Unie musí být v koncertu velmocí
Tvrdí Vladimír Špidla, který stál v čele vlády, když Česká republika před dvaceti lety vstupovala do Evropské unie
V souvislosti s Green Dealem a nástupem umělé inteligence čeká Evropu hluboká změna srovnatelná s průmyslovou revolucí. „Doufám, že Unie je nástroj, který nám umožní, že podobná obrovská změna se odehraje způsobem, který bude lidský a půjde v tom žít,“říká v rozhovoru pro LN
bývalý sociálnědemokratický premiér a eurokomisař
Vladimír Špidla.
Vzpomenete si, co jste dělal 1. května 2004, tedy v den, kdy jste Česko jako premiér přivedl do Evropské unie?
LN
Abych řekl pravdu, příliš si to nepamatuji. Nejsilnější zážitek mám ale z toho, jak jsem čekal na výsledky referenda. Seděl jsem tehdy před televizí a byl jsem tak napjatý jako nikdy. Bylo to pro mě největší politické napětí, co jsem kdy zažil. A když jsem se dozvěděl výsledek, byl jsem opravdu šťastný.
LN Při bruselských oslavách vstupu do EU, kterých jste se také účastnil, se prý dokonce i tančila salsa. Přidal jste se?
Kdepak, já jednak tancovat neumím a jednak nejsem obecně v gymnastickém směru moc šikovný. Takže žádný tanec z mé strany nebyl.
LN Jak nás vlastně tehdy vnímali evropští politici a veřejnost? Necítil jste se tak trochu jako chudý příbuzný?
Vůbec. Dívali se na nás zcela normálně, nepovažovali nás za nějaké necivilizované exoty. To jsem opravdu nikdy nezažil. Znali do určité míry naše dějiny, věděli, co se stalo u nás v roce 1968, co v Maďarsku 1956 a co byla polská Solidarita. Nebyli jsme tak úplní neználci, kteří tam spadli odněkud z východu, z hůrky. Nikdy nám nic takového nikdo ani nenaznačil.
Proč Česko nominovalo na post svého prvního eurokomisaře Miloše Kunžvarta, který byl hlavně vaší volbou, byť kritici upozorňovali na jeho jazykovou nekompetentnost. Sám pak na funkci rezignoval. Bylo nutné uříznout si takovou ostudu?
LN
Za prvé to nebyla ostuda, za druhé nemůžete říct, jestli byl vhodný nebo nebyl. On to sbalil, což byl problém, a to mě moc zasáhlo. Ale abych se vrátil k vaší otázce. Miloše jsme vybrali, protože životní prostředí, kterým by se zabýval, bylo a je velmi významné portfolio. Dalo by nám to značný vliv a bylo to vhodné, abychom ho měli.
LN Tedy dosáhl by na lepší portfolio, než bylo to vaše: zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti?
Sociální věci jsou mimořádně silné portfolio. Spravoval jsem deset procent evropského rozpočtu a sociální politika je univerzální politika. Ta vám proniká všude: do ekonomiky i do životního prostředí. Když jste ale komisař, tak nejste zástupcem své země. Kopete za celek. Musíte v Lucemburku přísahat, že nebudete přijímat instrukce od národních vlád, ani je nebudete vyžadovat, a budete působit ve prospěch Evropské unie. Kdybyste to nedělala, tak je s vámi jako s komisařkou konec.
LN Prozradil jste, že vás Miloš Kunžvart zklamal, když to zabalil. Jak vám svoje rozhodnutí vysvětlil?
Nikdy jsem se to nedověděl, takže k tomu nemůžu nic říct. Ptal jsem se ho, ale nikdy mi to nevysvětlil. Znovu říkám, vadilo mi to strašně moc, sázel jsem na něj. Protože jsem viděl, že životní prostředí je, jak se ostatně i nakonec ukázalo, politika velkého významu a s velkým strategickým přesahem. A Kunžvart měl velké zkušenosti, měl toho hodně za sebou, něco vydržel. A ta výtka, že by se nedorozuměl či že neměl dostatečnou publicitu? Nesmysl.
