Pomůže Fialovi cesta do USA?
Návštěvou u Joea Bidena se český premiér snaží ukázat, že ne všichni jsou proti jeho politice
Ještě na konci letošního ledna byla loni předběžně oznámená návštěva českého předsedy vlády Petra Fialy v Bílém domě v nedohlednu. Jeho bezpečnostní poradce Tomáš Pojar situaci ohlášené neuskutečněné slávy komentoval slovy: „Nebudeme se doprošovat.“Uběhlo pár týdnů a s velkou slávou byla snaha korunována úspěchem a prezident USA Joe Biden nájemníka Strakovy akademie přijme. Podle Pojara „to není náhoda“, přičemž návštěva Billa Clintona v Praze a 25. výročí od vstupu do NATO „je náhoda příjemná“.
K proměně debaklu v úspěch v rámci několika týdnů nelze než blahopřát, českému premiérovi výlet přejme. Obzvlášť poté, co se zdálo, že Washingtonu nestojíme za moc, když k podpisu smlouvy o nákupu stíhaček F-35 za stamiliardy dolarů došlo v tak slavnostních kulisách, že si česká vláda zastoupená ministryní obrany Janou Černochovou musela vystačit jen s americkým velvyslancem.
Přednost zahraniční politice
Nemohl by se leckdo cynicky usmát s myšlenkou, že všichni musíme mít radost, že Fialovi jsme se na výlet složili závazkem pár set miliard za stíhačky, které přijdou dle plánu až za deset let? Nebylo snad možné pokračovat se švédskými gripeny, které doposud stačily k obraně nejen Česka, ale také spojenců, kteří letectvem nedisponují, neboť se létalo nad Slovenskem i v Pobaltí?
Nezbývá než doufat, že Švédové nebudou uražení a pomstychtiví. A cenu za další pronájem gripenů na překlenovací dobu mezi rokem 2027 (konec současného pronájmu gripenů) a příletem prvních F-35 českému daňovému poplatníkovi příliš nenapálí. Víme, že F-35 za 329 miliard dolarů nejsou jediný kšeft s USA. Pomysleme kupříkladu na vrtulníky nebo drahý plyn, což vadí i Evropské komisi či Německu. Zkoumejme záhadu, proč například Řekové nebo Australané dostali dané stíhačky levněji za kus. V případě Austrálie je navíc na pováženou, že utratila miliardy navrch, mimo plán.
Svou roli jistě sehrála aktivita na koupi munice pro vládu v Kyjevě mimo Evropu, takže z toho průmysl starého kontinentu vývar mít nebude. Detaily neznáme. Zatím víme, že se nejdříve prezident Petr Pavel domníval,
že peníze jsou na hromadě všechny. Pak premiér Fiala upřesnil, že zatím jen část. Nevíme, jestli to zaplatíme ze svých peněz, nebo jestli nám dá někdo další peníze, za něž nakoupíme ve světě, možná v USA či ve třetích zemích. Každopádně nejde o aktivitu jako takovou, ale o to, že před českým daňovým poplatníkem hledícím do hladové peněženky to nemusí vypadat dobře.
Vládní poslanci tiše i nahlas často naříkají, podobně jako provládní část médií, že se vláda příliš soustředila na zahraniční politiku, ale doma jí to hapruje. Ekonomika stagnuje, aktuální inflace značí opětovné, byť nižší zdražování již dvakrát zdraženého, reálné mzdy klesaly devět čtvrtletí v řadě. Církve slaví, že jim inflace pomohla ve výplatách od státu. Oproti penzistům byly nejen před inflací ochráněny, ale za roky 2023 a 2024 se mohou těšit na zhruba 8,5 miliardy českých korun navíc zhodnocením o inflaci. O hospodářské škodě a účelovém měnění systému valorizace v nouzovém stavu jako v případě penzistů neslyšíme. Pomůže rekordně neoblíbenému premiérovi Fialovi v tomto cesta za velkou louži za hezkými fotkami a plácáním po ramenou?
Nová doba, stará praxe
Zajímavý je také aspekt prezidentských voleb v USA. Maďarský premiér Viktor Orbán vyrazil za kandidátem republikánů Donaldem Trumpem. Ponotovali si, po ramenou se poplácali, o Ukrajině pohovořili, načež Joe Biden hned zahartusil nehezká slovíčka o diktatuře a autoritářích. Pak najednou přijme premiéra Fialu z České republiky, který podpoří očekávaně jeho pohled a volební úsilí.
Nepodezříváme běžného Američana, že přesně určí rozdílnou polohu Maďarska a Česka, ale regionální pohled jistě díky vysvětlení kampaní kandidátů pochopí, že ne všichni jsou proti Bidenově politice. Která malá zemička kdesi v Evropě na čí straně stojí, že Joe není sám, stejně jako není sám Donald. Bude jen zajímavé,
co se bude dít, jestli Trump vyhraje, to je ale pro jiný příběh.
Pamatujeme doby, kdy se jezdilo pro fotky na východ, teď se jezdí na západ. Nová doba nese nové originální a inovativní postupy, kdy se dělá to samé, jen v opačném gardu. Ve světle zmíněného jistě mají občané radost, že se Petr Fiala za oceán k velkému vůdci demokratického světa konečně podívá a fotky si udělá. V minulosti po návratu z Moskvy málokdy davy vítaly politiky osvícené těmi, kdo je přijali a měli vedoucí roli v socialistickém táboře míru, rodině socialistických demokratických zemí.
Prezident Pavel při předávání druhého vyznamenání Billu Clintonovi řekl: „Všichni znovu cítíme, jak důležitá je transatlantická vazba a vedoucí role Spojených států v rodině demokratických zemí.“Starého psa novým kouskům nenaučíš. Slova o vedoucí roli jsem v takové souvislosti slyšel naposledy před 35 lety.
Budou teď hrdinu Petra Fialu s ranečkem fotek a pochval z USA přibyvšího, s rameny oplácanými vítat s fangličkami rozjásané davy? Nebo, jak by řekl cynik, i v tomto doba nová, praxe stará, jen s opačným znaménkem? Takový fuj cynismus bychom si nedovolili a jsme rádi, že i našimi daněmi jsme v návštěvě panu premiérovi pomohli. Jen škoda, že z nich víc nemáme doma.
Pamatujeme doby, kdy se jezdilo pro fotky na východ, teď se jezdí na západ. Nová doba nese nové inovativní postupy, kdy se dělá to samé, jen v opačném gardu.