Její tvorba mě doslova uchvátila

Jedinečná kolekce knižní a grafické tvorby malířky Toyen, vystavená nyní v Ostravě, pochází z majetku emeritního profesora historie na pařížské Sorbonně Antoina Marese. Před vernisáží poskytl sběratel Lidovým novinám rozhovor.

LN Kolik let jste sbírku budoval?

Trvalo mi asi třicet let, než jsem sbírku Toyen zkompletoval. Byla součástí mého letitého zájmu o tvorbu českých umělců, jejichž osud je spjat s Francií. Sběratelská vášeň se snoubila s mým historickým výzkumem francouzsko-československých vztahů. Vyhledával jsem monografie, katalogy k výstavám a knižní ilustrace i dalších vašich autorů – Marolda, Muchy, Braunerové, Kupky, Šímy, Reynka, Hoffmeistera atd. Ovšem Toyen mě doslova uchvátila. Okouzlila mě bohatost jejího díla, v němž propojila rostlinnou a živočišnou říši ve snovém, někdy až erotickém rozměru. Ten přenesla z velkých obrazových cyklů i do svých ilustrací.

LN Kde jste po knihách s ilustracemi Toyen pátral?

V českých antikvariátech, hlavně v Praze. V Paříži přispěl do mé sbírky především Jean-Françoise Fourcade, specialista na surrealismus a Grand Jeu. A také dnes již neexistující galerie L’Or du Temps. Měl jsem štěstí, že jsem začal sbírku budovat v době, kdy se někteří lidé těchto věcí zbavovali a ceny byly ještě přijatelné. Objevil jsem všechny publikace ilustrované Toyen vydané v Československu a ve Francii.

LN Které dílo ve své sbírce považujete za nejcennější?

Na to vám nemohu odpovědět, každá bibliofilie má svoji jedinečnou historii. Zvláštní slabost mám pro první výtisky Radovana Ivšiće, Annie Le Brunové a Charlese Flamanda. Z předválečného období se mi líbí frontispisy vytvořené Toyen pro Apollinairovy básnické sbírky.

LN Sbírku prací Toyen, které vznikly ve Francii, jste prodal Galerii Zdeněk Sklenář. Od ní ji zakoupila galerie v Ostravě. Jak těžké bylo rozloučit se s Toyen?

Přišel čas, kdy člověk přemýšlí, co s věcmi bude, až on nebude. Za svůj život jsem shromáždil více než 15 tisíc knih, mnohé jsem již daroval, např. Masarykově univerzitě v Brně, Institutu slavistiky v Paříži, Památníku národního písemnictví v Praze. Mým cílem je zajistit, aby knihy zůstaly užitečné a byly k dispozici. Něco jsem si přece ponechal – francouzské překlady ilustrované Toyen před rokem 1945.

Trvalo mi asi třicet let, než jsem sbírku Toyen zkompletoval. Byla součástí mého letitého zájmu o tvorbu českých umělců, jejichž osud je spjat s Francií.

LN Nebylo by bývalo ekonomicky výhodnější dát ilustrace Toyen z francouzského období do dražby?

Samozřejmě! Jednotlivé kusy by se prodaly podstatně dráž. Jenomže já jsem chtěl zachovat soubor jako celek, který by měl být v rodné zemi malířky, přestože o sobě tvrdila, že nikam nepatří.

Před šesti lety mě při přípravě expozice Naše Francie v letohrádku Hvězda v Praze udivilo, že jsem v českých státních sbírkách nenašel žádné dílo ilustrované Toyen po roce 1945. Vystavil jsem tenkrát část své kolekce, aby návštěvníci poznali i tento aspekt její tvorby. To přispělo k rozhodnutí svěřit sbírku Galerii Zdeněk Sklenář. Její přesun do státní instituce v Ostravě je zárukou, že zůstane uchována pro další generace.