Skutečně by to šlo v Bruselu bez perfektní angličtiny? Sám jste to prostředí pak zažil.
LN
Jednak by to šlo i bez toho, všechno se tam překládá do všech jazyků, a jednak to dohoníte. Mezi nově příchozími to bylo běžné, tolerovalo se to.
LN Co Čechům dvě dekády v EU konkrétně přinesly?
Evropská unie je pro nás významná, protože je to kulturní okruh, jehož jsme byli vždycky součástí a který je naším osudem. Vstup do Unie nám dal možnost, jak si posílit svou suverenitu, protože prostřednictvím Unie máme daleko významnější vliv na základní otázky, které se nás týkají. Naše geopolitická pozice je pořád mezi Německem a Ruskem. I kdybychom nebyli v Unii, tak prostě tato základní rovnováha zůstane nezměněna. Čili pro nás je důležité být integrováni, využít sílu sdílené suverenity se všemi ostatními.
Za prvé, že Unie funguje daleko víc podle pravidel, než jsem předpokládal. A jistým překvapením pro mě i bylo, že je daleko víc integrovaná. V zásadě se to projevilo tím, a s tím souvisí třetí překvapení, že i my jsme byli do EU daleko víc integrováni už předem, než jsme si mysleli. Hladký vstup, žádné krize nenastaly.
LN Čím jsme ty evropské vody obohatili, našel byste něco? Tehdejší eurokomisař pro rozšíření Günter Verheugen například kladně hodnotí český sklon ke skepsi, který jen tak někdo v Evropě nemá.
Evropskou unii jsme byli schopni obohatit svými zkušenostmi z velké transformace a zkušenostmi země, která se vytrhávala ze sovětské a ruské mocenské sféry. Čili poskytli jsme větší znalosti této oblasti, což se nyní ukazuje i během války na Ukrajině. Nejsme žádní „hadráři“a neviditelní.
Zbytek EU takové věci neřešil, tak proč se do toho naše úřady tak vkládaly?
Protože jsme to chtěli. Nebylo to z nevědomosti, použili jsme jako argument, že to chce EU, byť to tak nebylo.
LN Jak hodnotíte s odstupem času dopad dotací, zejména v regionech? Řada projektů, které z dotací vznikly, byly mnohdy zbytečné, předražené a neudržitelné.
Hodnotím to samozřejmě kladně. Víte, všude se najde koukol mezi pšenicí. To se děje i dnes, viz kauza Dozimetr, a nemusí to mít s dotacemi nic společného. Měli bychom ale bez dotací například tolik čističek odpadních vod? Neměli. Když se podíváte na českou vědu, tak všechny ty ústavy, které nás opravdu nakoply o tři třídy výš, by bez dotací nevznikly. Když to všechno sečtete, nepochybně najdete tak deset procent věcí, které bych označil za hlouposti, kde byly chyby, možná i korupce. Naprostá většina ale vedla k transformaci a modernizaci.
LN Jen stále není dostatek dálnic. Proč?
Protože jsme to my. Prostředky byly k dispozici. Byla to otázka inženýrství a organizace. A inženýři nejsme špatní. Co vám z toho logicky plyne?
LN Že jsme špatní organizátoři.
Přesně tak. Byla to zřejmě špatná organizace. Vždy se tvrdilo, že to blokují ekologové. Pravdou ale je, že hlavní brzdou jsou majetkoprávní vypořádání. Na tomhle se to prostě zaseklo. Na neschopnosti našeho systému vyřešit konfliktní situace, které logicky kolem takovýchto velkých věcí vznikají.
Další ranou, kterou někteří nemohou Evropské unii zapomenout, byla likvidace českého cukrovarnictví. Během let 2006 až 2008 se v ČR zavřela spousta cukrovarů s letitou tradicí, uvádělo se, že to je kvůli reformě cukrovarnictví v celé EU.
Proč české cukrovary tehdy padaly jak hrušky?
