Tusk jako hájený druh?
Evropské instituce nad problematickými kroky nové polské vlády dosud mhouřily oči
Snaha nové polské vlády Donalda Tuska o „depisizaci“směřuje k další fázi – k nápravě deformací, jež do ústavního soudnictví vneslo osm let panování strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského. Ovšem avizovaný postup, podobně jako v případě očisty spíše státní než veřejnoprávní Polské televize, vyvolává závažné otázky: zda se zde pacient nemá léčit prostředky, které byly po léta terčem kritiky nejen tehdejší polské opozice (dnes vládní koalice), ale též Evropské unie či jiných mezinárodních institucí. Náprava má totiž například obsahovat též rušení dřívějších rozsudků polského Ústavního soudu.
Jeho deformace nastala v podstatě souběžně s nástupem strany PiS k moci na sklonku roku 2015. Státní kormidlo opouštějící Občanská platforma využila krátkého časového okna, které jí ještě zbývalo, a nechala v končícím parlamentu zvolit pět nových ústavních soudců. Vedena obavou, že nastávající vládnutí PiS hrozí zneužitím moci, a tudíž vyvolává potřebu stavby obranného valu.
Nelehká situace
V případě tří z pěti soudců formálně proběhlo vše v pořádku, nahradili totiž kolegy, jimž už opravdu vypršel mandát. Další dva ale parlament zvolil jaksi do zásoby. Šlo o operaci v principu podobnou tahu, jímž na sklonku své éry hrozil Miloš Zeman, a sice že jmenuje nového předsedu Ústavního soudu ještě předtím, než Pavlu Rychetskému vyprší funkční období.
Nová vláda PiS společně s Andrzejem Dudou, jenž v prezidentských volbách v dresu PiS zvítězil již na jaře 2015, však zavrhla všech pět nových soudců (Duda od nich odmítl převzít slib). Přitom tři měli projít, pouze dva nikoliv. Roztočil se tak koloběh ostrých sporů ohledně skutečnosti, kdo měl a kdo neměl v Ústavním soudu usednout, následných problematických nových jmenování i úprav legislativy, jež usnadňovala aktuální výkonné moci zásahy do justiční soustavy.
Polsko záhy čelilo ostré kritice Evropské unie, podložené renomovanými expertízami (především od Benátské komise
Rady Evropy) – obvinění z porušování zásad právního státu. A rovněž blokaci finančních transferů z EU. Podrobný rozbor všech etap zmíněné anabáze by vydal na rozsáhlou edici tlustých svazků z oboru ústavního práva.
Vláda Donalda Tuska se nyní každopádně nachází v nelehké situaci. K moci se dostala díky hlasům voličů, kteří chtěli odstavit PiS od moci, a tudíž očekávají překonání deformací „pisovské“éry. Podobné postoje zaujímá rovněž Evropská unie. Avšak manévrovací prostor Tuskova kabinetu je docela úzký.
Současná vládní koalice totiž nedisponuje ústavní většinou. A nemá ani většinu třípětinovou, kterou by potřebovala k překonání případného nesouhlasu prezidenta Dudy. Může tedy měnit stávající běžnou legislativu, avšak pod hrozbou Dudova veta. A je také otázkou, zda lze pomocí běžné legislativy měnit některé parametry dané ústavou, respektive zda by nějaké řešení v uvedeném duchu stejně nedoputovalo k Ústavnímu soudu. Kde by si na něm ovšem stávající „pisovská“ekipa patrně „smlsla“. Pokud polská vláda nakonec skutečně sáhne ke konkrétním opatřením, zcela „čistá“asi tak jako tak nebudou.
Účel světí prostředky
Leč Donald Tusk má dosud na své straně latinské rčení „Quod licet Iovi, non licet bovi“, tedy, volně přeloženo do češtiny, „Co je dovoleno Bohovi, není povoleno volovi“. Pokud ruší veřejnoprávní televizi nebo zasahuje do justiční sestavy Robert Fico, je oheň na střeše. Podniká-li něco podobného Tuskova vláda, je ticho, alespoň v táboře politicky spřízněných sil včetně Evropské unie.
Má to však logiku. Od současného polského premiéra a jeho vlády mnozí mnoho očekávají, včetně nastolení opravdu dobrých vztahů právě s Evropskou unií. Sám Tusk se pokouší rozhýbat zamrzlý nebo zarezlý Výmarský trojúhelník. Čili intenzivnější spolupráci Polska, Německa a Francie coby trojspřeží, jež má Evropské unii dodat novou dynamiku a jasnější směr – vlastnosti, kterých je tváří v tvář Putinově agresi nanejvýš třeba.
Zvláště když francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno Evropu označil za „smrtelnou“, tedy za útvar, jenž nemá svoji existenci do budoucna vůbec jistou, pokud nezvýší vlastní obranyschopnost včetně masivních investic do zbrojního průmyslu. Evropské instituce proto ve vztahu k problematickým krokům (popřípadě k jejich avízům) Tuskovy vlády dosud mhouřily oči v naději, že řešení dle rčení „na hrubý pytel hrubá záplata“nebo „účel světí prostředky“zjedná nějakou elementární nápravu a Polsko se stane jedním z tahounů Evropy.
Ovšem ne každý prostředek je v našem kulturním či civilizačním okruhu považován za použitelný – ani tehdy, pokud je daný účel vnímaný jako navýsost potřebný. Tuskovi tudíž hrozí, že zmatky kolem Ústavního soudu pouze ještě rozmnoží a prohloubí právní nejistotu. Pro jeho vládní sestavu tak ve srovnání s Kaczyńského PiS může nakonec platit jiné lidové rčení: „Jedni za osmnáct, druzí bez dvou za dvacet.“
Pro Tuskovu vládu ve srovnání s Kaczyńského PiS může platit lidové rčení: „Jedni za osmnáct, druzí bez dvou za dvacet.“