Chaos na Blízkém východě posiluje radikály i roli Íránu

Nejnovější boje v Iráku potvrzují nový nástup radikálních islamistů, jimž vyhovuje mocenské vakuum v oblasti. Posiluje i význam Teheránu – USA připustily, že by mohl pomoci se syrskou krizí.

Znovu se potvrzuje, že Blízký východ je oblastí komplikovanou a plnou paradoxů. Tím zatím posledním je nečekané oťukávání dlouholetých úhlavních rivalů, Spojených států a Íránu, byť zatím jen nesmělé a ryze účelové. I taková však mezinárodní politika je.

Může za to nynější vzepětí fanatických sunnitských radikálů z al-Káidy, a to jak v Iráku, tak v sousední Sýrii, jimž je vodou na mlýn mocenské vakuum, v němž se citlivý region už delší dobu nachází. Washington a Teherán prostě chtě nechtě sbližuje společný nepřítel.

Jen dva příklady z posledních dvou dnů: Americký ministr zahraničí John Kerry, který právě dlí na návštěvě Blízkého východu, v neděli v Jeruzalémě prohlásil, že Írán (jinak zřejmý spojenec syrského diktátora Bašára Asada) by mohl na nadcházející mírové konferenci v Žene- vě pomoci s řešením syrské krize. Včera zástupce náčelníka generálního štábu íránské armády Mohammad Hedžází uvedl, že tamní ozbrojené síly jsou připravené pomoci Bagdádu v boji s teroristy z al-Káidy (vyloučil však vyslání vojáků). Američané, kteří sami šíitskou iráckou vládu podporují, jeho slova oficiálně nekomentovali. Podle některých analytiků však íránskou iniciativu nejspíš tiše přivítali.

Těžko říci, zda toxické vztahy mezi Spojenými státy a Íránem, které trvají již od tamní islámské revoluce z roku 1979, prodělají v brzké době nějakou zásadnější obrodu. Vzájemná propast je stále nedohledně hluboká, a nejde jen o jaderný program Teheránu. O nějaké, přinejmenším neveřejné spolupráci v oblasti však uvažovat lze, situace je totiž vážná a plíživě se vyvíjí proti zájmům obou zemí.

Obrázky, jež z regionu přicháze- jí v posledních dnech, jsou až strašidelně podobné hororům z uplynulé krvavé dekády: maskovaní ozbrojenci z organizace Islámský stát v Iráku a Levantě, jež je odnoží al-Káidy, obsadili irácká města Fallúdža a Ramádí – ano, ta města, kde před lety umíraly stovky amerických vojáků právě v bojích se sunnitskými radikály. Stejná organizace se přihlásila ke čtvrtečnímu bombovému útoku v libanonském Bejrútu. A tatáž extremistická skupina se v posledních týdnech obrátila proti někdejším spolubojovníkům z řad syrských povstalců, vyzývatelů diktátora Bašára Asada. Boje mezi bývalými spojenci vedou k další prudké eskalaci syrské občanské války. Krveprolití, která nyní zachvátila Irák, Libanon a Sýrii, se odlišují od těch předchozích. Představují cosi nového a krajně destabilizujícího. Experti hovoří o tom, že se začínají vynořovat znepokojivé kontury postamerického Blízkého východu, v němž nikdo nebude mít moc, či dokonce vůli k tomu, aby zkrotil regionální sektářské nenávisti.

Do Iráku i Sýrie proudí fanatičtí islamisté ze všech stran, jejich myšlenky tam rozkvétají, neboť konflikty v obou sousedních zemích umocňují jeden druhý a podporují prohlubující se radikalismus.

Ale nejde jen o všeho schopné fanatiky samotné. Podle mnohých tento nebezpečný vývoj ještě daleko více rozdmýchává hořká rivalita dvou ropných mocností, Íránu a Saúdské Arábie, zemí, které „to pla- tí“. Jejich vládci se považují za představitele šíitského a sunnitského islámského světa a často cynicky zneužívají sektářskou agendu k vlastnímu prospěchu.

„Soudím, že jsme svědky bodu obratu, jenž by se mohl vyvinout v nejhorší noční můru naší historie,“řekl listu The New York Times libanonský spisovatel Elias Choury.

Eskalace násilí z posledních dnů hrozí, že do Iráku se vrátí krvavá občanská válka, již odstartovaly Spojené státy svou invazí v roce 2003 a kterou pak za cenu miliard dolarů a životů tisíců svých vojáků zastavily.

Administrativa Baracka Obamy teď naznačuje, že má své limity. Už se nechce v oblasti znovu namočit vojensky a obhajuje své angažmá v regionu poukazem na úsilí o vyřešení íránské jaderné krize a izraelsko-palestinský mírový proces. Jistě, není to málo. Mnohé rozbory ale naznačují, že klíčem je rychlé ukončení občanské války v Sýrii. Přizvání Teheránu k mírovým jednáním, ať už si o něm myslíme, co chceme, by k tomu mohlo přispět. Nutně však nemuselo. Blízký východ je prostě oblastí komplikovanou a plnou paradoxů.