K nedemokratickým krokům jsme lhostejní. Nevadí nám
Dokument: Tříkrálový projev předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga
Vážení a milí krajané, na zlomu dvou tak důležitých roků, jako jsou rok 2013 a 2014, není jednoduché oslovit naši společnost. Učinili tak o Vánocích prezident Zeman a na Nový rok exprezident Klaus. Protože si myslím, že v demokratickém státě může spoluobčany oslovit každý a že je dobré vedle významných oficiálních osobností slyšet i názor méně exponovaného občana, rozhodl jsem se vyslovit pár myšlenek, které mne napadají v tyto dny.
Vím, proč je tak obtížné promluvit. Je to proto, že naše společnost je plná nejistot na straně jedné a plná nezájmu na straně druhé. Nejistotu cítím také a přiznávám, že jsem často otráven, jak se nám nedaří pohnout se dopředu. Přesto, když se zamyslím, vidím tyto věci. 25 let pozitivně proměnila. Jen se podívejte na nové stavby a obnovené staré stavby. Uvažme, jak jsme překonali opětovné živelní pohromy. Podařilo se výrazně očistit toky, vodní prameny a ovzduší, takže jsme se dostali z jedové chýše, v níž jsme žili v 80. letech jako v pasti. Na svých cestách po naší zemi jsem viděl mnoho vzkvétajících podniků, a to jak úplně nových, tak starých a obnovených, za jejichž rozvojem stojí obdivuhodná tvořivost našich podnikatelů i mezinárodně pověstný fortel a píle našich dělníků. Ano, trápí nás vysoká nezaměstnanost. Porovnáme-li se však se všemi ostatními zeměmi Evropy, v míře nezaměstnanosti i chudoby patříme mezi úspěšnější země. Máme vynikající výsledky ve vědě a výzkumu. Uvažte, jaké možnosti dnes mají mladí lidé, aby se mohli vzdělávat a cestovat. Otevřel se jim svět. Ale hlavně máme svobodu.
Tím se dostávám ke druhé věci, a tou je otázka svobody. Buďme si, prosím, vědomi, že o svobodu musí každá generace svést svůj zápas – dělali to naši pradědové, dědové, otcové a ani my toho nejsme ušetřeni. Nebezpečí přicházelo v různých dobách v různých formách – a je tu i dnes .Svoboda je opravdu zásadní věc. K její existenci a ochraně potřebujeme jasný demokratický rámec. To zlé, čeho se obávám, je, že v průběhu minulého roku došlo k několika politických událostem, kdy jednotlivci i skupiny dospěli ve výkladu a využití našeho právního řádu až na samu hranici oprávnění, pokud ji vůbec o kousek nepřekročili. Byly to nebezpečné kousky. Bez odpovědnosti však není ani svoboda.
Vrátím se k už zmíněné otrávené netečnosti. To nejvíce varující je, že tyto zřetelné náznaky nedemokratického jednání naši společnost příliš nepobouřily a vlastně ji ani nezajímají. Pořád slyšíme, co dělá vláda v demisi. Správně by se mělo říkat, co dělá vláda bez důvěry.
Myslím, že jsme u jádra problému. Sami občané říkají, že od politiků nelze nic čekat. Od koho tedy něco lze čekat Od manažerů? Bankéřů? Od policie? To snad ne. Pomoct si musíme sami. Zeptáte se: Jak? Tak, jak to vidí rozumný člověk. Došlo k hospodářské krizi. Nevyřeší ji finanční kejkle. Vyřeší ji úsporný režim a práce, a proto musíme pracovat a načas se trochu omezit. Došlo k politické krizi. Vyřeší ji nereálné sliby populistů? Ne, ale skutečný zájem o dění ve společnosti. Někdy mi připadá, že došlo i ke krizi myšlení, kdy jsme ztratili schopnost samostatně uvažovat. Necháme za sebe myslet často povrchní a prvoplánové komentátory?
Musíme se vrátit ke zdravému úsudku, naučit se logicky uvažovat a domýšlet, co se stane za týden, ale i za rok, když dnes uděláme to či ono. Musíme znovu nalézt schopnost mezi sebou mluvit i o vážných věcech, a to i s lidmi odlišného názoru. V diskusích pak svědomitě vybírejme ty, které v dalších volbách vyšleme, aby hájili naše zájmy.
Náš problém se jmenuje krajně nejistá budoucnost a jeho řešení se jmenuje probuzení rozumu a morální obroda. Dovolte, abych vám teď připomněl slova našeho velkého prezidenta Václava Havla.
„Stále ještě neumíme postavit morálku nad politiku, vědu a ekonomiku. Stále ještě nejsme schopni pochopit, že jedinou páteří našeho konání – má-li být mravné – je odpovědnost. Odpovědnost vůči něčemu vyššímu, než je má rodina, země, podnik, prospěch. Odpovědnost k řádu bytí, do něhož se všechno naše konání nesmazatelně zapisuje a kde se teprve a jen spravedlivě zhodnocuje.“Tolik Václav Havel. Chápu, že procitnutí ze sladkého podřimování je nepříjemná věc, ale na prahu tohoto roku nám všem přeji sílu a ochotu to udělat. Máme překrásnou zemi a český národ zdatně přežil i mnohem horší doby, než máme dnes. Nikdy jsme neměli tolik možností jako dnes.
A poněvadž vím, co to je, vstávat do zimy, přeji Vám, aby oheň dobré vůle dobře chytil a abyste se zaradovali nad prvním hrnkem horké kávy, který si na něm uvaříme. Dá nám to naději, že uvaříme i polévku a dobrý oběd. Pojďme do toho.