Jazz podle kabaly
Tři významné české muzikantské osobnosti, kytarista David Dorůžka, flétnista Robert Fischmann a bubeník Martin Novák. Jejich stejnojmenné album se objevilo nejen v nominacích na Cenu Anděl, ale boduje také v německy mluvících zemích.
Přestože u nás je projekt Gilgul jaksi ze zvyku, kvůli převládajícím působištím jeho tvůrců, zařazován k jazzu, německá odborná veřejnost, udělující Preis der deutschen Schallplattenkritik (Cenu německých kritiků gramofonových desek) a sestávající z recenzentů a publicistů z Německa, Rakouska a Švýcarska, řadí toto album k world music. Jak Gilgul zaboduje ve výsledném žebříčku, se dozvíme 15. února.
Židovské kořeny
Davida Dorůžku jako našeho momentálně asi nejvýznamnějšího jazzového kytaristu jistě není potřeba představovat. V tomto triu s ním hraje Robert Fischmann, kterého můžeme slýchat například i se skupinou Neřež nebo v soudobých bigbandech Concept Art Orchestra či Jazz Dock Orchestra. Na bicí a perkuse hraje Martin Novák, který kontinuálně spolupracuje nejen s Davidem Dorůžkou či s kontrabasistou Jaromírem Honzákem, ale je také bubeníkem Druhé trávy a na kytaru hraje se zpěvačkou Marií Puttnerovou. Těžištěm alba je bohatý odkaz židovských hudebních tradic, jak se během mnoha století vyvíjely v různých regionech Evropy i Blízkého východu. „Podstatným jménem gilgul většinou v hebrejštině rozumíme gilgul nešamot neboli stěhování duší. Tato myšlenka, v židovství mírně kontroverzní, pochází z kabaly. Podle tradice duše putují z těla do těla, a plní tak svou roli v rámci tikkun olam, nápravy světa. Jedním z běžných významů slova gilgul je ‚cyklus‘,“přibližuje Robert Fischmann.
Tento odborný výklad není náhodný, Fischmann jako spoluiniciátor projektu se židovstvím zabýval část svého života
do hloubky. „Židovské kořeny máme David Dorůžka i já, ale já jsem za nimi asi víc šel,“řekl hudebník prosincovému číslu kulturního magazínu UNI. „Deska Gilgul je reminiscencí období, kdy jsem dokonce každý týden chodil do synagogy, docela si osvojil liturgii a snažil se praktikovat. Což trvalo pár let. Pak mi ale došlo, že taková cesta není pro mě. Částečně i z praktických důvodů, protože jsem
se čím dál tím víc začínal živit jako muzikant, což nejde dohromady se všemi restrikcemi. Člověk totiž nemůže hrát v pátek a prakticky celou sobotu.“
Stylová uvolněnost
Židovská inspirace v jazzu samozřejmě není nic nového, k židovskému původu se hlásila celá plejáda slavných amerických skladatelů i instrumentalistů de facto už od počátku existence jazzové muziky a mnozí logicky tu a tam do své hudby vnášeli i židovské hudební cítění. Vysloveně koncepčně s tímto křížením začala pracovat tzv. downtown scéna v New Yorku, zejména projekty vedené tamním hudebním guru, skladatelem a saxofonistou Johnem Zornem.
Na tradici židovského jazzu i alternativy samozřejmě navazuje i Gilgul , ať už nepřímo neobvyklou instrumentací, tak v partech přizvaných hostů, dalších jazzmanů Luboše Soukupa, Marcela Bárty a Štěpána Janouška, a samozřejmě i v určité stylové uvolněnosti, když třeba ve finále skladby Badekn Di Kale Dorůžkova kytara hřímá rockovým zkreslením.