Nezdolný Wurf zase ohromil
Většina cyklistů vám poví, že po konci klasikářského jara si chtějí hlavně pořádně odpočinout. Pár dní třeba vůbec nesednout na kolo, jen ležet na pohovce, jít se maximálně projít a léčit si rány z urputných bojů o místo v pelotonu či jízdy po kostkách. A pak je tu Cameron Wurf.
Čtrnáctého dubna pomáhal na nizozemské klasice Amstel Gold Race svému lídrovi z Ineosu Tomu Pidcockovi k vítězství.
O tři dny později se postavil na start belgického Valonského šípu. A čtyři dny nato se v Jihoafrické republice účastnil triatlonového Ironmana, na němž byl v čase 8:07:37 třetí.
Pouhých osm dní dělilo tento neuvěřitelný zápřah. Za tu dobu ho na Amstelu a Valonském šípu čekalo dohromady 451 kilometrů na kole (byť tato porce byla nakonec menší, protože Wurf po splnění týmových úkolů v průběhu závodů odstoupil) a v Africe 3,8 kilometru plavání, 180 na kole a 42,2 běhu.
„Ale teď už jsem vážně unavený,“usmíval se čtyřicetiletý Australan. „Těším se, že si dám pár klidnějších týdnů. Myslím, že si je zasloužím.“
Vážně mu ale odpočinek věříte? Kdepak, ten nemá v povaze. Wurf je sportovní úkaz, blázen – samozřejmě v dobrém.
Přesně na něj sedí označení Železný muž. Mnozí fanoušci si dokonce dělají legraci, že by se pro něj měla vymyslet zcela nová kategorie. Jaký Ironman? Spíš Diamondman! Jako nejtvrdší nerost
na světě. Tenhle kousek totiž nebyl jeho jediným. Cyklistiku s triatlonem kombinuje pravidelně. Třeba loni po závodu Kolem Romandie startoval na polovičním Ironmanu na Ibize.
Pár měsíců předtím zase upoutal pozornost, když po 256 kilometrů dlouhém kostkovém Paříž–Roubaix jen odložil bicykl,
přezul se a střihl si ještě půlmaraton.
„Skvělá příležitost, jak potrénovat běhání s pořádnou únavou v nohách,“vysvětloval poté, co jednadvacet kilometrů uběhl ve skvělém čase 1 hodina, 26 minut.
Wurf se dříve věnoval veslování, stal se i mistrem světa do 23 let a startoval na olympijských
hrách v Athénách 2004. O dva roky později kvůli zranění přesedlal na cyklistiku a v roce 2016 začal s triatlonem. Kombinaci tří disciplín se načas dokonce věnoval na plný úvazek.
Dnes už je ale zase hlavně cyklista. „Ironmana dělám pro sebe, ale profesionálním cyklistou jsem kvůli týmu. Ineos je mnohem větší než já sám, proto je stoprocentně prioritou. Snažím se přispět, jak nejlépe dokážu, abychom dosáhli co nejlepších výsledků,“vykládá.
Zatímco na kole jsou v britské stáji jeho úkoly čistě týmové a dosud si nepřipsal ani jedno individuální vítězství, v triatlonu je to jiná.
Ve světovém žebříčku mu patří 44. místo a loni na mistrovství světa v Ironmanu ve francouzském Nice skončil čtrnáctý.
V minulosti na této distanci slavil vítězství ve Walesu 2017, v Austrálii, v Itálii 2019 i v Dánsku 2021, kde dokonce časem 7:46:05 stanovil traťový rekord. I tentokrát si na jihu Afriky počínal velice slušně. Plavání zvládl za 49:07, kolo za 4:20:11, což byl druhý nejlepší výkon ze všech startujících, a běh za 2:53:06.
Celkový čas měl 8:07:37, což mu vyneslo třetí místo a jistotu účasti na letošním světovém šampionátu na Havaji.
„Úleva a radost, že jsem na pódiu,“líčil Wurf. „Poslední kilometry běhu jsem už jen vrávoral, přišel jsem o druhé místo a zuby nehty jsem se udržel na pódiu. Ale jsem strašně rád, že jsem se kvalifikoval na Havaj. O mém jaru určitě můžete říct, že bylo nabité a produktivní.“
O tom není pochyb.