Parašutisté jen tak nevymřou
éf českých drah Dalibor Zelený hraje o zlatý padák a chce smlouvu, která mu zaručí nějaké peníze, až ho nový šéf resortu vyhodí. Kouzlo je v tom, že Zelený demonstrativně přijal smlouvu o hodně nevýhodnější, než měl jeho předchůdce Petr Žaluda. Nejlegračnější ministr Rusnokovy vlády Zdeněk Žák tím chtěl zřejmě ukázat, jak vede resort ke světlým zítřkům.
Ale podařilo se mu pouze předvést, že šéfování státní firmy je riziková živnost, v níž nezáleží na schopnostech, předpokladech ani ekonomických výsledcích, ale jen na tom, jaká je momentálně politická situace. Člověk, který se rozhodne vzít práci ve státní firmě, dnes musí počítat s tím, že od první hodiny je potenciálním zločincem neustále sledovaným policií. A i když obstojí, vylítne při každé změně vlády. Za tuto vyhlídku osobní kriminalizace je pak celkem logické požadovat zlatý padák v opravdu velkorysé podobě. čalo řízení, jež mělo skončit nějakým drastickým koncem pro Čechy, kteří drze chtějí peníze za zboží prodané bulharským domácnostem. Politici se předháněli v silných výrocích, jak ČEZ připraví o licenci a jací jsou to zločinci. Protože je Bulharsko přece jen o něco civilizovanější zemí než Albánie, nakonec i tamní kontrolní orgány zjistily, že elektřina má svou cenu a tu je třeba nějak zaplatit. A zaměstnanci ČEZ fakt žádní zločinci nejsou.
Ale to už bylo léto a elektřina jako by zlevnila, protože účty klesly. Možná by Balkánci měli menší problémy se sezonními výkyvy spotřeby, kdyby zavedli celoroční vyúčtování spotřeby, jak je běžné jinde. Bylo by to směšné, kdyby nešlo o českou polostátní firmu, jejíž peníze jsou penězi českých daňových poplatníků, a nezdálo se, že se chtě nechtě i my ve střední Evropě proměňujeme v nějakou balkánskou provincii, kde za všechno mohou nějací podivní zločinci, a nikoli politická reprezentace, za niž si my voliči ne- seme a musíme nést odpovědnost. Prozatímní vláda Miloše Zemana asi hodlá uzavřít s firmou ovládanou miliardářem Bakalou smlouvu o Dole Paskov, kterou by přenesla podstatnou část nákladů na útlum dolu na daňové poplatníky. Paskov nedokáže těžit uhlí při nákladech, které by byly nižší než ceny, za něž je možné ho prodat koksárnám či elektrárnám. Zaměstnává dost lidí, takže v problémovém ostravském regionu je zavírání dolu citlivou otázkou. Snaha prodloužit těžbu na co nejdelší období v naději, že se ceny třeba někdy v budoucnu změní, je logická. Jenže bohužel, jakákoli pomoc Bakalovi musí vyvolávat otázku, zda té pomoci nebylo už dříve až moc. Když od bývalého ministra financí Bohuslava Sobotky, nastupujícího premiéra, dostal před lety čtyřicet tisíc bytů po čtyřiceti tisících za kus, byla to subvence opravdu dost velkorysá, aby mu z ní na ten Paskov pár korun zbylo.