Barmská hra na demokracii. Zn.: Velmi křehká

Po půlstoletí vojenské diktatury se Barma před třemi lety začala otevírat. Režim uvolnil šrouby, pustil politické vězně včetně Su Ťij a otevřel dveře cizincům. Jenže vyhráno zdaleka není, křehká barmská hra může stále skončit nezdarem.

„Za vším stojí cronies,“říká novinář Zayyar Nanda v redakci listu The Eleven, jednoho z největších deníků v Barmě. „Komu myslíte, že patří všechny velké podniky?“

Cronies... Tenhle anglický archaismus patří v západním světě spíš už jen do slovníků. Zato v Barmě jej slyšíte na každém kroku. Cronies neboli kumpáni. Cronies neboli skvělý návod k pochopení současných poměrů v Barmě. Poměrů stejně neprůhledných, jako jsou kalné vody zdejšího životadárného veletoku Iravádí.

Dnešní Barma (nebo také Myanmar, jak zní oficiální název šedesátimilionové země), stojí momentálně na důležité křižovatce. Někdejší britská kolonie, jež platila za jedno z nejúrodnějších míst v jihovýchodní Asii, má za sebou skoro pět dekád tvrdé vojenské diktatury. Junta se chopila moci v roce 1962 a zavedla vše, co má totalitní režim mít: od tuhé cenzury přes centralizované hospodářství a de facto zavřené hranice až po tvrdé stíhání jinak smýšlejících.

Před zhruba třemi lety se však režim začal uvolňovat, otevírat. Generálové svlékli uniformy (i když v čele země v podstatě zůstali), po letech pustili z domácího vězení nejznámější disidentku planety Aun Schan Su Ťij a přikročili k jistým demokratizačním reformám.

Což má samozřejmě mnoho důsledků. Třeba ohromný příliv zahraničních investic. Nebo skutečnost, že si teď kdokoliv může kamkoliv pověsit portrét Su Ťij a nikdo jej za to nebude zavírat do vězení.

Ovšem je-li na místě optimismus, pak jen velmi opatrný. Někdejší generálové sice propustili stovky politických vězňů, ale situaci ve společnosti pořád bedlivě sledují. Do země se sice teď mohou valit (a také valí) hordy turistů, ale nikde není psáno, že to tak bude napořád. A hlavně: generálové už sice nemají uniformy, ale jejich zájmy zůstaly stejné. Peníze. Legalizovali si své vlastní majetky a onen příliv investic kontrolují ponejvíce zase oni. Kumpáni. Cronies. slučitelné články. Kupříkladu ten, který říká: na post prezidenta nesmí kandidovat nikdo, kdo je v příbuzenském vztahu s cizinci. Což v barmském kontextu znamená jediné – jde o způsob, jak utnout prezidentské ambice Su Ťij. Vdově po britském profesorovi a matce dvou synů s britskými pasy.

„Je to naprosto účelově použitá část staré ústavy z roku 1947, jež původně sloužila k ochraně státu s koloniální minulostí před cizími vlivy. Doteď na ni nikdo nebral ohled. Bývalí velvyslanci, ministři, a dokonce expremiér, ti všichni měli za ženy cizinky. Proč zrovna teď vyšla na světlo? Každý ví, že je to kvůli Su Ťij,“rozčiluje se U Tin Oo, spolupracovník někdejší disidentky a její zástupce v politické straně jménem Národní liga pro demokracii (NLD). „Děláme všechno, abychom to změnili,“tvrdí.