Rusko má v regionu jinou filozofii
Avšak v Perském zálivu a dalších arabských zemích si východní velmoci poslední roky rozšiřují svůj strategický vliv
Jak to vypadalo v praxi?
LN
V rozhodující den jsem zrovna seděla u náměstka ministra zahraničí Sýrie. Debatovala jsem s ním o některých amerických případech. Během jednání dostal zprávu, že doktor Chán se ve vězení oběsil. Britské ministerstvo zahraničí mě přitom už předtím požádalo, abych jeho kauzu sledovala. Nyní potřebovali zjistit příčiny úmrtí. To se dělá tak, že musíte mít svého lékaře a potom má druhého lékaře syrský režim a společně jdete vyšetřit mrtvolu. Žádala jsem Londýn, aby mi poslali jejich lékaře. Britové však říkali, že nemohou cestovat do Damašku, abych si poradila sama. Tak jsem si v Damašku našla lékaře, který by pro Brity vypracoval nezávislou zprávu. Strávila jsem hodinu a půl v márnici se dvěma lékaři. Zjišťovalo se, jestli je možné, aby Chán spáchal sebevraždu.
A závěr?
LN
Přikláním se k tomu, že když někdo zjistil, že britský aktivista byl na cestě do Damašku, aby Chána vyzvedl, což bylo politicky nepřijatelné, Chána oběsil. Informátorů je všude mnoho, a to včetně syrských bachařů. Prostě si myslím, že to neudělal sám, ale to je otázka, kterou lékaři nikdy nepotvrdí.
Poděkovali vám Britové?
LN
Mám hezký dopis od britského ministra zahraničí Williama Haguea, ve kterém mi děkuje za pomoc.
LN Patřilo to k nejsložitějším případům, které jste řešila?
To bych neřekla. Byl ale nepříjemný. Musíte být odolný a připravený navštěvovat márnice i pohřbívat. To bylo i v případě Američanky Nicole Mansfieldové, která zemřela v syrských bojích a rodina se jí zřekla. Museli jsme ji pohřbít. V těchto státech to patří k práci diplomata. Není to cinkání šampaňským.
LN Když jste mluvila o oceněních, jež jste získala, jaké bylo nejvyšší?
Musíte být odolný a připravený navštěvovat márnice i pohřbívat. V těchto státech to patří k práci diplomata. Není to cinkání šampaňským.
Zajímavý byl určitě Asadův řád. Vážím si samozřejmě medaile Za zásluhy o stát I. stupně, na kterou mě navrhl Senát.
Mám také řadu děkovných dopisů od spojenců – Američanů, Němců, Francouzů a Britů.
LN Zvažovala jste, zda přijmete ocenění i od Asada?
Nabídka vyznamenání člověka potěší, nicméně sám syrský ministr zahraničí mi řekl: „My vás ale nechceme doma znemožnit.“Uvědomoval si situaci, která panuje v Česku. Jejich diplomacie je taková, že ví, kam směřujeme a proč Sýrie za této vlády není v kurzu. Přiznám se, že jsem několik dní přemítala, jestli to přijmout. Pak jsem si ale řekla, že by
byla urážka našeho úřadu a naší práce to nepřijmout. Kdyby to bylo jednostranné, tak mě můžete napadnout, jak mě napadali někteří čeští novináři a sociologové, že jsem loutka v rukou Asada, ale dostala jsem prezidentské vyznamenání i doma Praze. Usoudila jsem, že to je správné.
A poděkování od Američanů?
LN
Američané umějí poděkovat vždycky. To není jeden dopis. Naposledy to bylo ocenění ministerstva zahraničních věcí USA, které jsem převzala z rukou amerického velvyslance v Praze.
Nebyla jste zklamaná, že stejných díků se vám nedostalo od českého ministerstva zahraničí, v jehož službách jste třicet pět let pracovala?
LN
Spíš mě to zaskočilo. Myslela jsem si, že můj chlebodárce, což je ministr Lipavský, mi přijde podat ruku a řekne: Děkuji, paní Filipi. Je to takový paradox. Právě minulý týden mi volali z Berlína, že by mě chtěli do hlavního pořadu německé televize, protože jsem mimo jiné pomohla v Sýrii zachránit dva Němce v roce 2018. S Němci jsem také pravidelně konzultovala.
Vždy si mých názorů vážili. Je to skutečně propastný rozdíl oproti přístupu jiných. Myslím si, že bychom měli umět říct díky za to, co jste dělala i pro spojence, protože z toho čerpá Česká republika. Minulí ministři zahraničí a politici si to uvědomovali, ostatně děkovali jim za to jejich kolegové. Skutečně od Havla přes Klause po Zemana to bylo dobré období.
Abych ale byla spravedlivá, po svém návratu jsem druhý den dostala Záslužný kříž ministryně obrany z rukou Jany Černochové. To mě potěšilo.