Medvědí patálie na Slovensku
Začátkem letošního března pobíhal medvěd ulicemi Liptovského Mikuláše. Než se ho podařilo z třicetitisícového města vyhnat, zranil pět lidí. To je jen jeden z příkladů přímých střetů slovenských medvědů s lidmi. V červenci roku 2021 sedmapadesátiletý muž zraněním způsobeným šelmou dokonce podlehl. Na Slovensku předtím podobnou tragédii nezažili dlouhých sto let. Co se to s tamějšími medvědy děje?
Slovensko patří dlouhodobě k medvědím rájům a počty šelem tu pozvolna rostou. Před dvaceti lety se jejich stavy odhadovaly na 700 až 800 kusů. Na současných počtech sice nepanuje shoda, všechny jsou ale vyšší. Odhady zoologů se pohybují kolem 1500, myslivci jsou přesvědčeni, že na Slovensku žije 3000 huňáčů. Světová populace medvěda hnědého se odhaduje na 200 000 kusů, z toho polovina připadá na Rusko. V evropských zemích žije přes 15 000 medvědů. Hustota slovenské medvědí populace patří k nejvyšším v Evropě. Na 1000 km2 tu připadá bezmála 80 medvědů. To je jen o málo méně než v Chorvatsku, jež tento žebříček vede, a zhruba čtyřnásobek hustoty medvědích populací z Aljašky nebo z Britské Kolumbie. K tomu významně přispívá fakt, že medvěd hnědý je vrcholovým predátorem, který nemá v přírodě přirozeného nepřítele. Zabít ho dokáže jen stáří, člověk nebo jiný medvěd. Lov medvědů je na Slovensku zakázaný, ale není žádným tajemstvím, že pytláci si na medvědí populaci určitou daň vybírají. Častější jsou však úhyny medvědů při jejich vzájemných konfliktech, kdy povětšinou podlehnou ataku dospělého samce mláďata nebo nedospělí jedinci.
Rumunsko na špici
Ze zevrubné analýzy početného mezinárodního týmu zoologů zveřejněné ve vědeckém časopise Scientific Reports však nevyplývá, že by Slovensko dominovalo světu v počtu přímých střetů lidí s medvědy. V tomto ohledu patří smutné prvenství Rumunsku, kde je hustota medvědí populace jen o málo nižší než na Slovensku. V letech 2000 až 2015 zaznamenali v rumunských Karpatech 131 napadení člověka medvědem, z toho jedenáct s fatálním koncem. Na Slovensku tyto šelmy napadly ve stejném období 54 lidí, na Aljašce 51 a v Britské Kolumbii 42. Zatímco na Slovensku tehdy všichni napadení přežili, na Aljašce přišlo o život sedm lidí a v Britské Kolumbii dva. Tragickou bilanci má i Turecko, kde je sice hustota medvědí populace ve srovnání se Slovenskem čtvrtinová, ale z 54 případů napadení medvědem skončilo smrtí člověka jedenáct.
Proč přibývá ataků?
Ze studie týmu vedeného Giuliou Bombieriovou z univerzity ve španělském Oviedu vyplývá, že přímé střety s medvědem nelze podceňovat. Zranění si z nich odnese 85 % lidí a ve 14 % případů přijde napadený člověk o život. V Evropě je ale procento ataků s fatálním koncem poměrně nízké a nedosahuje ani 7 %. V Asii, od Sibiře přes japonský ostrov Hokkaidó až po Kamčatku končí smrtí každý třetí přímý střet. Z analýzy Bombieriové a spol. ale mimo jakoukoli pochybnost vyplývá, že na celém světě přímých střetů lidí s medvědy přibývá. V letech 2000 až 2015 stoupl jejich počet na troj- až čtyřnásobek.
Obecně platí, že nejhorší je situace v oblastech s vysokou hustotou medvědí populace a řídkým lidským osídlením. Tam má člověk velkou šanci na medvěda narazit. Šelmy jsou tam méně ostražité, a tak se častěji stane, že zaskočený medvěd na vetřelce ve svém revíru zaútočí.
Statistiky ukazují, že nejvíce případů napadení připadá na střet člověka s medvědicí pečující o mláďata. Časté jsou i útoky mladých medvědů, kteří podobně jako matky s mláďaty vyhledávají blízkost lidských obydlí, protože se tam cítí bezpečněji před útoky dospělých samců.
Psi a větší provoz v přírodě
V drtivé většině případů jsou oběťmi medvědů lidé, kteří ve volném čase vyrazili do lesa, tedy turisté, sběrači hub a lesních plodů nebo rekreační běžci. Na vzestupu střetů se tak může do určité míry podílet rostoucí počet lidí, kteří tráví volný čas v přírodě. Jednotlivci se stávají cílem medvědů podstatně častěji než lidé pohybující se ve skupině, protože medvěd větší počet lidí snáze zaznamená a vyhne se jim. Ze statistik vycházejí jako významný rizikový faktor volně pobíhající psi, kteří medvěda vyruší a někdy i napadnou. Před útočící šelmou hledá pes ochranu u svého pána a pak je s medvědem přímo konfrontován i člověk.
Jedna za druhou přicházejí ze Slovenska zprávy o střetech medvěda s člověkem. Vzbouřila se příroda proti lidem? Podle odborníků jde o celosvětový trend, jehož příčiny nejsou úplně jasné. Na vině je ale v mnoha případech člověk.
Na vzestupu střetů s medvědy se může podílet rostoucí počet lidí, kteří tráví volný čas v přírodě. Jednotlivci se stávají cílem medvědů častěji než lidé pohybující se ve skupině. A ze statistik rovněž vycházejí jako významný rizikový faktor také volně pobíhající psi.
Někdy ale pes šelmu pomůže zahnat. Giulia Bombieriová a její spolupracovníci proto doporučují, aby v oblastech, kde žijí medvědi, chodili lidé do lesů se psem na vodítku. Sníží se tak riziko, že pes vyprovokuje šelmu k útoku, a když už k napadení přece jen dojde, může pes svému majiteli pomoci.
Autoři studie připomínají případy, kdy se podařilo medvěda zahnat „pepřovým sprejem“, a uvádějí příklad i ze Slovenska. Na druhé straně nedávná tragédie z kanadského národního parku Banff dokazuje, že ani spreje úplné bezpečí nezajistí. Dvojici zkušených vysokohorských turistů zabil medvěd, i když oba vystříkali na zvíře svůj sprej do poslední kapky. V zemích, jako je Rumunsko nebo Turecko, dávají vědci vysoký počet obětí na lidských životech do souvislosti s tradičním způsobem hospodaření, který se udržel v tamějších horských oblastech. Ovce a kozy nebo skot představují pro medvěda velké lákadlo a ovčáci, pastevci a zemědělci často čelí šelmám, které se snaží zahnat od stád, úrody na políčkách či v sadech nebo od úlů s včelami.
Tulák v Čechách
Velké šelmy – vlk, rys a medvěd – se vracejí do evropské přírody. Do Česka se medvěd tu a tam zatoulá, ale zatím se u nás žádný natrvalo neusadil, protože tu nenachází příhodné životní podmínky. Vlčí smečky už počítáme na desítky a také rys našel v Česku domov. Ke kontaktům lidí s těmito šelmami zákonitě dochází.
K příčinám narůstajícího počtu střetů s medvědy je třeba započítat i mírné zimy, kdy vysoké teploty brání medvědům v uložení se k zimnímu spánku. Ve španělských Pyrenejích už někteří medvědi zůstávají bdělí po celý rok a v hladových zimních měsících hledají potravu v blízkosti lidí.