Jaderná energetika je slepá cesta
Česko by se nemělo spoléhat na budoucnost založenou na jádru. Potvrzuje to celosvětová zkušenost
Vkontextu probíhající energetické krize se Česko vrací v debatách k dlouhodobé modle, k jaderné energetice. Ta právě nyní zažívá v politických prohlášeních renesanci. Teoreticky. Celosvětová realita je ale zcela jiná.
Jádro není bezpečné
Jaderná energetika je bezpečná! Je to základní mantra jaderného poselství, která se vždy v pravidelném generačním cyklu ukazuje být neplatnou. Havárie v Černobylu roku 1986 byla způsobena konstrukcí reaktoru, přestal se tedy vyrábět. Fukušima v roce 2011 ukázala, že živly jsou nevypočitatelné a je třeba s tím počítat. V roce 2022 Rusko využilo jaderné elektrárny na Ukrajině jako mrtvé štíty a znovu se ukázalo, že bezpečnost jaderné energetiky je tak obsáhlé téma a následky mohou být tak fatální, že jádro ve skutečnosti můžeme považovat za bezpečné jen do momentu, kdy se ukáže nové nebezpečí, jež jsme nepředvídali. Od roku 1952 došlo na celém světě k 33 vážným haváriím v jaderných elektrárnách, z toho ke dvěma ve Francii a šesti v USA.
Jádro není stabilní
Jaderná energie je stabilní! Teorie baseload, tedy názor, že jádro vyrábí stabilně hlavní část produkce energie, patří mezi základní české energetické teze. Bylo by pěkné, kdyby jádro zajišťovalo stabilní a předvídatelnou produkci. Realita? Nedávné vysoké ceny energií jsou způsobené z velké části výpadkem francouzských jaderných elektráren. Po většinu roku 2023 byla odstavena polovina z 56 francouzských jaderných reaktorů buď proto, že příliš teplé řeky ohřívané počasím nedokážou chladit jejich systémy, nebo kvůli korozi, trhlinám, nedostatku personálu a probíhající údržbě stárnoucího zařízení. Tyto výpadky přinutily Francii spoléhat se na dovoz obnovitelně produkované elektřiny z Německa. V srpnu dosáhly ceny elektřiny ve Francii 1100 eur (v přepočtu 27 862 Kč) za megawatthodinu a vytvořily eurounijní rekord.
Jádro není čisté
Jaderná energie je čistá! Žádný černý čmoud z komínů, žádný popílek – čistý zázrak. To ano. Zdaleka tak čistá není těžba uranu a naprosto nedořešené je skladování odpadu. V letech 1945 až 1993 13 zemí, včetně Velké Británie, USA a SSSR, sypalo do svých moří barely jaderného odpadu v domnění, že je rozlehlé vody oceánů rozpustí a zředí. Celkem šlo o 200 000 tun. Tyto sudy tam leží dodnes. Co s nimi bude? To se neví, už jen vylovit je obnáší nepředstavitelné náklady. Dalších čtvrt milionu tun vyhořelých palivových tyčí leží v chladicích bazénech odstavených i provozovaných jaderných elektráren. Ty se mají přesunout do definitivního úložiště jaderného odpadu. Jenže takové se staví právě jedno, ve Finsku.
Úložiště Onkalo vzniklo na neobydleném ostrově v nejsevernější části Baltského moře. Úložiště vyjde na tři miliardy dolarů a pojme 6500 tun vyhořelého paliva po dobu 100 000 let. Toto vyhořelé palivo je ovšem smrtící po trojnásobnou dobu. Tím se vyřeší zhruba jedno procento světového radioaktivního odpadu.
