Na cestách s Jeho Jasností
Cestopisné fejetony Jiřího Peňáse vycházejí knižně s titulem Pátý svazek nabízí Po jeho smrti zůstalo jen torzo. Leč torzo poučné a zajímavé.
Výpravy. putování s Karlem Schwarzenbergem po rodových místech.
Znáte tenhle? Sejde se Stalin, Truman a Gottwald a trumfují se kapesními hodinkami. Na Trumanových je vyryto: svému prezidentovi americký lid. Na Stalinových zase: svému vůdci světový proletariát. Pak ukáže hodinky Gottwald a všichni zírají: nadlesnímu Kadečkovi kníže Schwarzenberg.
Je to starý vtip. Sám jsem ho slyšel už za Husáka, kdy vtipy rázu „Sejde se Brežněv, Reagan a Husák“bujely jak houby po dešti. Dnes už se takové nevyprávějí, což o čemsi vypovídá. Nicméně ten úvodní – ve verzi s pouzdrem na doutníky – dává k lepšímu Karel Schwarzenberg v čerstvé knize. Ten svazek nese titul Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech. A jak tuší snad každý, komu knihy nejsou lhostejné, jeho autorem je Jiří Peňás.
Je to už pátý svazek Výprav. Někteří si ještě vzpomenou, že druhým svazkem (Výpravy pro den i noc) Peňás získal páté místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2021.
Výpravy s knížetem tak patří do již zavedené společnosti, naplňují její žánr i duch. Sám autor ten žánr nazval cestopisný fejeton, ale zde by bylo namístě psát o cestopisném portrétu. Ani nevadí, že ten svazek i společné výpravy, jež k němu vedly, zůstaly jen torzem. Logicky. Idea společných výprav uzrála až loni na jaře. A i když se líbila oběma zúčastněným, řekněme spoluautorům, zdravotní stav Karla Schwarzenberga se zhoršoval tak, že se zdařilo uskutečnit jen čtyři cesty.
Od konce léta bylo jasné, že další společné výpravy už nebudou, takže kniha musí vzniknout z tohoto torza. A protože Jiří Peňás doplnil materiál několika sólo cestami, respektive staršími cestopisy ze schwarzenberských míst, je k dispozici téměř dvousetstránková kniha nabízející
nevšední vhled do osobnosti a snad i duše Karla Schwarzenberga.
Důstojné rozloučení s Karlem S.
Jiří Peňás se drží svého žánru. Dva muži, jeden padesátník, druhý osmdesátník již zdravotně omezený („chromajzl“, říká KS), vyrážejí po zajímavých, turisticky spíš opomíjených místech Čech, aby přitom probrali krajinu, historii, architekturu i využité a nevyužité šance této země, jejích elit, politických, aristokratických, vzdělaneckých či hospodářských, a vedou i různé jiné řeči.
Dává-li něco cestopisu šmrnc, tak dialogy. A dialogy s Karlem S. je radost poslouchat i číst. Samozřejmě že dialogy obsahují liberálně plebejský „knížecí“humor. Ukázkou byl už úvodní vtip. Patří sem i přepisy jeho typické výslovnosti. Ale to není určující. Zásadnější jsou myšlenky, které tu probleskují. A také kombinace historických informací, postřehů, portrétů lidí a ovšem ironie, sarkasmu, alegorie, metafory i nadsázky.
Je to koktejl všeho, co vytáčí dnešní mladé pokrokáře. Třeba když Peňás partnera oslovuje Jasnosti. Myslí to vážně, či
jako humornou provokaci? To je těžké vysvětlit uctívačům doslovnosti, kteří v takových projevech spatřují tmářství a reakcionářství. Sám Peňás se tím baví. Jak řekl před lety v rozhovoru pro LN: „K předpotopnosti a tmářství se hrdě hlásím.“
Ale pozor, to není vše. Když už padla zmínka o dvou spoluautorech, dvou mužích, kteří vyrážejí na výpravy po schwarzenberských místech, nezapomeňme na třetího. Je jím Michael Pastorek, Schwarzenbergův řidič a člověk, který o něj oddaně pečoval až do úplného konce ve Vídni, kam se nechal umírající KS z Prahy
odvézt, aby zemřel blízko rodiny, dětí a vnuků.
Pastorkova slova v závěru knihy vybočují z žánru cestopisu. Je to zřejmě první osobní líčení Schwarzenbergova skonu, jeho posledních šesti dnů, zachycené v české publicistice. Člověk si až říká: Co by za to bulvár dal. Peňásova kniha to zachycuje věcně, leč decentně a s úctou. Je to důstojné rozloučení s Karlem S.