Protože nebyly konkurenceschopné. A vlastně ani neměly šanci být. Když se dělaly analýzy cukrovarnictví, tak se ukázalo, že kdybyste to pustila na volno, čistě na tržní principy, tak v podstatě stačila Itálie a Francie, aby vyválcovaly naprosto všechno. Takže zavedení kvót na cukr byla vlastně ochrana. Počátky krachů našich cukrovarů ale musíme hledat u Klausovy vlády. Tam začaly různé kšefty, odprodeje a problémy. Naservírovali jsme je například Francouzům, neohlídali jsme si to.
LN Jak se díváte na evropské dotace na elektromobilitu. Nenajde si trh cestu k elektromobilům sám?
Nenajde. Ne v té rychlosti, ve které je to potřeba udělat. Perfektně to vyjádřil francouzský prezident Macron, který řekl, že příroda s námi nevyjednává. To znamená, že Green Deal je racionální odpověď na to, co přichází.
LN Nadšenectví z Green Dealu nicméně střídá opatrnost. Dokonce i u těch, kteří zelenou Evropu propagovali, kudy chodili.
Ale samozřejmě že ano. Protože od teorie se teď přechází do fáze operacionalizace. To je první věc. A druhá věc je, že si čím dál víc lidí uvědomuje, že to není kosmetická změna. Že to je opravdu hluboká změna. Taková má vždycky poražené a vítěze. Ti, co mají strach z porážky, proto změnu nechtějí, ale ona zkrátka přijde. Proto bude záležet na tom, jak dalece se to dokáže doprovodit nějakou sociální transformací, která by umožnila, aby se v tom přechodu dalo žít. Bude to bolet, tisíce lidí ztratí práci a budou se muset překvalifikovávat. A to není jednoduché.
LN A do toho ještě zasáhne umělá inteligence, která bude rovněž kosit pracovní místa.
Ano, umělá inteligence, to je další důležitá věc. Proto mimochodem i diskuze o důchodech, které se u nás vedou a vycházejí z demografie, jsou vlastně mimo. Protože způsob produkce bude úplně jiný a nebude závislý tolik na živé síle. Prostě civilizační změna je obrovská, dala by se srovnat s průmyslovou revolucí. Ta totálně rozmetala agrární svět a vytvořila strašlivé životní podmínky pro řadu lidí. A také velký pokrok. Teprve politickým úsilím dělnického hnutí a sociální demokracie se to nějakým způsobem zhumanizovalo. No a já pevně doufám, že Unie je nástroj, který nám na základě historických zkušeností umožní, že podobná obrovská změna se odehraje způsobem, který bude lidský, a půjde v tom žít.
LN Ta Unie se ale v červnu po evropských volbách změní. Očekává se posílení pravice.
Jsou věci, které žádné volby nezmění. A politici z té či oné strany na ně budou muset reagovat. Například klimatická změna – ať pravičák nebo levičák, prostě čeká to všechny. Objektivní podmínky politiku vždy ovlivňují. To, že levice v některých státech, i u nás, zeslábla, je dáno tím, že vybledla. Stala se příliš opatrnou, příliš kalkulující. Rozmělnila se. Já ale věřím v její oživení.
LN Jakou EU byste rád viděl za dalších dvacet let?
Já bych jí chtěl vidět daleko víc integrovanou a to i sociálně. I politicky. Ideálně nějakou konfederaci. Protože podívejte se, vpádem na Ukrajinu Rusko totálně rozbilo poválečné uspořádání. Vrátili se k tomu, že válkou se mohou měnit hranice. Poválečný systém, který byl založen na OSN, se v zásadě rozpadl. Nyní vidíme, že se z toho rodí koncert velmocí. Aby si Evropa udržela svůj evropský způsob života, svou svébytnost a suverenitu, tak musí mít kapacitu mocnosti. Musí být v tom koncertu. Při nedostatečné formě integrace ale tu kapacitu mít nebudeme. Jak říká známé římské rčení – „Běda poraženým“.