Vítejte v realitě Vláda musí udržet na uzdě své rozhazovačné choutky
Výsledek hospodaření státu v minulém roce, zveřejněný před víkendem, je mnohem zajímavější než jen suchá věta, že to dopadlo o dvacet miliard lépe než v roce 2012 a o devatenáct, než bylo na loňský rok plánováno. Je to nejlepší výsledek státního rozpočtu od roku 2008. Za posledních deset let byl nižší schodek jen v roce 2005 a 2007 při enormních tempech růstu ekonomiky a od nich odvozeného zvyšování státních příjmů.
Ne úplně vše v loňském hospodaření je třeba považovat za úspěch, ale je jasné, že se potvrzují dlouhodobější trendy v tom dobrém, ale i špatném slova smyslu. Zprávu o plnění rozpočtu by si měli proto prostudovat nejen aspiranti na ministerská křesla, ale i všichni ostatní, kteří hodlají navrhovat další a další státní výdaje či změny daní. tak vlastně kde utrácet. A to je varující situace. Projevuje se i personální nestabilita v resortu dopravy, kdy ne zrovna šťastnou výměnu ministra následovaly čistky na mnoha úrovních resortu. A pokud tyto čistky v podobném rozsahu zopakuje nový ministr, bude velmi obtížné rozjet přípravu nových staveb a stát na to doplatí, protože současné nízké ceny stavebních prací nebudou rozhodně trvat navždycky. Ale velmi poučný je i vývoj rozpočtových příjmů. Znovu se zopakovalo, že nejspolehlivěji vybíratelná daň je DPH. Její výnos stoupl o dvacet a půl miliardy meziročně a o osm miliard proti plánovanému rozpočtu. A to v situaci, kdy pokračoval hospodářský pokles a maloobchodní tržby se nevyvíjely nijak příznivě. Ministerstvo financí nárůst zdůvodňuje účinností opatření proti únikům daně zavedeným k začátku roku 2013, ale do značné míry jde i o to, že si lidé a firmy na vyšší daňovou sazbu zvykli a jejich pokusy o úniky opadly. Úvahy o snižování DPH jsou tak velmi nemoudré a mohou do budoucna výrazně poškodit příjmy státu.
Zvláště proto, že ostatní daňové příjmy stále neexcelují. Daně zaměstnanců nerostou, protože neroste ani zaměstnanost, ani mzdy. A že to nebude hned tak lepší, dokumentují propady ve výběru podnikových daní, což prokazuje stále nevelkou ziskovost firem. Od níž se přitom odvíjí a nadále bude odvíjet ochota, či spíše neochota přijímat nové zaměstnance a zvyšovat platy.
To má samozřejmě dopad i na výběr sociálního pojištění. Prosazovat za této situace zvyšování podnikových daní je zcela proka- zatelně daleko za hranicí hazardérství. Takový krok by zcela jednoznačně vedl k dalšímu propadu příjmů státu, a nikoli k vyššímu výběru. A ten bude nová vláda nepochybně potřebovat, pokud bude chtít splnit alespoň malou část svých slibů.
A nejen slibů. Je jasné, že některé výdaje porostou zcela nutně. Příkladem je zdravotnictví, kde již byla velmi mírně zvýšena platba státu za děti a důchodce, ale stačit to rozhodně nebude. Od dalšího roku bude třeba dalších miliard. Koalice totiž nemá žádný plán směřující ke zlepšení hospodaření zdravotnických zařízení.
Podobně bude stát nucen v dalším rozpočtu vzhledem k inflaci i velkoryseji valorizovat starobní důchody. Stovka měsíčně přitom představuje dvě a půl miliardy ročně. A nějaké ty dálnice by se také už zase měly začít stavět. Něco nasype oživení ekonomiky, ale vzhledem k situaci v Evropě nebude nijak oslnivé.
A přitom bychom neměli zapomínat, že rozpočtovou situaci nám stále poměrně výrazně zachraňuje nízké úročení státního dluhu dané jednak celosvětovou nízkou úrovní úroků, ale především vysokým ratingem Česka. Ten se však v případě, že vláda neudrží své rozhazovačné choutky na uzdě, může velmi rychle změnit. Náklady na správu státního dluhu by pak narostly o miliardy. Takže, budoucí páni ministři, vítejte v realitě.