USA musí Kyjevu pomoci
Pokud Washington neumožní Ukrajině se bránit, dopady budou tragické a globální
Podle komentáře Hala Brandse pro server Bloomberg budou američtí republikáni litovat, že včas nepomohli Ukrajině. Mluví-li se o největších nezdarech americké zahraniční politiky, většinou přijde řeč na nezdařené války a intervence. Od Vietnamu přes Irák po Afghánistán a další mise, které nevyšly.
Ale některé americké nezdary a chyby vycházejí pro změnu spíše z nicnedělání než z přílišné aktivity. Strategickým omylem nebylo dělat příliš mnoho, ale příliš málo. A za přílišnou zdrženlivost se pak musela zaplatit vysoká a strašlivá cena.
To bychom měli mít na paměti, když sledujeme vývoj kolem americké pomoci Ukrajině. Pokud jí Washington neposkytne pomoc, která jí umožní se bránit, dopady budou tragické a globální a podlomí americkou schopnost prosazovat svou politiku a cíle na dlouhé roky. Pokud USA nebudou pomáhat Ukrajině, nikdo je nezastoupí. Evropa může poskytovat finance (což dělá), ale nemůže poskytnout vojensky nutnou a sofistikovanou výbavu.
Neblahé vzkazy
Důsledky odříznutí Ukrajiny od americké vojenské pomoci se budou rychle akumulovat. Už ústup ukrajinských sil z Avdijivky souvisí s akutním nedostatkem dělostřelecké munice. Během měsíců – a možná rychleji – bude Ukrajina hladovějící po střelivu čelit agonizujícím rozhodnutím o rozmístění stále vzácnějších vojenských zdrojů.
Ani bez pomoci Ukrajina nezkolabuje závratně rychle. Rusku se zatím nedaří rozvíjet rozsáhlé ofenzivní operace. Ukrajina bude prohrávat nejprve postupně a pomalu, ale bude se muset vzdávat teritorií, která už nikdy nedostane zpátky. Bez americké pomoci se nerýsuje žádná cesta, jak by mohla Ukrajina vyhrát. Ale nejen vyhrát – ani dospět k příměří, které zemi umožní být vojensky bránitelnou a ekonomicky udržitelnou. Pravděpodobný výsledek pak bude mírové ujednání pod hlavněmi ruských zbraní.
Někteří američtí analytici si myslí, že neschopnost pomoci Ukrajině nějak magicky posílí USA, které se budou moci soustředit na důležitější indo-pacifické jeviště. V skutečnosti porážka Ukrajiny vytvoří neblahé a dalekosáhlé dopady.
Bude vyslán strašlivý vzkaz všem zemím o odhodlání a síle USA a o tom, jak si stojí ve srovnání s autokratickými soupeři. A je to špatný vzkaz také vůči americké vojenské industriální bázi. Peníze pro Ukrajinu měly přece navýšit vojenskou produkci v USA.
Ukrajinská porážka způsobí vážnou nestabilitu v Evropě. Nenávistné, vojensky mobilizované Rusko bude testovat východní křídlo NATO. Vzniknou globální tlaky na rozšíření jaderných zbraní. Země, jako je Polsko, Jižní Korea a Japonsko, si je rychle opatří, protože jim bude připadat, že jinak si nezajistí bezpečnost a možná ani přežití. A v neposlední řadě ruské vítězství rozbije pořádek ze světa po roce 1945, kdy se netolerovalo dobývání území a anexe teritorií. Tím se svět dostane na pokraj zvrhlé anarchie.
Nekupujte argument, že ponechání Ukrajiny svému osudu bude vítězstvím sofistikovaného realismu. V USA posílí ta část republikánské strany, která si vůbec neuvědomuje, jak důležitou roli hrála jejich země ve vytvoření relativně stabilního světa, v němž jsme donedávna žili. USA dosud stála podpora Ukrajiny zhruba pět až šest procent ročního vojenského rozpočtu a nemusely poslat do boje jediného svého vojáka. Stažení pomoci by představovalo asi největší nevynucenou chybu v historii americké zahraniční politiky.
Ukrajinská porážka způsobí vážnou nestabilitu v Evropě. Vojensky mobilizované Rusko bude testovat východní křídlo NATO.
Náprava uvažování
Pokud se to někomu zdá přehnané, pak proto, že kritici zahraniční politiky USA se daleko více zajímají o chyby vyplývající z příliš rozkročeného amerického angažmá tam či onde než o chyby vyplývající z nedostatečného angažmá. Realitou přitom je, že to druhé může být jedovatější než to první. Je snadné vypočíst náklady – v krvi, životech a penězích – válek, které se nepovedly od jihovýchodní Asie po Blízký východ. Celé knihovny jsou věnovány problémům způsobeným excesivními ambicemi USA. Většinou však dostanou samy sebe – a svět – do větších problémů, když se samy nijak neprosazují.
Ve dvacátých a třicátých letech USA odmítly použít vlastní sílu ke stabilizaci křehkého systému po první světové válce. Také kvůli tomu přišla druhá. V devadesátých letech USA odmítly postupovat agresivněji vůči al-Káidě, což byla chyba, která způsobila 11. září a vše, co následovalo. Nebo si vezměme historii americké politiky vůči Ukrajině. Poté, co se Putin zmocnil v roce 20214 Krymu a východní Ukrajiny, odmítal americký prezident Barack Obama dodávat Ukrajině útočné zbraně na základě obav, že se konflikt jenom zhorší. Putina to ale jen utvrdilo v přesvědčení, že může rozebrat sousední zemi, aniž by jej to cokoli stálo.
Minulé období a nepovedené americké intervence na Blízkém východě vytvářejí intelektuální klima, ve kterém se neúspěchy pramenící z přílišného aktivismu připomínají, ale o chybách způsobených pasivitou se nemluví. Možná je načase toto nastavení mysli změnit, protože USA čekají nejosudovější chvíle rozhodování za celá desetiletí.