Ze čtyřkolek do buginy. Macháček soky varuje: Jsem začátečník
Na Dakaru je už pojedenácté, pětkrát tu zvítězil mezi čtyřkolkami, a přece si teď na svůj stroj nalepil varující zelenou samolepku s velkým „zetkem“uprostřed. „Na stará kolena si zase připadám jako začátečník. Tak chci, aby to všichni viděli.“Josef Macháček na začátku je. Byť je mu 56 let, byť má za sebou úspěšné sezony na čtyřkolce, zatoužil po nové dakarské výzvě, a tak včera vyrazil do slavného závodu coby šofér dvoumístné buginy. Už nebude na „utrpení“v poušti i horách sám, po boku má navigátora, a poprvé tak nemusí hledět do rozpisu trasy. Přesto před startem pro ČTK opatrně říkal: „Chceme dojet co nejdále. Jsme připraveni na to, že pojedeme jednu etapu, i na to, že dojedeme do cíle. Když se ve zdraví doplácáme do Santiaga budu spokojený.“
Nazveme-li dva dakarské týdny utrpením, pak lze jen těžko najít to správné slovo pro Macháčkovu cestu k bugině. Dost možná by u čtyřkolek zůstal, jenže před dvěma lety se mu tahle kategorie „zhnusila“, když ho pořadatelé vyloučili kvůli tomu, že jeho yamaha nesplnila technické předpisy.
Zuřil, tušil, že je za vším politika, aby silným domácím Argentincům odpadl hlavní sok, jenže odvolával se marně. Dnes už přitom ví, že měl pravdu. „Nic jsme neporušili, což nakonec potvrdil i soud. Jen jeden z komisařů nepatří na své místo.“
Tehdy se ale rozhodl: Na Dakar se vrátím, jen v jiné třídě. Harcovat v třesoucím se kamionu se mu nechtělo, vysnil si jednomístnou buginu vlastní konstrukce. Objel s ní i pár menších závodů, jenže pochopil, že s ní by to na Dakaru nebylo to pravé ořechové, a tak loni v únoru vyrazil na „kaufy“. Objel Nizozemsko, Belgii, Francii, hledal výrobce, až našel.
„Všechno trvalo strašně dlouho a slibovaný týden se změnil na dva měsíce. Ale koupil jsem profesionální stroj se vším všudy.“A kolik za něj dal? Zakroutí hlavou, zvedne oči k nebesům. „Možná desetkrát víc než za čtyřkolku. Lidi si bu- dou myslet, že jsem se zbláznil, když jsem do auta dal podobnou sumu, za kolik se dá koupit dům.“
Sám říká, že síla vozu je na první dvacítku, jezdec je tak na stovku. Prý vskutku bude začátečníkem, jak varuje okolí, už třeba proto, že se musí sžít s navigátorem. „Musíme si věřit, protože po chybě jde na Dakaru o život.“
Přesto je vůz bezpečnější než čtyřkolka, kde jedete bez pásu. Na druhou stranu se auto hůř ovládá, je mnohem těžší. I proto se musí připravit na výkopy v písku. A cíle? „Když vezmu, že bude startovat asi 160 aut, půlka odpadne a já skončím třeba 75., bude to moje vítězství. Jiné cíle jako začátečník ani mít nemůžu.“