Jen jeden den bez žlutého čísla. Mám slyšiny? dumala Soukalová

V sobotu po 12. místě ztratila žlutý dres vedoucí biatlonistky Světového poháru. Včera skončila Gabriela Soukalová třináctá – ale žluté číslo má zase zpět!

Po sobotě platilo: Soukalová má stejně bodů jako Valja Semerenková, obě mají i shodný počet vítězství, ale pro Ukrajinku hovoří větší počet druhých míst. Žluté číslo, náležící první dámě Světového poháru, jí Češka odevzdala.

Jenže Semerenková jako by ho nechtěla. Včera dojela v hromadném závodě o dvě místa za Soukalovou. A nikdo další se bodově nedotáhl. Ne, ale 500 metrů před cílem na mě volali: Dělej, co můžeš, zase útočíš na žlutej trikot. Myslela jsem si: Mám slyšiny. Protože v tu chvíli už jsem se vydávala z posledního. Za cílem jsem to vůbec neřešila. Padla jsem na zem a nevěděla, čí jsem. Snažila jsem se přistupovat k tomu tak, že je to stejně číslo jako jakékoliv jiné. Ale možná i přesto mě ten tlak v podvědomí trochu hryzal. Jo, možná jsem se už těšila, že si ho na chvíli vezme někdo jiný. Nikdy předtím jsem tu nezávodila. Čekala jsem těžkou trať i střelnici, ale nakonec to bylo mnohem těžší, než jsem si myslela. Nevím. Chvíli jsme nezávodili. Někomu trvá, než se zase dostane do závodního rytmu. Což se také stalo. Najednou už zase vítězí Tora Bergerová a Darja Domračevová. Směrují formu k olympiádě. Navíc mi říkaly, že tyhle kopcovité tratě mají rády. I já mám ráda kopce, ale co je moc, to je příliš. Tady to byl extrém. To je fakt, byl místy hodně špinavý, struktura lyží se rychle zanesla a pak se hodně zpomalovaly. A těch šutrů, co bylo na trati. Třikrát jsem se zastavila na kameni. Navíc při stíhačce jsem se v kopci zašmodrchala s jednou Běloruskou, stálo mě to tak 15 vteřin. Bylo to tu maso.