V nájmu se žije hůře než ve vlastním

Statistici vydali nové údaje o životní úrovni Čechů. Řada z nich se týká bydlení i toho, jak náklady na něj dopadají na domácnosti

Průzkum Příjmy a životní podmínky domácností ukazuje, že lidé v nájmu se mají hůř než ti, kteří bydlí ve vlastním. Jde samozřejmě o průměry a nelze to tak říct o každé domácnosti, ale data mluví jasně.

Lidé v nájmu mají nižší příjmy, nižší vzdělání, mají hůře vybavenou domácnost a jsou více nespokojení s tím, jak bydlí. A nakonec také za své bydlení platí v průměru více peněz, a tedy logicky i výrazně vyšší část svého příjmu – zkrátka vydělávají méně a za bydlení platí více.

Na statistiky se lze dívat ze všech stran, ale vždy vyjdou podobné závěry. Data potvrzují, že na vlastní bydlení dosáhnou hlavně ti úspěšnější a bohatší, případně že ti, kteří mají vlastní bydlení, jsou nakonec bohatší, protože nemusejí řešit nájemné.

Je tu ale prvek, který čísla zkresluje. Ti bohatší si spíše pořizují vlastní bydlení, proto jejich příjmy a životní standard ovlivňuje obecně obrázek o tom, jak vypadá život těch, kteří mají vlastní dům či byt. Naopak ti nejchudší, kteří na vlastní bydlení nemohou dosáhnout a nemají ani na to, aby si pronajali adekvátní byt a ten si dobře zařídili, budou vychylovat obrázek o průměrné domácnosti, která žije v nájmu.

Každopádně na všechny beze zbytku dopadlo zdražování. Celkové výdaje na bydlení loni vzrostly meziročně o 21,7 procenta.

„Růst byl způsoben hlavně zvýšením výdajů za energie. Nejvíce přitom vzrostly výdaje za plyn, a to téměř o polovinu, výdaje za elektřinu zhruba o čtvrtinu,“konstatuje Simona Měřinská z oddělení sociálních šetření Českého statistického úřadu.

Zatímco v roce 2022 dávaly domácnosti na bydlení 14,8 procenta svých čistých příjmů, loni už to bylo 16,7 procenta.

Více dětí, více myček

Zajímavé údaje vycházejí i o domácnostech s dětmi. Rodiny s třemi a více dětmi žijí častěji než průměrná domácnost ve vlastním domě, zároveň ale také bydlí častěji v nájmu. Ti, kteří mají zázemí dostatečně velkého vlastního domu, se spíše „pustí“do větší rodiny a na druhé straně domácnost s více dětmi obtížněji dosáhne na vlastní bydlení a je nucena žít v nájmu a vydávat za něj příliš velkou část svých příjmů.

Platí také jasná souvislost mezi počtem dětí a vybaveností domácnosti. Čím více dětí, tím častěji mají sušičky či myčky, a pokud je zatím nemají, častěji o ně stojí.

Překvapivé může být, že domácnosti bez dětí nebo jen s jedním dítětem žijí výrazně častěji v bytě se zvýhodněným nájemným. Pokud bezdětná domácnost žije v nájmu, platí zvýhodněný nájem v 6,3 procenta případů, domácnost s jedním dítětem ve 4,6 procenta. U rodin s více dětmi jde jen o něco přes tři procenta.

Téměř nic nezbude

Stávající situace na trhu s nájemním bydlením a zejména jeho výrazné zdražování a drahé energie se podepsaly i na statistice popisující situaci domácností, které po zaplacení nákladů na bydlení zůstávají pod hranicí životního minima. Jde téměř o 120 tisíc domácností, ve kterých žije 280 tisíc lidí.

Platí, že tito vlastně nejchudší žijí v drtivé většině v nájmu, ten je navíc i jednou z příčin, že jim po jeho zaplacení nezbude moc peněz. Tato skupina platí za bydlení v průměru závratných 77 procent svého čistého měsíčního příjmu. Tedy jen 23 procent jejich příjmu je určeno na všechny běžné výdaje od jídla po dopravu. A to jde o průměr 120 tisíc domácností, budou tak mezi nimi i takové, jež za bydlení dávají výrazně přes 80 procent příjmu.

Paradoxně právě tato skupina platí za bydlení měsíčně nejvyšší částky, dokonce i ti nejbohatší (ti, kterým po zaplacení nákladů bydlení zbude více než sedminásobek životního minima) platí každý měsíc méně za výdaje spojené s bydlením.

Vysvětlení je zčásti opět ve způsobu bydlení. Chudší žijí častěji v nájmu, proto častěji platí (rostoucí) nájemné, a to zvedá průměrné náklady na bydlení, zatímco ti bohatší žijí častěji ve svém a hradí v podstatě jen energie. Dalším důvodem je i to, že podle všech statistik ti nejchudší používají častěji nákladnější formy topení, jako jsou přímotopy. To jim dál zvedá průměrné náklady na bydlení. Častěji také bydlí v nezateplených bytech, což jejich finanční situaci dál zhoršuje.

Není proto překvapením, že jde současně o skupinu, která častěji šetří na vytápění, protože si ho zkrátka nemůže dovolit. Také spolu s domácnostmi, v jejichž čele jsou nezaměstnaní, mají často potíže s placením nájemného a energií.

Do skupiny pod hranicí životního minima patří téměř v polovině případů lidé ve velkých městech. Jsou to jak důchodci a nezaměstnaní, kteří těžko zvládají platit vysoké nájemné ve městech, tak mladí lidé (častěji ženy), kteří na to ještě nemají dostatečné příjmy. Jsou tak v těžké situaci, i když jejich příjmy by jim mimo města stačily.