Soumrak tanku

Jak efektivně dokáže umělá inteligence fungovat? Dovede dron až k cíli? Nevíme, budeme si muset počkat.

Agentura AP v pátek oznámila, že Ukrajina stahuje z bojiště všech 26 zbylých amerických tanků M1 Abrams. Důvodem je zvýšená hrozba ruských dronů a ztráta celkem pěti strojů, aniž by byly nasazeny do kombinované útočné operace, jak se původně předpokládalo.

Kdo si ještě vzpomene na loňské jaro? Z médií zněl jednolitý hlas, přiživovaný názory některých bezpečnostních expertů: až Ukrajina konečně dostane západní tanky, bude schopna prolomit ruské linie a nakonec vyhrát válku.

Ti střízlivější již tehdy upozorňovali na několik zádrhelů. Za prvé, americké, britské a německé tanky jsou jistě vynikající, ale nepředstavují kvalitativně natolik zásadní výhodu nad ruskými stroji, aby dokázaly rozhodnout válku. Za druhé, těch skutečně pokročilých na Ukrajinu poputuje relativně málo: 31 amerických abramsů, 14 britských challengerů a 18 německých Leopardů 2. Za třetí, tanky jsou jedna věc, ale správně je použít věc druhá. Pokud Ukrajinci při svých nižších počtech nedokážou svou technickou převahu použít na jednom, relativně úzkém úseku fronty, nepostoupí daleko.

To všechno byly obecně strategické úvahy. K nim se připojila specifika moderního bojiště, kde vládnou drony – jednak jako zpravodajský prostředek, který může předávat informace dělostřelectvu či klasickému letectvu, jednak jako velmi efektivní zbraňový prostředek v podobě takzvaných sebevražedných dronů. V praxi to při loňské ukrajinské protiofenzivě vypadalo tak, že kdykoli se Ukrajinci pokusili o průnik mechanizovanými sbory, prakticky okamžitě najeli do minových polí, kde čelili smrtící palbě ruských helikoptér Ka-52 či náletu sebevražedných dronů Lancet.

Nenechme se mýlit, Rusové jsou na tom úplně stejně jako Ukrajinci. Jejich invaze v únoru 2022 selhala mimo jiné proto, že obránci měli vynikající povědomí o situaci na bojišti díky svým průzkumným dronům Bayraktar. Pro malá ukrajinská družstva vyzbrojená americkými protitankovými střelami Javelin či britskými prostředky NLAW pak bylo relativně snadné izolovat jednotlivé ruské pokusy o průnik a ničit je pomocí přepadových akcí ze zálohy. Ruské tanky ostrouhaly úplně stejně jako o rok později ukrajinské. Na současném bojišti očividně platí slavná poučka Carla von Clausewitze, že obrana je silnější formou boje, víc než kdy předtím. Ne náhodou tuhle situaci tehdejší šéf ukrajinské armády Valerij Zalužnyj loni na podzim přirovnal k patu první světové války, kdy obě strany čekaly na technickou novinku, která jim umožní překonat nepřátelské zákopy.

Jaká technická novinka nakonec tento pat prolomí, můžeme jen spekulovat. Dle Zalužného rozhodně půjde o pokrok na poli dronů, případně kybernetických forem boje. A směr vývoje v této oblasti mu dává částečně za pravdu. Kyjev například v součinnosti s britskými vývojáři pracuje na dronech naváděných pomocí umělé inteligence, jež bude pro ruskou stranu mnohem obtížnější sestřelit. V praxi by to fungovalo tak, že tento autonomní dron spustí lidská obsluha, vyšle ho do oblasti bojů a kilometr a půl od cíle operaci převezme AI, která bude mít za úkol přemoct obranné elektronické systémy nepřítele a dovést bezpilotní prostředek zdárně k cíli. Bude to to nové eso v rukávu, jež dokáže rozhodnout? Na papíře vypadá přesvědčivě, ale jak efektivně dokáže umělá inteligence fungovat v praxi? Dovede dron opravdu až k cíli? Netrefí například místo tanku školní autobus? Nevíme, budeme si muset počkat.