Pomoc prošla. Co dál?

Kongres se rozhodl, ale Spojené státy jako celek nevědí, co chtějí

Když před týdnem americká Sněmovna reprezentantů schválila pomoc Ukrajině, Izraeli a Tchaj-wanu, vypadalo to dramaticky, rozhodně, a možná dokonce historicky. V době hořké a nejostřejší politické polarizace dokázaly obě politické strany protlačit klíčovou legislativu. Podle komentáře Waltera Russella Meada v americkém deníku The Wall Street Journal by ti, kdo tvrdili, že je Amerika paralyzovaná, měli přehodnotit svůj postoj.

Skutečnost je ale podle autora složitější. Americká zahraniční politika dnes reflektuje závody mezi nezdarem a strachem. Na jedné straně vede série nezdarů a strategické nekoherentnosti současného zahraničně politického establishmentu k tomu, že voliči pochybují o nákladných iniciativách. Na straně druhé se bezpečnostní situace ve světě zhoršuje tak viditelně, že to spolu s rostoucí mocí zemí, které se netají nepřátelstvím k Americe, vede Američany k zájmu o téma obrany USA i jejich spojenců.

Strach porazil skepticismus

Hlasování v Kongresu ukázalo, že strach zvítězil nad skepticismem. Koalice těch, kteří chtějí udělat „alespoň něco“, přebila lobbistickou skupinu „zůstaňme doma“. Efektivní zahraničně politický konsenzus je ale daleko.

Někteří Bidenovi spojenci vidí svět ideologicky. Diktátoři ohrožují liberální (co to dnes znamená „liberální“, je otázka za milion – pozn. aut.) světový pořádek. Věří, že Putin je v alianci s Trumpem, který chce zničit demokracii doma a mír ve světě. Další Američané to vidí méně ideologicky. Rusko je znepokojuje méně než Čína nebo Írán. A kdo zaplavuje Ameriku fentanylem a syntetickými opioidy? Kdo „ukradl“Americe miliony pracovních míst? Čí vyzbrojování ohrožuje dodávky polovodičů z Tchaj-wanu do světa?

Co se Íránu týče, tak mnohé Američany znepokojuje jeho jaderný program a terorismus více než ruské záměry ohledně Moldávie. A strach taky – a divit se tomu nelze – vede Američany také k tomu, že je eminentně zajímá stav jejich jižní hranice.

Strach je dobrý motivátor, ale špatný stratég. Konsenzus „udělejme něco“postrádá směr. Pomoc Ukrajině – jak se doufá – odvrátí porážku a koupí čas, ale člověk se ptá, kolik 60miliardových dolarových balíků bude muset být ještě schváleno. Cílem Bidenova týmu je uniknout do voleb odpovědnosti za ukrajinskou porážku. Bidenova administrativa totiž nemá žádnou strategii a vůli, jak tomu zabránit.

Podobně ohledně Izraele. Americká pomoc pomůže v otázce Hamásu, ale opravdová hrozba izraelské bezpečnosti je jinde. Dokud se USA vážně nepostaví tahu Íránu směrem k regionální dominanci, bude se bezpečnostní situace na Blízkém východě jenom zhoršovat. Miliardy schválené pro indo-pacifickou oblast také nestačí k tomu, aby zvrátily běh událostí na tomto zásadním jevišti mezinárodní politiky.

Má Amerika prioritizovat ve své touze po bezpečí Rusko, Čínu, Blízký východ, Tchaj-wan, nebo vlastní jižní hranici? Vyšle Amerika podporou Ukrajiny také jasný vzkaz Číně o pevné americké vůli, nebo budou jen omezeny zdroje pro klíčovou indo-pacifickou oblast ve prospěch sekundárního evropského jeviště? Má Amerika uvrhnout na Čínu protekcionistická opatření, která jen poškodí americké spojence a neutrální země? Má Amerika poučovat spojence o lidských právech? A jaká je ve světle toho všeho správná úroveň vojenských výdajů v době, kdy trhy s dluhopisy naznačují nervozitu ohledně amerického dluhu?

Zahraničněpolitické nezdary Bidenovy administrativy a strach, který vyvolaly, jsou v pozadí jeho vítězství v Kongresu. Neseme strašlivé důsledky neschopnosti Bidenovy administrativy zastrašit Rusko a Írán.

Křehký konsenzus

Prezident Joe Biden musí na všechny tyto otázky odpovědět, a nejen proto, že zákon umožňující pomoc Ukrajině nařizuje Bílému domu sepsat do 45 dnů jasnou strategii a cíle ohledně Ukrajiny. Americký konsenzus jménem „udělejme něco“je sice skutečný, ale také velmi křehký a zranitelný. Další kolo nákladných zahraničně politických nezdarů může způsobit, že lobby „zůstaňme doma“se dostane na pozici řidiče.

Je to velký paradox, ale zahraničně politické nezdary Bidenovy administrativy a strach, který vyvolaly, jsou v pozadí jeho současného politického vítězství v Kongresu. Neseme strašlivé důsledky neschopnosti Bidenovy administrativy zastrašit Rusko na Ukrajině a Írán na Blízkém východě. Strach z toho, co by podobná neschopnost odstrašit mohla znamenat v indo-pacifické oblasti, vytvořila nadstranickou většinu za více aktivistickou a lépe ozbrojenou americkou přítomnost na světové scéně.

Amerika potřebuje být silnější a počínat si lépe. To je vzkaz, který Kongres posílá do Bílého domu schválením balíčku zákonů. Člověk musí doufat, že Bidenův tým poslouchá a dává dobrý pozor.