USA si reálně nepřejí vítězství Ukrajiny
Především v USA existují mocné síly, které si přejí zachovat Rusko jako velmoc, a to i za cenu ukrajinské porážky. Platí to především o části republikánů vedené Donaldem Trumpem. Důvod je obdobný tomu, pro který za první světové války dohodové mocnosti dlouho odmítaly myšlenku rozbití Rakouska-Uherska a jeho rozdělení na nástupnické státy: obávaly se zcela nové geopolitické situace v případě, že by zmizela říše, která ve střední Evropě existovala čtyři sta let, na kterou byly už zvyklé a které navíc půjčily peníze. Proto se opakovaně pokoušely o oddělení Rakouska-Uherska od Německa, a teprve když bylo koncem jara 1918 jasné, že se to nepovede, daly – dodejme, že nerady – souhlas s demontáží Habsburské monarchie.
S Ruskem je to obdobné: po skončení studené války se Západ díval na Rusko jako na možného spojence a na Putina jako na umírněného prozápadně orientovaného politika. Západ si proto ve vztahu k Rusku udržoval dlouhou dobu velkou zdrženlivost – bylo tomu jak po invazi do Gruzie v roce 2008, tak po anexi Krymu a vyvolání vzpoury proruských sil v Luhanské a Doněcké oblasti. Když v únoru 2022 zahájilo Rusko otevřenou válku proti Ukrajině, nemohly již USA a západoevropské státy mlčet, nicméně stále se nevzdávají naděje na nějaký kompromis s Ruskem.
Jsem přesvědčený, že kruhy v USA z Trumpova okolí si ve skutečnosti ani nepřejí vítězství Ukrajiny, protože tím by na východě Evropy vznikl velký a potenciálně vojensky silný stát, se kterým by ve světové a především v evropské politice musely počítat. Ale i řada západoevropských i amerických politiků si zřejmě vůbec neumí představit, že by Rusko pokleslo na úroveň pouhé regionální mocnosti, které by se navíc Ukrajina postupně vyrovnala. Chtějí nadále raději spolupracovat s Putinem a hlavně obchodovat s Ruskem.
Vývoj ale jasně ukazuje, že možnost kompromisu s Ruskem na základě morálně problematické formule „ukrajinské území za mír Západu s Ruskem“je jen iluze. Rusko totiž, pokud chce být evropskou mocností, potřebuje kontrolovat celou Ukrajinu. Dnes už známe podmínky požadované Ruskem v dubnu 2022 při rusko-ukrajinských jednáních: Ukrajina měla mít jen symbolickou armádu a zavázat se k trvalé neutralitě, garantem které ale mělo být mimo jiné právě Rusko.
Přeloženo do srozumitelného jazyka: v případě, že se Rusko bude domnívat, že vláda v Kyjevě není dostatečně vstřícná k Moskvě, bude moct opět vojensky zasáhnout, přičemž západní mocnosti by se omezily jen na nějaký papírový protest, protože samozřejmě za Ukrajinu nebudou chtít bojovat. Takováto „neutralita“by učinila z Ukrajiny satelit Ruska, jakési druhé Bělorusko. Proto je nutné nadále Ukrajinu vojensky podporovat a dodat jí takové zbraně, které umožní alespoň částečně vybalancovat nerovnováhu v počtu vojáků. Nejlepší a nejkratší cesta k trvalému míru proto vede přes zvýšení dodávek zbraní Ukrajině.