Za lepší zítřky!
Osobní výběr ze světového tisku
APokud skutečně nějaká letící celebrita – taková Taylor Swiftová – zaplatí klimatický odpustek za svůj tryskáč ropným magnátům, celá věc nabírá rozměr šarády
merický deník The Wall Street Journal (WSJ) píše o postupné změně v korporátní kultuře. Zatímco ještě před několika lety velké společnosti podporovaly aktivismus svých zaměstnanců, teď jim dochází trpělivost. Článek upozorňuje na případ 28 bývalých zaměstnanců Googlu, kteří dostali padáka poté, co svou společnost obvinili z „podpory genocidy“. Co měli ve skutečnosti na mysli, je společný projekt Googlu a Amazonu a izraelské vlády, který si někteří interpretují jako podporu války v Gaze a tu zase jako cílené vyvražďování palestinského obyvatelstva.
A dost, zaznělo z centrály Googlu. „Tohle je pracoviště, a ne místo, kde má člověk obtěžovat svoje kolegy, nebo je dokonce ohrožovat (propalestinští zaměstnanci mimo jiné obsadili část kanceláří v newyorském sídle společnosti, pozn. red.). Nikdo nebude používat tuto firmu jako svou osobní platformu,“píše vedení svým zaměstnancům v interním e-mailu, který má WSJ k dispozici.
Už bylo na čase. Americké korporáty se očividně poučily z nedávné střelby do vlastní nohy, kterou předvedl zábavní gigant Disney nebo výrobce piva Bud Light Anheuser-Busch. Ten první se pustil do právního boje s guvernérem Floridy Ronem DeSantisem kvůli sexuální výuce na základních školách, což tehdejší prezidentský kandidát oplatil zátahem na speciální privilegia, která firma požívala ve svém olbřímím zábavním parku nedaleko Orlanda. Anheuser-Busch zase musel čelit bojkotu americké pravice poté, co ve své reklamě nechal zazářit prominentní transgender aktivistku.
Možná není úplně od věci, když se korporáty chovají jako korporáty, a ne jako woke neziskovky s politickou agendou. Nikdo od Disneyho nechce, aby napravovala všechna protivenství tohoto světa. Firma Disney má stavět zábavní parky a točit filmy o Pocahontas. To je její místo, význam a přínos. Pokud se pustí do boje s guvernérem státu, ve kterém má svůj největší zábavní park, notabene kvůli zákonu, který se jí vůbec netýká, je jenom přirozené, když ji zákonodárci plácnou přes ruku.
Úplně stejně se to má s oněmi 28 nešťastníky z Googlu. Pokud skutečně věří, že jejich společnost páchá genocidu (sic), není nic snazšího než z ní odejít. Nakonec to vedení muselo udělat za ně, což je za a) potupné, za b) je to připravuje o pocit morálního vítězství. A o ten jim jde vždycky až v první řadě.
***
Britský deník si bere na paškál trh s takzvanou uhlíkovou kompenzací (carbon offsetting), v českém prostředí málo známý. Jedná se o mechanismus, skrze který si celebrity kupují právo používat například soukromé tryskáče a ulevují tak svému environmentálnímu svědomí. Pohled pod pokličku
The Daily Telegraph
tohoto trhu ale nechává víc otázek než odpovědí.
Telegraph cituje příklad Eltona Johna, který v roce 2019 vzal na palubu svého tryskáče (tehdy ještě populárního) prince Harryho s jeho ženou Meghan, kteří se proslavili mimo jiné vášnivým klimatickým aktivismem. Podle výpočtu deníku Financial Times, jenž o tom tou dobou psal, stál tento klimatický odpustek sira Eltona zhruba 50 liber, tedy cenu večeře v průměrné londýnské restauraci. To se umělci, jehož jmění se odhaduje na 450 milionů liber, sakra vyplatí.
Co přesně v sobě klimatický odpustek skrývá v praxi, je rovněž pozoruhodné. Teoreticky v něm bohatý sever, který hodně znečišťuje, platí chudému jihu, který má deštné pralesy (Brazílie, Kolumbie, Gabon). Jih se tak zavazuje, že se o deštné pralesy bude dále starat, a tím pádem o ně lidstvo nepřijde. Pro takovou investici je ale třeba prokázat, že daný prales měl být skutečně vykácen, a to už se mnohem hůř dělá v praxi než na papíře. Výsledkem je, že trh s uhlíkovou kompenzací byl kritiky popsán jako trh „s horkým vzduchem“, který se dá přirovnat k nevěrníkům, kteří platí poplatky za to, aby jiní lidé byli věrní. Například článek deníku The Guardian, který rozhodně nemůže být popsán jako pravicový či environmentálně skeptický, z loňského září tvrdí, že přes 90 procent certifikovaných projektů ve skutečnosti nesnížilo celkové emise CO2 ani o píď.
No a někteří velcí hráči na trhu s odpustky nás minimálně překvapí. Mezi zprostředkovatele totiž patří mimo jiné ropní giganti Shell a BP nebo třeba saúdskoarabská vláda. Pokud skutečně letící celebrita – taková Taylor Swiftová – zaplatí odškodné za svůj tryskáč ropným magnátům, celá věc nabírá rozměr šarády. Těžko se pak můžeme divit ortodoxním klimatickým aktivistům typu Grety Thunbergové, když uhlíkové kramaření popisují jako „nebezpečnou lež“.