Německo se probudilo k růstu

Oživení se soustředí především na služby, problémy týkající se průmyslu pokračují

Ekonomika našeho největšího obchodního a hospodářského partnera si v posledních dnech zaslouží pozornost ze tří důvodů. Za prvé se německé hospodářství konečně probudilo k růstu. Za druhé kancléř Olaf Scholz oznámil novou německou ekonomickou politiku vůči Číně. A za třetí německý ministr hospodářství Christian Lindner napomenul Němce, že málo pracují.

Nejprve k oživení. Reálné příjmy v Německu přestaly klesat, spotřeba je na vzestupu a oživení zažívá i trh s bydlením. Podle serveru eurointelligence.com jsou špatné výsledky minulých let dány cyklickým i strukturálním poklesem. Oba trendy se ale začínají oddělovat. Strukturální problémy se týkají hlavně průmyslu a pokračují, oživení se soustředí především na služby.

Zatím se široce předpokládá, že letos bude německá ekonomika v součtu stagnovat. Příčinou je masivní fiskální konsolidace v reakci na nedávné rozhodnutí ústavního soudu o rozpočtech.

Německo vždy silně reagovalo na světový hospodářský cyklus. Globální oživení působilo vždy velmi pozitivně na německý export. To už se ale neděje. Čína už není zdrojem globálního růstu, ale dotovaného přebytku nabídky. To už není tak dobré pro německé průmyslové specializace jako v minulých dekádách. Ale i ekonomiky v strukturálním poklesu procházejí cyklem. Rok 2026 by tedy mohl být z hlediska růstu obstojný, ale růst už se nevrátí na hodnoty běžné před rokem 2018.

Další poznámka se týká právě vyhlášené spolupráce mezi Čínou a Německem. Vypadá to, že popírání geopolitiky je základem korporátní strategie mnohých německých firem. Vlády tomu navíc pomáhají skrze štědré exportní garance. Šéf Volkswagenu Oliver Blume řekl minulý týden, že Čína je a bude „druhým domovem koncernu VW“. Martin Brudermüller, šéf firmy BASF, odmítá jakoukoli kritiku investiční expanze své firmy do Číny.

Eurointelligence.com vidí paralely s americkou hypoteční krizí roku 2008. Možná byly na počátku dobré úmysly: zařídit bydlení pro chudší vrstvy nebo povzbudit ekonomické vztahy mezi státy.

Jenže německá závislost na Číně může být do budoucna jedním z největších zdrojů globální finanční a ekonomické nestability. Jak může z rizika vzniknout katastrofa? Kdyby Čína zaútočila na Tchaj-wan, určitě by Spojené státy trvaly na tom, že se Evropa musí odříznout od čínského trhu. Evropa, která je závislá na USA ve věci vlastní bezpečnosti, by neměla na výběr.

Správná politická odpověď by byla, že Evropa sníží svou bezpečnostní závislost na Americe a svou závislost na Číně v byznysových dodavatelských řetězcích.

Thomas Haldenwang, prezident německého úřadu na ochranu ústavy, nedávno přirovnal dopad Ruska na německou bezpečnost k bouři. Dopad Číny na německou bezpečnost se ale podle něj rovná klimatické změně. Nejde přitom o rozsah německých exportů do Číny, ale především o roli, kterou Čína hraje v tzv. optimalizovaných dodavatelských řetězcích. Když berete v úvahu pouze konkurenceschopnost, přestanete přemýšlet o jiných rizících.

„Pracujte více a tvrději“

Třetí poznámka se týká toho, že německý ministr financí Christian Lindner vystřelil salvu z děla, když v televizní debatě prohlásil, že Němci málo pracují. Doslova řekl: „V Itálii, ve Francii pracují mnohem více než my.“Robert Habeck, ministr hospodářství ze strany Zelených, pravil, že země s takovým nedostatkem pracovní síly si nemůže „dovolit stávkovat“. A šéf Deutsche Bank Christian Sewing také naléhá na Němce, aby „pracovali více a tvrději“.

Jako by se prolomilo tabu. Tohle si Němci nikdy neříkali. Zapomněli opravdu na svou pověstnou pracovní etiku? Odboráři nesouhlasí. V Německu pracuje více lidí než kdy předtím, a miliony jich mají dokonce dvě zaměstnání.

Ale sloupkař Bloombergu Chris Bryan upozorňuje, že Němci mohou dělat mnohem víc k mobilizaci svého potenciálu především u žen a u mnohých lidí před důchodem, kterým se do práce prostě už chodit nechce. Němci mají vysokou nemocnost, v průměru stráví 14 dní v roce na nemocenské a také mají nejméně 30 dnů placené dovolené, přitom v USA je to polovina.

Navíc průměrný počet odpracovaných hodin na zaměstnance za týden je nejmenší v OECD a polovina žen v Německu pracuje pouze na poloviční úvazek.