Generál pevnější ruky
Po Zalužném přichází velitel ze sovětské školy, jenž má srovnat ukrajinské vojsko do latě
Ukrajinští vojáci nemají rádi velitele se sovětským myšlením, kteří podle jejich názoru bezhlavě nahánějí síly na bojiště jako potravu pro děla. Generála Valerije Zalužného zbožňovali, co čekat od jeho nástupce Oleksandra Syrského, nikdo zatím pořádně neví.
Na rozdíl od Zalužného, který od počátku sloužil v ukrajinské armádě, se o osm let starší Syrskyj narodil ve vesnici nedaleko Moskvy a začínal kariéru v sovětské armádě. V první válce v roce 2014 na Donbase se o velitelích jeho generace říkalo, že se díky spolužákům a někdejším kolegům na druhé straně dokázali domluvit s nepřítelem jako kamarádi. Dnes je však konflikt v jiných dimenzích a Syrskyj, který ve své kariéře absolvoval i západní školy, má na druhou stranu výhodu i v dobré znalosti nepřítele.
Jeho předchůdce Zalužnyj s početně a materiálně slabším vojskem odrazil v první fázi války útok zhruba dvoj- až trojnásobně silnějšího nepřítele. Některé věci se však nestíhaly – důkladný výcvik, kvalifikace důstojníků, štábní plánování, jasná struktura, odpočinek vojsk a jejich střídání, pořádné vybavení, rozdělování zahraničních zbraní dle potřeby…
Ukrajinská armáda je kolosem, kde slouží 900 tisíc lidí, z nichž podstatná část brání zhruba 1200 kilometrů dlouhou frontovou linii s Ruskem. Další jednotky jsou umístěny u ruské a běloruské hranice na severu země. Základ spočívá v pozemních jednotkách (letectvo ani námořnictvo není až tak aktivním elementem) a to je Syrského další výhoda. Dosud tomuto druhu vojska velel, dobře ho zná a situaci rozumí.
Doplnit a zvednout mandle
„Jedním z hlavních vektorů cesty vítězství jsou neustálé změny a inovace ve způsobu vedení války, využívání dronů nebo prostředků elektronického boje,“řekl Syrskyj. Vystihl tím současnou situaci, kdy je už řadu měsíců fronta zamrzlá prakticky na jedné linii a vojáci jsou proti sobě zakopáni jako za první světové války u Verdunu. Rusové přitom mají převahu v dronech, které se stávají masovým bojovým prostředkem.
Používání dronů nabývá v poslední době trochu živelnou podobu, kdy létá, kdo chce s čím chce včetně komerčních aparátů dodaných dobrovolníky, na které se často izolepou připevňují různé nálože. Vojáci sice slouží svědomitě, slabinou je ale nižší a střední stupeň velení i plánování bojových akcí, s nímž se většina důstojníků, mnohdy ze zálohy, v životě nesetkala. To se pak negativně odráží v akcích, kdy je třeba jednat ve větší sestavě a přesně, jako tomu bylo třeba při pokusech o dílčí útoky nezdařené jarní ofenzivy.
„Životy a zdraví vojáků jsou hlavní hodnotou ukrajinské armády,“píše Syrskyj v prohlášení na síti Telegram. Naráží tím i na stav, kdy se nedaří evakuovat včas zraněné kvůli nepřátelským dronům a nedostatku rušiček, či vozovému parku, který postrádá speciální zdravotnická obrněná vozidla. K mnohým následkům si vojáci přijdou i vlastním přičiněním, protože nenošení přileb či balistických vest na frontě se stává obecným nešvarem.
Syrskyj by tak měl armádu srovnat do latě. Rovněž by chtěl častěji dopřát jednotkám odpočinek – připomeňme, že na frontě jsou mnohé z nich bez vystřídání prakticky od svého zformování. Zásadní posílení by měla přinést plánovaná mobilizace, která je nyní v parlamentu a vojsku by mohla dát až půl milionu nových posil. Sami frontoví vojáci jsou k tomu však často skeptičtí. „Nemůžeme se spolehnout na spolubojovníky, které někde odchytí na ulici a jdou s námi do boje proti své vůli,“řekl mi jeden z nich. A je třeba brát v úvahu i to, že nové vojáky je třeba vybavit, vyzbrojit a hlavně vycvičit, což v počtech desetitisíců už začíná být problém. Nejasná politická budoucnost Rozhodující však bude pro nového velitele získat pro své úkoly a záměry dostatek zdrojů. Tady je zatím deficit. Ukazuje se, že se zahraniční pomoc z první poloviny loňského roku rozplynula v mase jednotek, dostaly ji hlavně útočné brigády bránící místa jako Avdijivka či Kupjansk. Jiné, pěchotní jednotky bránící klidnější úseky jezdí v obyčejných autech a obecně panuje nedostatek protitankových řízených střel, kterými lze odrazit obrněný útok.
Je tu však i permanentní nedostatek munice, obrněnců, děl a prakticky všeho. Americký balíček pomoci v hodnotě 61 miliard dolarů, který měl tyto potřeby řešit, se zadrhává a tak Ukrajině teče do bot. I když Německo svůj podíl zdvojnásobilo, podle kancléře Olafa Scholze americkou pomoc jeho země nahradit nedokáže. Aktivity Ruska naopak mírně a postupně sílí a je možné, že některá místa jako třeba Avdijivka v dohledné době mohou padnout.
Politické perspektivy konfliktu příliš jasné nejsou a i vzhledem k možné cestě Donalda Trumpa na americký trůn je možné, že přijdou pokusy o dohodu a různé otřesy. Nový velitel armády vstupuje rovnýma nohama do situace, která není nijak lehčí, než měl začátkem války jeho předchůdce. Úkoly má jasné – armádu konsolidovat a přitom zabránit průlomu a frontu udržet. Cokoli dalšího bude jen příjemný bonus.
Základ spočívá v pozemních jednotkách, což je Syrského výhoda. Dosud tomuto druhu vojska velel, dobře ho zná a situaci rozumí.