V Česku se problematika hlubinného úložiště řeší již 20 let. V prosinci 2020 schválila česká vláda výběr čtyř doporučených lokalit. Definitivně vybráno by mělo být do roku 2030. Stavba úložiště má vyjít na 30 miliard Kč a mělo by fungovat do roku 2065. Jenže potřebujeme pohnout, protože EU
sice umožní zařazení jádra mezi neemistní zelené zdroje, ale zřejmě jen zemím, které budou mít úložiště hotové do roku 2050. Co myšlenka, že půjde zrecyklovat uložený jaderný odpad? Zatím teorie, v širším měřítku nevyzkoušeno.
Jádro není levné
Jaderná energie je levná! Jenže vůbec. Nejde ani tak o miliardové dotace, které jaderný průmysl spolykal za dobu své existence a které jsou utopené někde mezi vojenskoprůmyslovým komplexem a americko-rusko-čínským zápolením o prvenství. Jde o to, že jaderná elektrárna je velmi složitý a nesmírně nákladný projekt, jehož stavba je zdlouhavá a nepředvídatelná. Jistě, část problémů si způsobujeme sami tím, že projednávání stavby jaderné elektrárny je administrativně náročné. Jenže už ani v Číně se nedaří umisťovat elektrárny jako špendlíky na mapě. Administrativní kroky mají své důvody a brání budoucímu selhání či nespokojenosti.
A ty ceny? Britský Hinkley Point C zadaný francouzské EDF: ještě v roce 2016 se měla cena vejít pod 19 miliard liber, v roce 2022 už šlo o 26 miliard liber a termín dokončení se posunul na rok 2028. Letošní odhady poskočily „vinou inflace“na 46 miliard liber a termín dokončení připadl na rok 2031. Překročení nákladů ze strany EDF je tak katastrofální, že společnost již nedokázala obsluhovat svůj dluh ve výši 43 miliard eur a v polovině roku 2023 souhlasila s úplným znárodněním.
Podobný problém má EDF v Normandii, kde má elektrárna Flamanville desetileté zpoždění a pětinásobný nárůst původního rozpočtu. A obě tato čísla jen rostou. Emanuel Macron přitom Francii slíbil minimálně šest, raději ale 14 nových reaktorů. Jak takovou výstavbu zvládne financovat EDF, jejíž dluh mezitím vyskákal na astronomických 65 miliard eur? Pomůže znárodnění či dolití veřejných prostředků, nad kterým Brusel přivře oči? Naprosté překračování nákladů je také hlavním důvodem, proč se ruší každý osmý projekt nového reaktoru na světě v zemích, které si s dodržováním zákonných postupů hlavu nedělají.
Čína staví 23 reaktorů, což při pohledu na celosvětově 58 reaktorů ve výstavbě vypadá úctyhodně. Jenže Čína vyrábí z jádra jen pět procent energie, třikrát více vyrobí z větru a slunce. Za loňský rok zdvojnásobila svou kapacitu produkce z obnovitelných zdrojů. Každý týden v průměru dokončuje dva bloky uhelných elektráren. Produkce jaderné energie je marginální.
Potíže podobné EDF má jihokorejská národní elektrárenská společnost KEPCO. Ta přišla v loňském roce o 22 miliard eur, což zvýšilo její dluh na neuvěřitelných 131 miliard eur. Jádro se na korejském energetickém mixu podílí 30 %, což je v současnosti méně než uhlí. Do deseti let se má výroba z uhlí snížit na polovinu a obnovitelné zdroje ztrojnásobit.
A jádro? To vzroste o pět procentních bodů… Japonsko se vzpamatovává z účtu za fukušimskou havárii, prozatím odhadovaného na 200 miliard eur. Výroba elektřiny z jádra odpovídá 70. letům. Premiér Kišida hlásí, že se Japonsko k jádru vrátí, jenže zatím není známo jak. Jediný realistický plán je prodloužení životnosti elektráren za třicetiletý horizont.
USA se odklání od jádra
I v USA podíl jádra na energetickém mixu klesá: v roce 2022 na 18 %, což je nejméně od roku 1987. Je to méně než uhelné a obnovitelné zdroje, které se poprvé dostaly na první místo. Americké reaktory jsou v průměru nejstarší na světě (42 let) a v posledních pětadvaceti letech byly uvedeny do provozu pouze dva reaktory.
