A co takhle džíp s rudou hvězdou
Jako by ožila normalizace s opačným znaménkem
Víkend začal tím, že z Prahy na jihozápad Čech vyrazil konvoj historických vojenských vozidel. Připomíná osvobození od nacismu a má letitou tradici. Ale nyní i jeden háček. Je složen jen z amerických vozidel, vyrazil od americké ambasády, oslovila ho americká chargé d’affaires. Kdyby byl součástí nějaké pestřejší skladby akcí, nikdo by se nad tím nemohl pozastavit. Ale podobné akce připomínající roli Ruska (Rudé či sovětské armády) se nekonají.
Ba více. Jak uvedly sobotní LN, ruské stopy z hlavního podílu na porážce nacistického Německa v naší zemi jsou vytěsňovány. Bez ruské stopy se obejde Praha, ale i jiná města, která byla osvobozena tehdejšími východními Spojenci a toto datum již mají za sebou (třeba Brno osvobozené 26. dubna 1945). Je to normální?
Má to svou logiku. Rusko je po agresi vůči Ukrajině pokládáno za největší hrozbu v Evropě. Je ostrakizováno politicky, diplomaticky, kulturně i sportovně. Ale hlavní otázka zní jinak. Má se ostrakizace přenášet i do historie? Do května 1945 a jeho dnešní reflexe?
Bylo by zajímavé zjistit, kolik školáků dnes ví, která města byla před 79 lety osvobozena armádou americkou a která sovětskou. Kolik z nich ví, že počítáme-li jen okresní města tehdy etnicky česká a příslušející do protektorátu (taková, kde je vítali jako zachránce), Američané osvobodili jen Plzeň, Rokycany, Domažlice, Klatovy, Strakonice. Osvobodili i Cheb, Tachov, Prachatice, Český Krumlov, ale tam je místní Němci brali spíše za okupanty. A též města jako Písek, která pak podle dohody předali Sovětům.
Faktem prostě zůstává, že rozhodující většinu českého území osvobodila Rudá (sovětská) armáda. Máme teď Rusko – nástupce Sovětského svazu, jeho armády a jaderného arzenálu – vytěsnit z jeho role v květnu 1945 oficiálně i neoficiálně? Má to vše saturovat role USA a její oslavy?
Pokud ano, leckomu to evokuje poměry na počátku normalizace, kdy byla úplně vytěsňována role USA. Před dvěma lety jsme citovali z desky v Sušici: „Zde byla umístěna pamětní deska připomínající účast armády USA proti fašismu ve 2. světové válce. Byla sejmuta na protest proti brutální agresivní válce americké armády proti vietnamskému lidu. V Sušici 1972.“Leckomu se teď zdá, že kráčíme podobným směrem. Že se na protest proti brutální agresivní válce na Ukrajině mohou sundávat desky připomínající události v květnu 1945.
Co s tím? Žádný zákon se na to nevymyslí. Ale nějaká drobná řešení by se našla, zejména na místní úrovni. V archivech i na webu jsou fotografie ukazující příjezd Rudé armády na americké vojenské technice. Na tancích Sherman, džípech či náklaďácích Studebaker. Byl to výsledek zákona o půjčce a pronájmu. Málo se dnes ví, že USA dodaly Sovětskému svazu 13 tisíc obrněných transportérů, sedm tisíc tanků, jedenáct tisíc letadel, polovinu jím spotřebovaných pneumatik a většinu masových konzerv.
Teď Moskva vyhrožuje Západu za jeho pomoc Ukrajině. Jenže USA pomáhají napadeným – po červnu 1941 Moskvě, po únoru 2022 Kyjevu. Kdyby se z těch 79 let starých fotek udělala výstava, bylo by v tom jasněji. A klidně by se na ni mohli pozvat zástupci Ruska.
Rozhodující většinu českého území osvobodila Rudá (sovětská) armáda. Máme teď Rusko – nástupce Sovětského svazu, jeho armády a jaderného arzenálu – vytěsnit z jeho role v květnu 1945? Má to vše saturovat role USA a její oslavy?