vytěžení stranám, které je po volbách ovládly.
Veškeré zaručené zprávy o rozpadu koalice jsou v tuto chvíli spíše kejháním těch, kdo se děsí Babiše víc než covidu a černého kašle zároveň. Ano, partaje si teď před evropskými a krajskými volbami začaly čechrat pírka, ale skutečně někdo věří, že by si kterákoli z koaličních stran přála pád vlády a případně i předčasné volby? Piráti, kteří díky podílu na moci mají snad každého druhého člena zaměstnaného ve státních službách? Nebo STAN, který teď má 33 poslanců, ale po příštích volbách by taky nemusel mít žádného?
Ne, drobné okopávání kotníků v současné koalici, které mimochodem zdaleka nedosahuje konfliktů většiny koalic minulých, předsednické křeslo Petra Fialy neohrozí.
Ono těch deset let je svým způsobem opravdu výjimečných. Málo se přiznává, že se P. F. podařil skoro zázrak – tedy zabránit zmizení ODS v suterénu dějin. Všechny strany v zemích bývalého sovětského bloku, které jako ODS nesly popřevratovou tíži transformace, postupně zahynuly v důsledku skandálů s touto transformací spojených. I ODS se takto málem vypařila v roce 1997 a poté 2013, ale díky Václavu Klausovi a posléze Petru Fialovi je opět jednou z hlavních sil v zemi.
Druhý velký jubilantův úspěch spočívá ve vytvoření volební koalice Spolu, kdy se tři dekády rozhádané podobné středopravicové subjekty dokázaly spojit pod jednu značku.
Politický odkaz Petra Fialy je proto v tuto chvíli nebývale otevřený. Může vejít do dějin jako zachránce ODS a sjednotitel pravice. Ale stejně tak může kvůli předpokládanému volebnímu fiasku a otazníkům kolem financování strany padnout v pohrdání a zapomnění tak hluboké, jako zažili moravští předchůdci v čele státu: Petr Nečas a Slávek Sobotka.