Scházejí-li informace, bojují sympatie
Je Rusko skutečně obětí teroru, či se jí chtělo stát?
KČinili se skuteční džihádisté? Najaly si Tádžiky ukrajinské tajné služby? Nebo to byla provokace ruských tajných služeb? U každé verze musíme mít informace. V praxi to chodí tak, že když scházejí, přichází ke slovu sympatie.
dyby někdo pořádal šampionát v konspiračním uvažování, mohl by začít právě teď. Moskva zažije teroristický útok na koncert navštěvovaný mládeží. K pachatelství se přihlásí Islámský stát. Úřady brzy dopadnou viníky – Tádžiky žijící v Rusku. Putin prohlásí, že byli chyceni, když se pokoušeli uprchnout na Ukrajinu. A Kyjev jakoukoliv svoji účast popírá.
Takže. K jaké verzi se přiklonit? Činili se skuteční džihádisté? Najaly si Tádžiky ukrajinské tajné služby? Nebo, jak tvrdí Kyjev a do jisté míry i Západ, to byla provokace ruských tajných služeb? Těžký úkol, máme-li odpověď podložit argumenty. U každé verze musíme porovnat pro a proti ní. A hlavně mít informace. V praxi to chodí tak, že když scházejí, přichází ke slovu sympatie, což posiluje konspirační uvažování. Ale i to se musí opírat o nějaký racionální základ. Zkusme to otestovat.
Mohli to být autentičtí džihádisté z IS? Vyloučit to nelze. Je pravda, že Rusko si nyní rozumí s Hamásem a že s muslimským světem problémy nemá. Jenže Hamás – podobně jako Hizballáh či Hútíové – je klientem šíitského Íránu, kdežto IS je sunnitská konkurence, kterou spolupráce Moskvy s Hamásem nedojme.
Dejme tomu, že za útokem stály ukrajinské tajné služby. Ale jaký prospěch by z této operace Ukrajina měla? To není případ útoku na plynovod Nord Stream ze září 2022. Jeho přerušení Kyjevu prospělo, neboť zásadně oslabilo rusko-německou vazbu. Tam je podezření na Kyjev věrohodné. Ale co by získal teroristickým útokem na koncert u Moskvy? Oslabil by už tak slábnoucí sympatie ve světě a rozzuřil Rusko. To že by stálo za riskantní akci?
Dejme tomu, že za útokem byly ruské tajné služby (a najaly si Tádžiky). Rusko by tak získalo roli oběti, což se ve světě počítá, a hlavně důvod k další mobilizaci, o níž uvažuje. Ale důvod k mobilizaci by si našlo i jinde a méně riskantně.
Jenže takové úvahy se těžko dokládají. Snazší je soudit podle sympatií. Tak jako před dvaceti lety, když čečenští islamisté zaútočili na divadlo na Dubrovce v Moskvě (170 mrtvých) či na školu v Beslanu (334 mrtvých). Je fakt, že ruské úřady odpověděly tvrdě, že dost mrtvých šlo na účet osvobozovacích akcí. Ale stačí to k tomu, aby sympatie Západu stály spíš na straně čečenských radikálů než Putinova Ruska? Tak to tehdy bylo.
Dnes sklízí Putinovo válčící Rusko daleko větší antipatie než tehdy. Projevilo se to dříve, než bylo o pátečním útoku známo něco přesnějšího. Stačí nahlédnout do českých diskusních fór na webu. „Bylo zabito 140 lidí, určitě naprosto nevinných,“píše diskutér. (Ruská média uvádějí 150 mrtvých – pozn. red.) Druhý reaguje: „Takže nikdo z nich nikdy nevolil Putina?“Jako by i při masakru fanoušků hudby šlo o to, zda volili Putina. Nebo: „Nemrzí mě, že Rusové i doma dostali ochutnávku zvěrstev, jaká sami páchají na Ukrajincích.“
Samozřejmě, v jistých situacích se člověk těžko vyjadřuje bez škodolibosti. Ale ta by neměla mířit na oběti. Mohla by mířit třeba na známou mluvčí diplomacie Zacharovovou. Ta si stěžovala, že OSN jen slabě odsoudila páteční útok. Dalo by se jí připomenout, že Rusko se po větším útoku na Izrael ze 7. října nepřestalo přátelit s Hamásem. Takže Hamás ano a IS ne? Udělejte si v tom jasno, soudruzi.