Hybaj na pracák! Bez udání důvodu

Jedním z nedávných návrhů, který vyvolal vlnu kontroverze a odporu, je doporučení Národní ekonomické rady vlády (NERV) na přijetí právní úpravy umožňující zaměstnavatelům propouštět zaměstnance bez udání důvodu. Nevídaně nebezpečný návrh.

Tento návrh, který se předvařil v NERV a bude se patrně dovařovat a dochucovat v pomyslné pětikoaliční kuchyni, vyvolal vlnu reakcí a kritiky ze strany občanské společnosti, a především od odborů. Naprosto jim rozumím. Princip právo má chránit slabší již neplatí?

Jedním z hlavních argumentů proti tomuto návrhu je obava, že propouštění bez udání důvodu může otevřít dveře zneužívání moci zaměstnavatelů. Existuje reálné riziko, že takové opatření by mohlo směřovat k posílení diskriminace na trhu práce, kde by zaměstnanci mohli být vyhazováni z politických, ideologických či jiných neoprávněných důvodů. Tím by se zvýšila nejistota a zranitelnost pracujících, kteří by mohli být bez varování a bez možnosti obhájit svá práva zbaveni svého živobytí.

Etická mělčina

Nutno si uvědomit, že současný zákoník práce již poskytuje relevantní mechanismy pro řešení situací, kdy zaměstnanec nedostatečně plní své pracovní povinnosti, lidově řečeno „fláká se“v pracovní době anebo jinak porušuje pracovní kázeň.

Stejně dnešní právní úprava (de lege lata, jak říkají právníci) umožňuje propustit zaměstnance v případě opodstatněného zrušení pracovního místa. Připojení dalších úprav, které by umožnily zaměstnavatelům propouštět bez uvedení důvodu, je proto zbytečné a hloupé.

Je naprosto zřejmé, že poctivý a slušný zaměstnavatel, který se řídí etickými zásadami a především dnešními právními předpisy, nepotřebuje další „divoké“legislativní úpravy, aby mohl efektivně regulovat svoje pracovníky.

Nalijme si čistého sójového latté – novou drsnější právní úpravu potřebují především ti zaměstnavatelé, kteří by chtěli využívat svou moc a vliv, aby se zbavili nepohodlných zaměstnanců z perfidních osobních důvodů. Anebo dokonce z důvodů diskriminačních.

Ochrana před zneužíváním

Těmito diskriminačními důvody mohou být různé soukromé antipatie, odlišné politické názory, sexuální orientace anebo etnický původ. Ale důvodem mohou být třeba i časté (jinak ovšem naprosto legální) návštěvy zaměstnance u lékaře v pracovní době či dokonce plánované rodičovství.

Ohroženi jsou také starší zaměstnanci, tedy takzvaní padesát plus. Je proto naprosto zásadní, aby zákonodárci velmi pečlivě zvážili dopady takových legislativních změn na práva a život zaměstnanců – jinak také jejich voličů a voliček.

Nechci znít přehnaně pateticky, nicméně povinností moderního sociálního (a právního) státu je zajistit, aby pracovní místa byla chráněna před zneužíváním. A aby každý člověk (mimo jiné každého věku i národnosti) mohl pracovat v bezpečném a spravedlivém prostředí. A také mimo jiné pracovat bez obav z nepředvídatelného propuštění.

Jedině tak můžeme budovat společnost postavenou na hodnotách důstojnosti, spravedlnosti a rovných příležitostech pro všechny.

Zaměstnavatel, který se řídí etickými zásadami a právními předpisy, nepotřebuje další „divoké“legislativní úpravy