Macronova Unie

Francouzský prezident se trefil do ducha doby

Prezident Emmanuel Marcon byl mnohými pokládán za snílka či fantastu. Když před sedmi lety pronesl projev na pařížské Sorbonně, kde mluvil o nutnosti posílení evropské suverenity, obrany a společných dluzích, mnozí se smáli. Letos už byla situace jiná. Ukázalo se totiž, že na Macronova slova v mnoha směrech došlo.

Pandemie covidu-19 a válka na Ukrajině a také politika Spojených států vedly k tomu, že se dnes snaha o suverénnější Evropu zdá naprosto přirozená. Evropa se snaží posílit společnou obranu, poprvé si jako celek vypůjčila peníze na finančních trzích, diskutuje se o podpoře unijního průmyslu v dříve nemysliteném rozsahu. Macronovy vize se naplňují.

Letos Macron vystoupil s temným proroctvím. Varoval, že „Evropa může zemřít“. Ohrožuje ji podle něj hrozící ekonomický úpadek, návrat války do mezinárodních vztahů, jak to demonstruje ruská invaze na Ukrajině, a rostoucí politický neliberalismus. Čelit tomu lze tak, že EU zesílí, bude nezávislejší, posílí vlastní obranu včetně jaderných zbraní. Macron by také rád viděl podporu strategických odvětví a třeba vývoje umělé inteligence či kvantových počítačů společnými evropskými investicemi. Zároveň chce posílit obranu Evropy před nelegálními imigranty i dotovanou ekonomickou konkurencí jak z Číny, tak z USA.

Odpovídá to duchu doby, tedy vytváření velkých uzavřených ekonomických a politických bloků. Otázkou je, jak by taková „pevnost“či „velmoc Evropa“měla vypadat. Posilování evropských obranných kapacit a ochrany hranic je nutné, na druhou stranu představa určité autarkie, průmyslové politiky a podpory národních šampiónů ve francouzském stylu vypadá jako rezignace na dosavadní liberální unijní ekonomickou politiku. Ovšem pokud by ale skutečně hrozila smrt Evropy, asi bychom museli přistoupit i na její záchranu značně neliberálními prostředky navrhovanými liberálem Macronem. Není to ale zrovna moc lákavá budoucnost.