Kontrafakt zní na nové desce jinak. Rytmus tu hledá pokoru
Už jednoduchým bílým nápisem na černém podkladu na obalu nejslavnější slovenská hiphopová skupina Kontrafakt ukazuje, že na třetí řadové desce, kterou nazvala Navždy, chce působit jinak. Od minulého alba Bozk na rozlúčku, které Kontrafakt vydali před šesti lety, se toho taky hodně stalo.
První a nejznámější z trojice Rytmus, Ego, Anys dovršil v porotě talentové soutěže Hlas Československa na televizní obrazovce po boku Michala Davida a Josefa Vojtka svůj přechod z undergroundu do mainstreamu. Druhý dobyl i u nás hitparády prvoplánovým letním tanečním hitem Žijeme len raz, který je tak bezstarostně pozi- tivní, že působí minimálně jako rezignace na kontroverzi. Hodně z toho, co kdysi tvořilo jejich kouzlo, by v současném kontextu nepůsobilo uvěřitelně. Proto Kontrafakt na poměrně temně znějícím albu hledají pro svůj rap nový zvuk, styl i techniku. Vynechávají kdysi poznávací znamení svého rukopisu, jakým byly primitivně klukovská radost z průzračné sprostoty či chvástání se hmotným majetkem, prodeji a návštěvností koncertů. Jejich fanoušci se už nedozvědí, jak velké mají na rukách „hodiny“, ale víc o jejich pocitech a vnitřních démonech. Ryt- mus je „jen jeden z těch, co se snaží“a svoje fanoušky vyzývá, ať „nepromarní sekundu bez lásky“. Mezi řádky skladeb, jejichž tématem je, že členové Kontrafaktu na všechno „jebou“, lze přečíst i to, že v sobě začali hledat pokoru.
Se znatelným odstřižením vlastního ega coby tématu písní se proměnila i jejich hudba. Posluchače sice zmatou retro zvukem úvodní skladby O5 S5, o kterou se postaral slavný hiphopový producent DJ Premier, jinak však Kontrafakt znatelně zpomalili a zaměřují se zejména na emoce a hiphopové balady, jejichž prototypem je tu skladba Čistá duše s notnou dávkou hudebního i textového patosu. V tom ostatně byli silní i dřív. Rytmus i Ego se na desce pouštějí do zpěvu, své hlasy nechávají deformovat studiovými efekty (Podzemie) a v rapové technice překvapují řadou dosud neslyšených poloh. V evidentní snaze posunout se dál se nebáli ani posluchačsky náročnějších experimentů, jaké přináší „vychloubačná“skladba V mojom svete, která se po nepříliš invenčním hostování Ektora a Separa v půlce sedmiminutové stopáže zlomí do skvělého, minimalisticky psychotického finále.
Stinnou stránkou hledání nových poloh je, že desce Navždy na- konec chybějí velké hity. Nejvíce se jim blíží pokusy o hiphopové „hymny“JBMNT a Stokujeme Vonku, které však přes silný a zapamatovatelný slogan ničím nepřekvapí. I tak je po rozpačitých i podprůměrných deskách a mixtapech, které Rytmus i Ego vydali v posledních letech sólově, jejich novinka důkazem, že vzájemná chemie téhle party ještě umí vybouchnout.