Slovenská pravice zkouší na Fica tah Hrušovským

Na Slovensku zítra začne poslední fáze kampaně před březnovými prezidentskými volbami. Kandidátem pravice je bývalý šéf parlamentu Pavol Hrušovský.

Byl by to prezident, kterého Slováci už třikrát měli. Nepříliš výrazný, neagresivní, bez vladařských sklonů, takový, který v zásadě nikomu nevadí, ale Slovensko za jeho hranicemi také nijak zvlášť neproslaví. Takový normální slovenský prezident, který by v podstatě pokračoval v tradici polistopadových slovenských prezidentů Michala Kováče, Roberta Schustera a Ivana Gašparoviče.

Jedenašedesátiletý Pavol Hrušovský byl dvakrát předsedou parl amentu ( 2004– 2008 a 2011–2012), což je na Slovensku ústavně druhá nejvyšší funkce hned po hlavě státu. Teď, téměř na konci své čtvrtstoletí trvající politické dráhy, se v březnu pokusí stát vyzývatelem Roberta Fica. A v souboji o post prezidenta tak porazit současného premiéra.

Oproti Ficovi, který je nesporně vyšší politická váhová kategorie, má Hrušovský výhodu v tom, že nevyvolává tolik emocí. Ani pozitivních, ale ani negativních.

„Chci vstoupit do prezidentského úřadu jako prezident, který považuje za prvořadé nerozdělovat lidi, nerozdělovat politické strany, netříštit společnost na jakémkoli základě, ať už náboženském, stranickém, národnostním či etnic- kém,“uvedl Hrušovský, když oznamoval v pátek vstup do prezidentské kampaně. Ta začne zítra ostrým startem. Do prvního kola voleb zbývají totiž pouhé dva a půl měsíce.

Hrušovskému se každopádně povedlo něco, co zatím žádnému z více než desítky kandidátů, kteří se o post prezidenta hodlají ucházet. Podařilo se mu získat podporu tří opozičních stran, když vedle mateřského Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) ho jako svého kandidáta do souboje s Robertem Ficem vyslala i Slovenská demokratická a křesťanská unie (SDKÚ) a také slovensko-maďarská strana Most-Híd.

SDKÚ se totiž nepodařilo přemluvit ke kandidatuře svoji bývalou premiérku Ivetu Radičovou, která v roce 2012 odešla z politiky. A ani Most-Híd neměl ve svých řadách politika, který by měl reálnou šanci nejen v rámci půlmilionové maďarské menšiny, ale i většinové populace. Hrušovský se tak pro obě strany jevil jako důstojné východisko z nouze. Na druhé straně Hrušovského zatím nepodpořila ani opoziční Svoboda a Solidarita, ani po KDH a Směru třetí nejsilnější strana Obyčejní lidé.