U těch se zastavme. Reaktory 3 a 4 v elektrárně Vogtle byly zprovozněny sedm let po termínu a za více jak dvojnásobné náklady, původní rozpočet byl překročen o minimálně 17 miliard dolarů a dosáhl 31 miliardy dolarů. Výstavba Vogtle tak spoluzapříčinila kolaps Westinghouse a bez rychlé osmimiliardové injekce americké vlády by Vogtle nebylo dostavěno. V Jižní Karolíně Westinghouse nezvládl dostavět dva reaktory a provozovatel elektrárny jejich výstavbu v pokročilé fázi raději odepsal.
Nová generace jaderné energetiky má být založena na malých modulárních reaktorech SMR, které se zakopou
u města a vyrábějí desetinu elektřiny proti dnešním reaktorům. Obamova administrativa jejich rozvoj zadotovala a všechno vypadalo slibně. Mají se stavět rychleji díky sériové výrobě. Lépe se projektují i staví. Jenže z hlediska problémů se SMR příliš neliší. Na trh se dostávají velmi pomalu a jejich energetická produkce je v přepočtu na kilowatt dražší. Lídr trhu NuScale přišel na podzim o zakázku, která měla boom odstartovat právě kvůli navýšení cen.
Budoucnost: fúzní reaktory?
Protipólem SMR jsou fúzní reaktory. Do nich investovaly firmy jako Microsoft nebo šéf OpenAI Sam Altman. Fúzní reaktory mají živit datová centra obsluhující umělou inteligenci. Jenže teprve nedávno se podařilo dosáhnout stavu, kdy by fúzní reakce uvolňovala více energie, než kolik je do systému vloženo.
Výše uvedené problémy jaderné energetiky jsou zásadní a jsou také důvodem, proč ve vyspělém světě zájem o ně ochladl. Ty tam jsou doby, kdy se předpokládalo, že většina elektřiny se vyrobí z jádra. Produkce elektřiny z jádra je dnes poměrově a v řadě zemí i v absolutních číslech nejnižší za mnoho desetiletí. Podle World Nuclear Industry Status Report 2023 je podíl výroby elektřiny díky jaderné energii nejnižší za posledních 30 let (9,2 %) zatímco v 90. letech minulého století byl dvojnásobný. Za dvacet let se náklady na jadernou kilowatthodinu zvýšily, zatímco náklady na solární a větrnou energii prudce poklesly.
Ty tam jsou doby, kdy se předpokládalo, že většina elektřiny se vyrobí z jádra. Produkce elektřiny z jádra je dnes poměrově a v řadě zemí i v absolutních číslech nejnižší za mnoho desetiletí (vyjádřeno čísly – 9,2 %).
Raději obnovitelné zdroje
Dnes dosahují zhruba poloviny nákladů na jadernou energii. Zpráva zdůrazňuje, že v roce 2022 bylo do jaderné energetiky celosvětově investováno 35 miliard eur, zatímco do obnovitelných zdrojů energie 455 miliard eur. A to i v zemích, které „dotacím“na obnovitelné zdroje neholdovaly. Obnovitelné zdroje se už prostě vyplatí. Jaderná energie se z celé řady dobrých důvodů stává spíše doplňkovým zdrojem elektrické energie.
Přesto všechno v Česku na jaderné energii lpíme. Ani si nepřipouštíme, že poslední jadernou elektrárnu jsme postavili s obrovským zpožděním, naprostým překročením nákladů a za maximálního vypětí ekonomiky ještě dávno před tím, než se tyhle atributy staly samozřejmou součástí každého jaderného energoprojektu.
Jaderná energetika je momentálně slepá cesta. Možná se to v příštím čtvrtstoletí změní, ale energetickou bilanci Česka do té doby nezachrání.