Vláda bude. Ale bude to vláda?
Jednotliví ministři se vynořují kromě lačného Zaorálka jakoby neradi. Čeká je práce, hanba a pád, případně trestní oznámení – sice bezcenné, ale hanobící. Leda by to konečně jednou bylo jinak.
Až na výjimky je my laikové neznáme, tak uvidíme. Důležité je, jestli je prezident uzná za odborníky. Asi ano, podle Rusnokovy vlády soudě nemá vysoká kritéria a také mu nic jiného nezbývá. Přijme i ministra Babiše ze seznamu agentů i Zaorálka ze seznamu zrádců.
Před vládou stojí hlavně ty úkoly, které už tu byly a jsou tu už dlouho. Schodky rozpočtů a státní dluh. Reforma penzí, zdravotnictví a sociální sítě. Vláda tyto úkoly hodlá řešit jinak než její předchůdci. Nikdo zatím neví jak. Každého zajímá, kdy se na nich stejně jako ti předchůdci rozsype. Důvody k tomu lze vidět uvnitř té vlády. Jsou viditelnější než u minulé koalice, která se sypala tři roky. Zbylo po ní cenné dědictví: loňský schodek rozpočtu 80 miliard je úspěch. Nová vláda to za úspěch považovat nebude. Má jiná kritéria.
O pádu minulé koalice udělá Haiku extra seminář. Nové koalici se věnuje teď. Měla to být koalice KSČM a ČSSD. Byli si blízcí, měli pěkné preference a plány jako břitva. Voliči je nepotvrdili. Jako gesto, že tuto levolevou koalici nechtějí, vynesli do výšin ANO, aby mohla vzniknout koalice bez programu, která tudíž vznikla. Je protichůdnější než všechny dosavadní. Protože chce vládnout, shodla se. Vešli se do ní i lidovci. Sobotka spolkl jejich církevní restituce i Babišovy zmrzlé daně. Bělobrádek spolkl likvidaci lustračního zákona, Babiš zase Sobotkovu daňovou žravost vůči velkému i malému kapitálu. ČSSD slevila ze svého bojovného levičáctví, komunisti ji zkritizovali. Lidovci uhájili své lidovectví a antikomunismus, který Sobotka přijal. ANO se pohybuje na ploše „Já-šéf a ostatní partaje“. To je postoj, který hájí. Slabinou ANO je, že tam, kde Bárta dával obálky, nasadil šéf ANO své zaměstnance. Bárta s tím měl potíže, Babiš ne. Bárta v slavném protistátním a dost pomateném projevu líčil, jak stát zapřáhne do služeb své firmy. Babiš chce stát jako firmu přímo řídit. Prezidenta Zemana na tom zaujme ta vzývaná odbornost.
Provoz takto dohodnutého neprogramu má přinést úspěch. Úkolem premiéra bude všechny ty protichůdné a spolknu- té vlivy komandovat, sladit, dovést k nějakému závěru, podle kterého by se dalo vládnout. Poražená pravice říká, že to není možné, protože na to sama padla a porazila se.
Zakrátko bude vládní orchestr celý. Nastanou rozbory jednotlivců. My v Haiku je chválit nebudeme, máme jiné vidění světa a civilizační návyky. Nikdy nepochopíme, proč je státní dluh pozitivní a jak může zvyšovat blahobyt. Blahobyt dělají lidi sami, vládám navzdory.
V něčem jsou Češi instinktivními demokraty. Koalici s komunisty zamítli. Udělali to, protože Babišovo hnutí ANO omylem považovali za politickou stranu, navíc středově pravicovou. Krachl i Zemanův projekt osvíceného panovníka, táty deseti milionů. Po jeho výstřelcích už ho hájí snad jen přítel Pavel Kohout a jezevčík jeho choti Jeleny. Z panovníka sešlo, nadále tu máme kladeče věnců v mezích zákona a exhaltovaného karatele, který tu roli bude snášet stejně nerad jako předchůdci.
Bylo kdysi heslo: Chvalme všichni naši vládu, že zlevnila čalamádu. Jde zas do módy. Jak to souvisí, nevíme. Třeba na
to přijdete vy.